Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pozoruhodná podobnost mezi Zemí a Titanem – stejná hladina moří

Pozoruhodná podobnost mezi Zemí a Titanem – stejná hladina moří

Ligeia Mare – druhé největší moře na povrchu Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell

Saturnův měsíc Titan se nachází zhruba 1,5 miliardy kilometrů daleko od Země, avšak nedávno publikovaný článek zpracovaný na základě dat z kosmické sondy NASA s názvem Cassini odhalil, že tento vzdálený svět a naše planeta si jsou mimořádně podobné. Právě tak jako povrch oceánů a moří na Zemi leží v jedné průměrné výšce, kterou označujeme jako „hladina moře“, stejně tak i hladiny moří na Titanu se nacházejí na jedné průměrné úrovni.

Saturnův měsíc Titan je jediným měsícem s hustou atmosférou, jejíž tlak je o 60 % vyšší než na Zemi. Hlavními složkami ovzduší jsou dusík a metan. Plynný metan přechází do kapalné fáze za teploty nižší než -170 °C. Na povrchu měsíce dochází k jeho vypařování a k vytváření oblačnosti, ze které vypadávají srážky v podobě metanového deště. Po dopadu na povrch stéká kapalný metan po svažujícím se terénu do říčních koryt, která jej přivádějí do níže položených míst, kde vznikají jezera a moře. Probíhá zde činnost, kterou na Zemi označujeme termínem „koloběh vody v přírodě“, jen s tím rozdílem, že na Titanu místo vody cirkuluje metan.

Následující objev je zatím poslední, který ukazuje pozoruhodnou podobnost mezi Zemí a Titanem, což jsou jediná dvě známá tělesa ve Sluneční soustavě, jejichž povrchy jsou stabilně pokryty kapalnou látkou. Zvláštností Titanu je, že jeho jezera nejsou zaplněna vodou, ale kapalnými uhlovodíky a voda v podobě ledu na jeho povrchu pokrytá vrstvou tuhého organického materiálu slouží jako skalní podloží obklopující tato moře a jezera.

Nový článek vypracovaný týmem astronomů z Cornell University in Ithaca, New York, jehož vedoucím byl Alex Hayes, byl publikován v časopise Geophysical Research Letters. V textu se popisuje objev, že hladiny tří největších moří na Titanu setrvávají na konstantní úrovni vzhledem ke gravitační síle na Titanu – podobně jako pozemské oceány. Menší jezera na povrchu Titanu vykazují, jak se zdá, větší odchylky (až v rozmezí několika metrů), než je tomu u přítomných moří. Avšak výjimky jsou i na Zemi, kde se běžně vyskytují jezera i ve vyšších polohách. Nejvyšší jezero na naší planetě, splavné pro velké lodě, je Titicaca (Lake Titicaca), jehož hladina leží ve výšce 3 700 metrů nad mořem.

Moře a jezera na povrchu Saturnova měsíce Titan Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/USGS
Moře a jezera na povrchu Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/USGS
Pozorování sondou Cassini jsou obdivuhodná: umožnila nám například změřit výšku hladiny moří na Titanu s přesností na 40 centimetrů. A to je Titan vzdálen od Země 10 astronomických jednotek,“ říká Alex Hayes.

Z nové studie rovněž vyplývá, že tato výška mořské hladiny je důležitá, protože přítomná moře na Titanu se zdají být pod povrchem do určité míry propojená „vodonosnými vrstvami“ podobně jako je tomu na Zemi. Uhlovodíky, jak se zdá, proudí pod povrchem Titanu podobným způsobem, jak voda na Zemi protéká skrz podpovrchové porézní horniny nebo štěrky. Sousední moře „komunikují“ jedno s druhým a společně tak udržují jednotnou výšku hladiny (fungují jako spojené nádoby).

Článek byl zpracován na základě dat získaných při měřeních radarem na palubě kosmické sondy Cassini počínaje rokem 2004 až do té doby, než sonda zanikla v hustých vrstvách atmosféry planety Saturn v minulém roce. Rovněž byla využita nová topografická mapa publikovaná ve stejném čísle časopisu Geophysical Research Letters.

Nová topografická mapa vedla k objevu několika nových útvarů na Titanu včetně několika nových pohoří, ne však vyšších než 700 metrů. Mapa také poskytla celkový pohled na rozložení vyvýšenin a nížin na povrchu Saturnova měsíce. Z měření rovněž vyplynulo, že Titan je poněkud více zploštělý, než se doposud soudilo. Z tohoto faktu také vyplývá, že tloušťka kůry Titanu je mnohem variabilnější, než jsme doposud předpokládali.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] news.cornell.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Cassini spacecraft, Metanová moře, Měsíc Titan


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »