Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Perseverance našel zatím nejstarší jílovité usazeniny na Marsu

Perseverance našel zatím nejstarší jílovité usazeniny na Marsu

Nas nímku je výbrus hornin z jílovitých usazenin z velmi starého období geologického vývoje Marsu. Nachází se na náhorní plošině vnějších svahů kráteru Jezero, které zkoumá rover Perseverance. Pořízeno kamerou Right Mastcam-Z 8. června 2025 během solu 1529, tedy dne od jeho počátku mise na Marsu v roce 2021.
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASU

Rover Perseverance nyní na Marsu narazil na horniny, které vznikly v opravdu dávném geologickém období. Jde o nejstarší dosud nalezené jílovité minerály a vědecký tým právem dychtí po odběru vzorků. V jejich struktuře by totiž mohly být zachyceny organické materiály, pokud samozřejmě nějaké v takové době, kdy tyto minerály vznikly, existovaly. Mars byl každopádně v té době, asi před 4 miliardami let, vlhčí a teplejší.

Když se vozítko Perseverance nacházelo před měsícem na kopci Witch Hazel Hill, pořídilo zde selfie v místě, kde nalezlo sferuly, geologické útvary vzniklé nejspíš dopadem meteoroidu ve velmi dávné minulosti Marsu. Nyní zkoumá relativně nízko položený terén na vnějších svazích okraje kráteru Jezero, kde se nachází jílovité minerály. Poprvé je detekoval na dálku přístroj SuperCam. Tyto minerály, známé také jako „fylosilikáty“, jsou vzrušujícím nálezem, protože vznikají primárně rozsáhlými interakcemi mezi sopečnými čedičovými horninami a kapalnou vodou. Fylosilikáty jsou také vynikající pro konzervaci organických materiálů, tedy samozřejmě pokud tam nějaké v té době byly přítomny. Děje se tak buď jejich přichycením k horninám (adsorpcí) nebo zapouzdřením v jejich minerální struktuře. 

Selfie roveru Perseverance během 1500. dne na Marsu v květnu 2025. V pozadí větrný vír. Autor: NASA/JPL-Caltech
Selfie roveru Perseverance během 1500. dne na Marsu v květnu 2025. V pozadí větrný vír.
Autor: NASA/JPL-Caltech

Navíc je možné, že tyto jílovité horniny patří k nejstarším horninám, které rover Perseverance prozkoumal a pocházejí z doby, kdy byl Mars teplejší a vlhčí než dnes. Jílovité horniny se v oblastech kolem kráteru Jezero hojně vyskytují a předpokládá se, že pocházejí z noachického období Marsu, tedy zhruba před 4 miliardami let. Vědecký tým samozřejmě dychtí po prozkoumání (a nakonec i odebrání vzorků) těchto materiálů. 

Perseverance provedl první průzkum této jílonosné jednotky v dubnu, když obrousil horniny v oblasti nazvané Strong Island. Pak se vrátil zpět na kopec Witch Hazel Hill, aby odebral vzorky hornin obsahujících sférule. Od té doby začal rover tuto jílonosnou jednotku zkoumat rozsáhleji a během 1526. solu vytvořil výbrus nazvaný Laknes, který vidíme na úvodní fotografii.  

První data shromážděná Perseverance naznačují, že jílovité horniny napříč náhorní plošinou mohou mít proměnlivé složení. Vědecký tým tedy plánuje provést další průzkum a vybrat vhodné místo pro odběr vzorků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Perseverance pořídila selfie s větrným vírem v pozadí

Převzato: Alex Jones, Imperial College London



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars, Perseverance


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »