Pozoruhodná podobnost mezi Zemí a Titanem – stejná hladina moří

Saturnův měsíc Titan je jediným měsícem s hustou atmosférou, jejíž tlak je o 60 % vyšší než na Zemi. Hlavními složkami ovzduší jsou dusík a metan. Plynný metan přechází do kapalné fáze za teploty nižší než -170 °C. Na povrchu měsíce dochází k jeho vypařování a k vytváření oblačnosti, ze které vypadávají srážky v podobě metanového deště. Po dopadu na povrch stéká kapalný metan po svažujícím se terénu do říčních koryt, která jej přivádějí do níže položených míst, kde vznikají jezera a moře. Probíhá zde činnost, kterou na Zemi označujeme termínem „koloběh vody v přírodě“, jen s tím rozdílem, že na Titanu místo vody cirkuluje metan.

Následující objev je zatím poslední, který ukazuje pozoruhodnou podobnost mezi Zemí a Titanem, což jsou jediná dvě známá tělesa ve Sluneční soustavě, jejichž povrchy jsou stabilně pokryty kapalnou látkou. Zvláštností Titanu je, že jeho jezera nejsou zaplněna vodou, ale kapalnými uhlovodíky a voda v podobě ledu na jeho povrchu pokrytá vrstvou tuhého organického materiálu slouží jako skalní podloží obklopující tato moře a jezera.

Nový článek vypracovaný týmem astronomů z Cornell University in Ithaca, New York, jehož vedoucím byl Alex Hayes, byl publikován v časopise Geophysical Research Letters. V textu se popisuje objev, že hladiny tří největších moří na Titanu setrvávají na konstantní úrovni vzhledem ke gravitační síle na Titanu – podobně jako pozemské oceány. Menší jezera na povrchu Titanu vykazují, jak se zdá, větší odchylky (až v rozmezí několika metrů), než je tomu u přítomných moří. Avšak výjimky jsou i na Zemi, kde se běžně vyskytují jezera i ve vyšších polohách. Nejvyšší jezero na naší planetě, splavné pro velké lodě, je Titicaca (Lake Titicaca), jehož hladina leží ve výšce 3 700 metrů nad mořem.

Z nové studie rovněž vyplývá, že tato výška mořské hladiny je důležitá, protože přítomná moře na Titanu se zdají být pod povrchem do určité míry propojená „vodonosnými vrstvami“ podobně jako je tomu na Zemi. Uhlovodíky, jak se zdá, proudí pod povrchem Titanu podobným způsobem, jak voda na Zemi protéká skrz podpovrchové porézní horniny nebo štěrky. Sousední moře „komunikují“ jedno s druhým a společně tak udržují jednotnou výšku hladiny (fungují jako spojené nádoby).

Článek byl zpracován na základě dat získaných při měřeních radarem na palubě kosmické sondy Cassini počínaje rokem 2004 až do té doby, než sonda zanikla v hustých vrstvách atmosféry planety Saturn v minulém roce. Rovněž byla využita nová topografická mapa publikovaná ve stejném čísle časopisu Geophysical Research Letters.

Nová topografická mapa vedla k objevu několika nových útvarů na Titanu včetně několika nových pohoří, ne však vyšších než 700 metrů. Mapa také poskytla celkový pohled na rozložení vyvýšenin a nížin na povrchu Saturnova měsíce. Z měření rovněž vyplynulo, že Titan je poněkud více zploštělý, než se doposud soudilo. Z tohoto faktu také vyplývá, že tloušťka kůry Titanu je mnohem variabilnější, než jsme doposud předpokládali.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] news.cornell.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí