Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární záře na Jupiteru očima družice Chandra

Polární záře na Jupiteru očima družice Chandra

Rentgenové záření v polárních oblastech planety Jupiter
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS

Nová pozorování rentgenového záření ukázala, že polární záře – na severní a jižní polokouli planety Jupiter – reagují rozdílně na obou pólech. To je nepochopitelné v porovnání se Saturnem nebo Zemí, kde jsou polární záře na severní a jižní polokouli vzájemným zrcadlovým obrazem. Poslední pozorování rentgenového záření jsou podnětná pro současné teoretické modely, které vysvětlují podstatu polárních září na Jupiteru. Vědci doufají, že na základě kombinace nových pozorování z rentgenových observatoří Chandra a XMM-Newton společně s daty ze sondy Juno se dozvědí více o zdrojích vzniku aurory na obří planetě.

Na základě dat z evropské astronomické družice XMM-Newton a Chandra X-ray Observatory (NASA) tým vědců vytvořil mapy emise rentgenového záření na Jupiteru a identifikoval „horkou skvrnu“ záření na každém pólu planety. Každá z těchto skvrn pokrývala oblast srovnatelnou přibližně s polovinou zemského povrchu. Vědci zjistili, že horké skvrny měly velmi odlišné charakteristiky. Rentgenová emise na jižním pólu planety Jupiter nepřetržitě pulsovala v periodě 11 minut, avšak rentgenové záření přicházející z okolí severního pólu bylo nevyzpytatelné, jeho intenzita se sice zvyšovala a zase klesala – avšak zdánlivě nezávisle na emisi v oblasti jižního pólu.

Jupiter je v tomto ohledu mimořádně záhadný. Rentgenové paprsky polárních září doposud nebyly pozorovány na obřích planetách ve Sluneční soustavě. Jupiter se rovněž odlišuje od Země, kde polární záře na jejím severním a jižním pólu jsou obvykle vzájemným zrcadlovým obrazem jedna vůči druhé, protože magnetická pole na obou polokoulích jsou velmi podobná.

K pochopení skutečnosti, jak Jupiter produkuje rentgenové záření v oblasti polárních září, vědecký tým plánuje zkombinovat nová nadcházející data z kosmických observatoří Chandra a XMM-Newton s informacemi z kosmické sondy Juno (NASA), která v současné době krouží kolem planety. Jestliže astronomové budou moci navázat aktivitu rentgenového záření na fyzikální změny pozorované současně aparaturou na sondě Juno, pak možná budou schopni objevit procesy, které generují vznik polárních září na Jupiteru.

Magnetosféra v okolí obří plynné planety Jupiter Autor: NASA/CXC/M.Weiss
Magnetosféra v okolí obří plynné planety Jupiter
Autor: NASA/CXC/M.Weiss
Jedna teorie, kterou pozorování sondy Juno mohou pomoci potvrdit nebo vyvrátit, je, že rentgenové záření polárních září na Jupiteru vzniká na základě interakcí na rozhraní mezi magnetickým polem Jupitera, které je generováno elektrickými proudy v nitru planety, a slunečním větrem, což je proud částic proudících vysokými rychlostmi ze Slunce. Interakce mezi slunečním větrem a magnetickým polem Jupitera může způsobit následné „vibrace“ a vyvolat vznik magnetických vln. Nabité částice mohou „surfovat“ po těchto vlnách a uvolňovat energii. Srážky těchto částic s atmosférou Jupitera vytvářejí jasné záblesky rentgenového záření pozorované družicemi Chandra a XMM-Newton. V rámci této teorie by intervaly v trvání 11 minut představovaly čas pro pohyb vlny podél siločar magnetického pole Jupitera.

Velkou otázkou je, jak Jupiter dodává částicím ve své magnetosféře – což je oblast ovládaná magnetickým polem planety – velké množství energie potřebné pro vyzáření rentgenových paprsků. Část rentgenové emise pozorovaná družicí Chandra může být vyvolána pouze v případě, že Jupiter urychluje ionty kyslíku na tak vysokou energii, že všech osm elektronů z atomu kyslíku je odtrženo a následně se prudce srážejí s atmosférou. Astronomové doufají, že se jim podaří určit, jaký je účinek těchto částic na samotnou planetu v oblasti pólů při srážkách rychlostí několika tisíc kilometrů za sekundu. Mohou tyto částice o vysokých energiích ovlivnit počasí na Jupiteru a chemické složení jeho atmosféry? Mohou vysvětlit anomální vysoké teploty zjištěné v některých oblastech atmosféry planety? To jsou otázky, na které observatoře Chandra, XMM-Newton a Juno snad budou schopné v budoucnu odpovědět.
 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] chandra.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Polární záře, Chandra X-ray Observatory, Planeta Jupiter


21. vesmírný týden 2019

21. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 20. 5. do 26. 5. 2019. Měsíc po úplňku úbývá k poslední čtvrti. Mars je vidět večer, míjí hvězdokupu M35. V druhé polovině noci je nejlépe pozorovatelný Jupiter a nad ránem Saturn. Slunce ukazovalo skvrny i pěkné protuberance. Mise Starlink 1 společnosti SpaceX zatím čeká na start. Čína má za sebou další úspěšný start. Sonda LRO vyfotografovala na Měsíci místo dopadu sondy Beresheet. Očekáváme také indický a čínský start. Před 185 lety se narodil John Tebbutt, objevitel Velké komety 1861.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

PuWe1 (PNG 158.9 + 17.8)

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2019 obdržel snímek „Planetární mlhovina PuWe1“, jehož autorem je Martin Myslivec   V dubnu se na stolech, respektive v počítačích porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce objevila zajímavá fotografie. Snímek, který není snadné

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Nov Mesiaca  a konjunkcia s Marsom plus El- Nath Beta Taur

Pekný západ Mesiaca sa dial tak rýchlo že som nestihal. Kazil sa mi teleobjektív a tak som robil iba s menším ohniskom. Som rád , že to i tak pekne vyšlo. Až neskôr cez Stellarium som zistil že je tam Mars a El-Nath, Beta Taur, ktoré sa rozsvietili ako prvé. Potom už prišli mraky a bolo po veľkolepom - pre mňa -divadle.

Další informace »