Poslední mozaika Saturnu z Cassini
Autor: NASA/JPL-Caltech\Space Science Institute
Když už byl po 13 letech na oběžné dráze Saturnu osud Cassini zpečetěn a bylo jasné, že skončí v oblačných vrstvách jeho atmosféry, otočila se naposledy k planetě svojí širokoúhlou kamerou, aby pořídila nádhernou rozlučkovou mozaiku. Celkem bylo k jejímu pořízení potřeba 42 snímků přes červený, zelený a modrý filtr. Snímky byly pořízeny 13. září 2017. Když byly potom poskládány do této úžasné barevné mozaiky v přibližně pravých barvách, vyniká nejen planeta se svými prstenci tak, jak ji ze Země nemůžeme nikdy spatřit, ale ještě malé měsíčky Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas a Enceladus.
Po dlouhá léta jsme měli možnost na webu NASA i na speciální stránce sledovat přísun nových informací a snímků od Saturnu. Mise byla tak dlouhověká, že to až někdy sklouzávalo k tomu, že už to byla rutina a někdo to i přestal sledovat. Ale s tím, jak se přiblížil konec mise, nastal nový impulz a mnozí začali vzpomínat. Nyní už sonda neexistuje, ale její data žijí dál a uvidíme určitě ještě další zajímavé snímky a články.
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Letos v listopadu ale můžeme přidat ještě jednu vzpomínku, protože před 37 lety se se Saturnem rozloučila i sonda Voyager 1, která na rozdíl od Cassini ještě funguje, protože od Saturnu zmizela v dálavách Sluneční soustavy, kde nyní měří vlastnosti magnetického pole mezihvězdného prostředí. Voyager 1 sice zdaleka nedokázal doletět mimo gravitační vliv Slunce, ale i tak je neuvěřitelně daleko, že signál k němu putuje tam a zpět po dobu 39 hodin a 9 minut (k 25. 11. 2017).
Autor: NASA/JPL/USGS
Snímek z Voyageru pochází ze 16. listopadu 1980 a byl pořízen ze vzdálenosti 5 300 000 km od Saturnu. Zatímco někteří z nás vyrůstali s tímto ikonickým snímkem, který zdobil nejednu publikaci, někteří zase zůstanou navždy ovlivněni neméně úchvatnými snímky z Cassini.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL
[2] NASA Planetary Photojournal
O autorovi
Martin Gembec
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
