Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přítomnost vodního ledu na povrchu Měsíce potvrzena

Přítomnost vodního ledu na povrchu Měsíce potvrzena

Rozložení ledu na povrchu Měsíce v okolí jižního pólu
Autor: NASA

Publikovaný obrázek ukazuje rozložení ledu na povrchu Měsíce v okolí jižního pólu podle měření uskutečněných přístrojem Moon Mineralogy Mapper (M3) vyrobeným NASA. Modrozelená barva představuje oblasti rozložení ledu zakreslené do snímku měsíčního povrchu. Odstíny šedé barvy odpovídají povrchové teplotě (tmavší odstíny představují studenější oblasti, světlejší regiony jsou naopak teplejší). Led je koncentrován do nejtmavších a nejstudenějších lokalit ve stínu jednotlivých kráterů a vyvýšenin.

Astronomové vůbec poprvé získali přímé důkazy přítomnosti vodního ledu na povrchu Měsíce v jeho nejtemnějších a nejstudenějších regionech polárních oblastí. Tyto depozity ledu jsou rozloženy v podobě skvrn a zřejmě jsou dávnějšího původu. V okolí jižního pólu je většina zásob ledu koncentrována uvnitř měsíčních kráterů, zatímco v okolí severního pólu je jeho výskyt rozprostřen mnohem šířeji, avšak velmi sporadicky.

Skupina astronomů pod vedením Shuai Li z University of Hawaii a Brown University včetně Richarda Elphic z NASA's Ames Research Center v Silicon Valley využila data z přístroje s názvem Moon Mineralogy Mapper (M3) k rozpoznání tří specifických znaků, které definitivně prokázaly, že se na povrchu Měsíce nachází voda v podobě ledu.

Přístroj NASA byl umístěn na palubě kosmické sondy Chandrayaan-1, která byla vypuštěna v roce 2008 Indickou organizací pro kosmický výzkum ISRO (Indian Space Research Organization). Sonda byla vybavená mimo jiných přístrojů unikátní aparaturou k potvrzení přítomnosti pevného ledu na Měsíci. Aparatura nejen studovala reflexní vlastnosti očekávané u ledu, ale byla schopna přímo měřit charakteristickým způsobem molekuly absorbující infračervené záření, což umožnilo rozlišit mezi kapalnou vodou nebo párou a pevným ledem.

Rozložení ledu na povrchu Měsíce v okolí jižního pólu (vlevo) a severního pólu (vpravo) podle měření přístroje Moon Mineralogy Mapper (NASA) na palubě indické družice Chandrayaan-1 Autor: NASA
Rozložení ledu na povrchu Měsíce v okolí jižního pólu (vlevo) a severního pólu (vpravo) podle měření přístroje Moon Mineralogy Mapper (NASA) na palubě indické družice Chandrayaan-1
Autor: NASA
Většina nově objeveného vodního ledu se nachází ve stínu kráterů v polárních oblastech Měsíce, kde nejvyšší teplota nikdy nevystoupí nad -157 °C. Protože rotační osa zemského průvodce má velmi malý sklon, sluneční světlo nikdy nedopadne do těchto míst.

Dřívější pozorování pomocí kosmických sond Clementine či Lunar Prospector nepřímo potvrdila možnou přítomnost povrchového ledu v oblasti jižního lunárního pólu. Posledně jmenovaná sonda zkoumala Měsíc v roce 1998. Podle jejích informací dosahuje množství zjištěného ledu rozptýleného v horninách asi 6 miliard tun.

S dostatečným množstvím ledu nacházejícího se na povrchu – maximálně o tloušťce několik milimetrů – může být voda dostupná jako zdroj pro budoucí dlouhodobé expedice zkoumající Měsíc a potenciálně snadněji přístupná než voda detekovaná pod lunárním povrchem.

Zlepšení našich vědomostí o tomto ledu, například jak se sem dostal a jak ovlivňuje okolní měsíční prostředí, bude hlavním úkolem NASA a komerčních partnerů při úsilí o návrat a o využívání našeho nejbližšího kosmického souseda – Měsíce.

Článek byl publikován 20. 8. 2018 v Proceedings of the National Academy of Sciences.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] jpl.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandrayaan-1, Vodní led na Měsíci, Měsíc Země


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »