Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rosetta hlasí odkrytý led na kometě

Rosetta hlasí odkrytý led na kometě

Obnažený led na jádru komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Podrobné fotografie kamery s vysokým rozlišením na sondě Rosetta odhalily více než stovku míst s odhaleným vodním ledem na povrchu jádra komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko.

Rosetta nyní obíhá ve vzdálenosti asi 200 km od jádra komety, ale protože dříve ještě jádro nebylo tak aktivní, mohla obíhat blíže a díky tomu kamera OSIRIS pořídila množství velmi detailních snímků povrchu komety. Nově uveřejněná studie v časopisu Astronomy & Astrophysics se zaměřila na mnoho jasných skvrn vodního ledu, viditelného na různých místech jádra.

Jak víme z pozorování komet, z jejich jádra se uvolňují plyny díky sublimaci různých druhů ledu. Jak letí kometa blíže ke Slunci, vodní led, nebo například led oxidu uhličitého se mění v plyn a ten potom vytváří obálku kolem jádra komety (komu) a nebo ohon komety. Plyny s sebou strhávají také prachové částice. Část prachu však zůstává na povrchu jádra komety, nebo padá zpět a pokrývá tak jádro komety tenkou vrstvou materiálu, který zakrývá jasně bílý led. To odpovídá představě, že jádra komet, tak, jak je pozorujeme, jsou velmi tmavá tělesa.

Rosetta však přesto detekuje uvolňující se plyny ledu vodního a ledů oxidu uhelnatého a uhličitého, které pocházejí z bohatých podpovrchových vrstev. Díky detailním snímkům přístroje OSIRIS vědci nalezli na 120 oblastí, které jsou více než desetkrát jasnější, než okolní povrch. Některé světlé skvrny jsou seskupeny v malé oblasti, jinde se jedná o izolované skvrny. Mnohde to vypadá jako balvany, které odhalují svůj světlý povrch ke kamerám sondy.

Barevný kompozit čtyř oblastí s vodním ledem viditelným na povrchu jádra komety 67P Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Barevný kompozit čtyř oblastí s vodním ledem viditelným na povrchu jádra komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Světlé balvany nebo skupiny balvanů jsou často k nalezení pod útesy, což by napovídalo místům s nedávnou erozí, která vedla k odhalení čistého ledu z podpovrchových vrstev. Občas ale nalézáme také ojedinělé útvary nesouvisející s okolním terénem. U těch je předpoklad, že byly v předchozí aktivitě komety vyvrženy do prostoru, ale nedosáhly únikové rychlosti z gravitačního pole jádra a spadly proto zpět.

Vzhledem k tomu, že světlé útvary jsou často k nalezení spíše ve stinných místech a to bez výrazných změn v průběhu jednoho měsíce a vzhledem k tomu, že jejich barva je spíše k modrému okraji spektra, v kontrastu k červenavému odstínu prašného povrchu, potvrzuje to, že jde o led. Přesněji řečeno s největší pravděpodobností jde o vodní led. Protože fotografie vznikaly v době, kdy bylo jádro komety ještě dál od Slunce, kde prakticky nedochází k rychlému odpařování vodního ledu (max. 1 mm a hodinu), nemělo by jít o CO nebo CO2 led, protože ten by rychle vysublimoval do okolního vesmíru.

Ledové bloky na povrchu jádra komety 67P Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Ledové bloky na povrchu jádra komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Zajímavé také je, že laboratorní testy na Zemi odhalily, že už 1 mm silná vrstva prachu je schopna zcela ukrýt před kamerami jakýkoli led, schovaný pod ním. Je tedy možné, že téměř jednolitě temný povrch jádra je pouze tenkou vrstvou prachu a organického materiálu, který zakrývá čistý led pod ním. Vědci také odhadli, že na snímcích spatřené světlé struktury by mohly být ledem odkrytým ještě při minulém návratu komety ke Slunci, přičemž ledové bloky byly následně přemístěny do zastíněných oblastí, kde vydržely dodnes. Další uvažovanou možností je, že ve větší vzdálenosti od Slunce dokáže sublimující led oxidů uhlíku přemisťovat větší bloky materiálu obsahujícího vodní led.

Jak se nyní bude kometa blížit ke Slunci, můžeme očekávat odhalení dalších a také větších světlých oblastí na povrchu jádra komety.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA: Rosetta
[2] Kometa 67P na webu Astro.cz



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: 67p, Sonda Rosetta, 67P/Čurjumov-Gerasimenko


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »