Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  První Trojan u planety Uran

První Trojan u planety Uran

Planeta Uran Autor: Keck Observatory
Planeta Uran
Autor: Keck Observatory
Planeta Uran má „zakázaného“ průvodce. Jedná se o planetku o velikosti 60 km, která se nachází ve vzdálenosti 3 miliardy kilometrů před planetou – na její oběžné dráze – v oblasti označované jako Lagrangeův librační bod L4. Jedná se o první asteroid sdílející stejnou oběžnou dráhu s planetou Uran, který byl doposud objeven navzdory tvrzení, že planeta Jupiter by měla díky své mohutné gravitaci takového průvodce „uloupit“.

Objev naznačuje, že větší množství takovýchto asteroidů, které souhrnně označujeme termínem Trojané, se ukrývá na neočekávaných místech ve Sluneční soustavě. Poněvadž Trojané nezůstávají stále na stejném místě, objev nových těles postupně zdokonaluje naši představu o tom, jak se kosmické „kameny“ uvnitř Sluneční soustavy stěhují. To také může znamenat, že podobná tělesa mohou sdílet stejné oběžné dráhy s nově objevovanými exoplanetami, které krouží kolem jiných hvězd než Slunce.

Mike Alexandersen (University of British Columbia, Vancouver) objevil se svými spolupracovníky těleso v libračním bodě L4 soustavy Slunce-Uran, jehož velikost dosahuje 60 km (při odhadovaném albedu 0,05). Pozorování uskutečnili na observatoři na Havaji. Nově objevené těleso obdrželo předběžné označení 2011 QF99. Svůj „život“ tráví v libračním bodě, kde se vyrovnává gravitační působení Slunce a planety Uran.

Lagrangeova librační centra v soustavě Slunce-Jupiter Autor: Northern Arizona Astrobiology Club
Lagrangeova librační centra v soustavě Slunce-Jupiter
Autor: Northern Arizona Astrobiology Club
V každé soustavě dvou hmotných těles (jako je například Slunce a planeta) existuje 5 libračních bodů. Librační centra označovaná symboly L4 a L5 se nacházejí na stejné oběžné dráze, po které planeta krouží kolem Slunce. První bod se pohybuje asi 60° před planetou, druhý naopak 60° za ní a tvoří tak vrcholy rovnostranného trojúhelníka (viz obrázek). Tyto body byly dlouho pokládány za oblasti, v nichž se mohou shromažďovat a dlouhodobě uchovávat prachové částice. Librační body L4 a L5 v okolí planety Jupiter jsou známy tím, že se v jejich okolí nachází více než 5 000 asteroidů různých velikostí. Tak vlastně původně vzniklo pojmenování Trojané, protože tělesa v libračním bodě L5 byla pojmenována podle hrdinů trojské války.

Existují exo-Trojané?

Nejdříve byli Trojané objeveni v libračních bodech L4 a L5 u planety Jupiter (v současné době jich je známo 3413 + 2015). Později se astronomům podařilo objevit obdobná tělesa také u Neptunu (6 + 3), Marsu (1 + 2) a Země (1 + 0). Vědci předpokládali, že přítomnost Trojanů u Saturnu a Uranu je velmi nepravděpodobná, neboť blízký mimořádně hmotný Jupiter díky své gravitaci „vysál“ veškerá drobná tělesa, která zde mohla zbýt z období vzniku Sluneční soustavy.

Objevený Trojan Uranu je dočasným průvodcem planety zachyceným v pozdější historii planety. Asteroid se pohybuje v okolí bodu L4 více než 70 000 roků a zůstane v rezonanci 1:1 po dobu asi jednoho miliónu roků, než bude v důsledku gravitačních poruch vyvržen pryč. Stane se z něj asteroid skupiny tzv. Kentaurů.

Objev rovněž znamená, že mnohem více Trojanů se může nacházet rovněž v okolí nejrůznějších dalších těles, říká Rudolf Dvorak (University of Vienna, Rakousko). Takováto seskupení Trojanů v naší Sluneční soustavě posilují předpoklady, že i v planetárních soustavách u jiných hvězd mohou existovat rozsáhlejší varianty takovýchto průvodců planet. „V blízkosti velmi hmotných exoplanet by se mohli například nacházet Trojané o velikosti naší Země,“ vysvětluje Rudolf Dvorak. „A možná dokonce v obyvatelných zónách. To jsou oblasti v okolí hvězd, kde podmínky umožňují existenci kapalné vody na povrchu přítomných planet, což je nezbytnou podmínkou pro život.“

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 2011 QF99, Trojané, Planeta Uran


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »