Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pradávná jezera na Marsu poskytují vodítko ke vzniku života na Zemi

Pradávná jezera na Marsu poskytují vodítko ke vzniku života na Zemi

Odhadované hloubky dávného moře v oblasti Eridania
Autor: NASA

Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.

Podle informací mezinárodního týmu astronomů, kteří se podíleli na výzkumu, tato kombinace horniny, vody, živin a tepla mohla stejně dobře zažehnout proces vzniku života na Marsu, což nám může rovněž něco říci o původu života na Zemi.

Dokonce i když jsme doposud nenalezli žádné důkazy, že na Marsu život existoval, výzkum této oblasti nám může něco napovědět o typu prostředí, v jakém mohl život vzniknout na Zemi,“ říká Paul Niles z NASA Johnson Space Center v Houstonu, jeden z členů výzkumného týmu. „Vulkanická aktivita kombinovaná s přítomností stojaté vody poskytla prostředí, které mohlo být podobné podmínkám, jaké existovaly na povrchu Země zhruba ve stejném časovém období – kdy se zde začal vyvíjet jednoduchý život.“

Vědci znovu analovali snímky pánve nazvané Eridania na jižní polokouli Marsu, kde kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) zaregistrovala na povrchu planety velké depozity minerálů pomocí přístroje Compact Reconnaissance Spectrometer for Mars (CRISM) na její palubě. Chemické složení těchto depozitů podle astronomů napovídá, že zde kdysi dávno byly přítomny horké prameny, rozsáhlé moře a horniny zahřívané v důsledku vulkanické aktivity.

Zvýrazněný topografický profil dávného moře v oblasti Eridania Autor: NASA
Zvýrazněný topografický profil dávného moře v oblasti Eridania
Autor: NASA
Hovoříme zde o skutečném velkém moři, které mohlo obsahovat snad až 210 000 kilometrů krychlových vody, což je více, než představovala všechna ostatní jezera a moře starodávného Marsu dohromady. Jinými slovy řečeno, je to devětkrát více než objem vody ve Velkých jezerech (Great Lakes) v oblasti Severní Ameriky.

V průběhu miliard roků byla atmosféra Marsu a většina vody na planetě rozptýlena do kosmického prostoru v důsledku bombardování slunečním větrem, protože Mars postupně přišel o ochranu v důsledku ztráty magnetického pole (které zatím naši Zemi chrání). Tyto nové závěry otevírají zajímavý pohled do minulosti rudé planety. „Toto naleziště poskytuje přesvědčivý důkaz přítomnosti hlubokých, dlouhodobě existujících moří a podmořského hydrotermálního prostředí,“ říká Paul Niles.

Potenciál zrodit život se nevztahuje jen na rudou planetu: „Evokuje to obdobná podmořská hydrotermální prostředí na Zemi, s obdobnými podmínkami, v jakých může být život objeven i na jiných planetách – život, který nepotřebuje příznivou atmosféru nebo vhodnou teplotu povrchu, ale pouze horniny, teplo a vodu,“ dodává Paul Niles.

Nejsme si jisti, jestli tato hydrotermální aktivita mohla stát na počátku života na Marsu či na Zemi – ačkoliv na naší planetě život následně vzkvétal a tudíž mohlo totéž proběhnout i na Marsu. Co dělá tato zjištění tak hodnotná pro vědce, je skutečnost, že důkazy tohoto typu podmořské aktivity zde na Zemi byly zachovány jen výjimečně a je obtížné je studovat, avšak krajina na Marsu by mohla vnést do této problematiky nové světlo.

Představa, že život na Zemi započal v důsledku chemických reakcí, které probíhaly v podmořských zřídlech, je jednou z nejpravděpodobnějších teorií, které máme nyní k dispozici. Další možností je, že nejzákladnější formy života začaly „růst“ z meteoritů spadlých do malých teplých vodních nádrží na povrchu planety.

Za pomoci dat z Marsu možná budeme schopni dozvědět se více informací o původu života na Zemi – stejně tak i na planetě Mars či jiných planetách ve Sluneční soustavě a jejich měsících, jako je například Saturnův satelit Enceladus. Sonda Mars Reconnaissance Orbiter bude i nadále pokračovat v důkladném pozorování oblasti Eridania, která může být hlavním kandidátem pro další výzkumné mise k Marsu a možná se tak dozvíme více o přítomnosti života na rudé planetě.

Pradávné podmořské hydrotermální depozity v pánvi Eridania představují novou kategorii astrobiologických cílů na Marsu,“ uzavírají astronomové. Závěry studie byly publikovány v Nature Communications.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] nature.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Vznik života, Voda na Marsu


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »