Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  S/2007 S4 aneb „Saturn slaví šedesátku“

S/2007 S4 aneb „Saturn slaví šedesátku“

Nový Saturnův měsíc S/2007 S4 je na snímku v červeném čtverečku napravo od měsíce Mimas.
Nový Saturnův měsíc S/2007 S4 je na snímku v červeném čtverečku napravo od měsíce Mimas.
Vědci ve středu 18. července 2007 oznámili objev nového měsíce planety Saturn. Jedná se v pořadí již o 60. měsíc druhé největší planety sluneční soustavy a nese prozatím předběžné označení S/2007 S4. O objevení malého měsíce se postarala americká meziplanetární sonda Cassini, která od roku 2004 provádí výzkum Saturnu, systému jeho prstenců a měsíců.


Carl Murray, člen výzkumného týmu sondy Cassini, k objevu řekl: „Objevili jsme šedesátý měsíc obíhající planetu Saturn pomocí velmi výkonné širokoúhlé kamery umístěné na Cassini. Prohlížel jsem snímky oblasti blízko Saturnových měsíců Methone a Pallene, a něco mně padlo do oka. [1]“ To něco byl právě měsíček S/2007 S4, který zatím dostal pracovní název Frank. Co o něm už víme? Průměr měsíčku je odhadován na 2 kilometry a obíhá ve vzdálenosti 197 700 kilometrů od Saturnu. Sklon dráhy je pouze 0,1° a perioda oběhu přibližně jeden pozemský den [2]. Velké množství nových informací a zejména fotografií přinese v prosinci 2009 sonda Cassini, která prolétne ve vzdálenosti 11 700 kilometrů od S/2007 S4.

Prvním měsícem, který byl u Saturnu pozorován byl Titan, jenž objevil holandský astronom Christiaan Huygens 25. března 1655. V té době se jednalo teprve o šestý měsíc pozorovaný u planety (první byl náš souputník Měsíc, další čtyři pak Galileovy měsíce planety Jupiter – Io, Europa, Ganymed a Callisto). Titan je se svým průměrem 5 151 km druhým největším měsícem sluneční soustavy a je zahalen hustou atmosférou tvořenou zejména dusíkem a metanem. Dne 14. ledna 2005 vstoupilo do Titanovy atmosféry výzkumné pouzdro Huygens, které bylo evropskou částí velkolepé mezinárodní mise Cassini-Huygens. Přistání přineslo mnoho nových poznatků o složení atmosféry, ale také o útvarech na povrchu Titanu. Před misemi kosmických sond Pioneer a Voyager (na konci 70. let) jsme znali pouze 10 měsíců u planety Saturn. Na konci roku 2000 to bylo již 30 měsíců (z toho 12 objeveno právě v onom roce). Nyní, v polovině roku 2007, je to dvojnásobek, tj. 60 měsíců a toto číslo rozhodně nadále poroste [3].

Systém měsíců a prstenců kolem planety Saturn je velmi složitý a vzájemně provázaný, a ve své podstatě představuje malý model sluneční soustavy. Prstence jsou velmi tenké o šířce ve stovkách metrů a svým vzhledem se podobají povrchu gramofonové desky. Nejvzdálenější prstenec označovaný jako E sahá až do vzdálenosti 483 000 kilometrů. Poprvé útvar (prstenec) kolem Saturnu pozoroval již Galileo Galilei v roce 1610, ale jako první jej správně popsal až Christiaan Huygens. Dnes vypadá struktura prstenců následovně: nejblíže k planetě je prstenec D, následuje prstenec C a prstenec B. Struktura pokračuje Cassiniho dělením a prstencem A, který obsahuje tzv. Enckeho dělení. Poté už můžeme pozorovat vnější prstence F, G a E [zjednodušeno podle 4].

Stejně jako u prstenců, existuje jisté rozdělení i u Saturnových měsíců, které vychází z vlastností jejich oběžných drah.

  • Hlídací (pastýřské) měsíce – zabraňují úniků částic z prstenců stejně jako pastýř zahání ovce do stáda (v angličtině shephard moons). Do této rodiny měsíců patří Pan, Daphnis, Atlas, Prometheus, Pandora a dosud nepojmenované měsíčky S/2004 S4, S/2004 S6 a S/2004 S3.
  • Vnitřní měsíce – jsou soustředěny v prstenci E a patří mezi ně Mimas, Enceladus, Tethys, Dione, Methone, Pellene a zatím nejnovější objevený měsíček S/2007 S4. Poslední tři měsíce jsou tzv. koorbitální (viz dále).
  • Vnější měsíce – se nacházejí za hranicí prstence E a patří zde Rhea, Titan, Hyperion a Iapetus.
  • Koorbitální měsíce – jsou měsíce, které se pohybují na téměř shodných drahách. Do této rodiny měsíce Janus a Epimetheus, které mají stejnou dráhu a vyměňují si navzájem vedoucí pozici. Jiným typem koorbitálních měsíců je rodina Trojanů, což je trojice měsíců, z nichž dva jsou v Lagrangeově libračních bodech L4 a L5 velkého měsíce. Zde patří Tethys a Dione se svými „podřízenými“ měsíci Telesto a Calypso, resp. Polydeuces a Helene.
  • Skupina Inuitů – jsou měsíce pohybující se na drahách s přibližně stejným sklonem (45° až 50°) k rovníku Saturnu. Do této rodiny patří Ijiraq, Kiviuq, Paaliaq, Siarnaq a S/2007 S1.
  • Skupina Norů – jsou měsíce nacházející se ve vzdálenosti 12 – 24 milionů kilometrů od Saturnu se sklonem dráhy 136° až 175° (jedná se o tzv. retrográdní dráhu). Do této rodiny patří měsíce Aegir, Bergelmir, Bestla, Farbauti, Fenrir, Fornjot, Hati, Hyrokkin, Kari, Loge, Mundilfari, Narvi, Phoebe, Skathi, Skoll, Surtur, Suttungr, Thrymr, Ymir, S/2004 S7, S/2004 S12, S/2004 S13, S/2004 S17, S/2006 S1, S/2006 S3, S/2006 S4, S/2006 S6 a dva letos objevené měsíčky S/2007 S2 a S/2007 S3.
  • Skupina Galů – jsou měsíce vzdálené 16 – 19 milionů kilometrů od Saturnu na drahách se sklonem od 35° – 40°. Do této rodiny patří měsíce Albiorix, Bebhionn, Erriapo a Tarvos.
SEZNAM SATURNOVÝCH MĚSÍCŮ [podle 3]
Číslo dle IAU Jméno Předběžné označení Rok objevu Objevitel(é)
I Mimas - 1789 W. Herschel
II Enceladus - 1789 W. Herschel
III Tethys - 1684 G. D. Cassini
IV Dione - 1684 G. D. Cassini
V Rhea - 1672 G. D. Cassini
VI Titan - 1655 C. Huygens
VII Hyperion - 1848 W. Bond, W. Lassell
VIII Iapetus - 1671 G. D. Cassini
IX Phoebe - 1898 W. Pickering
X Janus S/1980 S1 1966 A. Dollfus
XI Epimetheus S/1980 S3 1980 J. Fountain, S. Larson, H. Reitsema, B. Smith/Voyager 1
XII Helene S/1980 S6 1980 P. Laques, J. Lecacheux
XIII Telesto S/1980 S13 1980 B. Smith, H. Reitsema, S. Larson, J. Fountain/Voyager 1
XIV Calypso S/1980 S25 1980 D. Pascu, K. Seidelmann, W. Baum, D. Currie
XV Atlas S/1980 S28 1980 vědecký tým sondy Voyager
XVI Prometheus S/1980 S27 1980 vědecký tým sondy Voyager
XVII Pandora S/1980 S26 1980 vědecký tým sondy Voyager
XVIII Pan S/1981 S13 1990 M. Showalter/Voyager 2
XIX Ymir S/2000 S1 2000 B. Gladman
XX Paaliaq S/2000 S2 2000 B. Gladman
XXI Tarvos S/2000 S4 2000 J. J. Kavelaars, B. Gladman
XXII Ijiraq S/2000 S6 2000 J. J. Kavelaars, B. Gladman
XXIII Suttungr S/2000 S12 2000 B. Gladman, J. J. Kavelaars
XXIV Kiviuq S/2000 S5 2000 B. Gladman
XXV Mundilfari S/2000 S9 2000 B. Gladman, J. J. Kavelaars
XXVI Albiorix S/2000 S11 2000 M. Holman, T. B. Spahr
XXVII Skathi S/2000 S8 2000 J. J. Kavelaars, B. Gladman
XXVIII Erriapo S/2000 S10 2000 J. J. Kavelaars, B. Gladman
XXIX Siarnaq S/2000 S3 2000 B. Gladman, J. J. Kavelaars
XXX Thrymr S/2000 S7 2000 B. Gladman, J. J. Kavelaars
XXXI Narvi S/2003 S1 2003 S. S. Sheppard
XXXII Methone S/2004 S1 2004 vědecký tým sondy Cassini
XXXIII Pallene S/2004 S2 2004 vědecký tým sondy Cassini
XXXIV Polydeuces S/2004 S5 2004 vědecký tým sondy Cassini
XXXV Daphnis S/2005 S1 2005 vědecký tým sondy Cassini
XXXVI Aegir S/2004 S10 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XXXVII Bebhionn S/2004 S11 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XXXVIII Bergelmir S/2004 S15 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XXXIX Bestla S/2004 S18 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XL Farbauti S/2004 S9 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XLI Fenrir S/2004 S16 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XLII Fornjot S/2004 S8 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XLIII Hati S/2004 S14 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
XLIV Hyrokkin S/2004 S19 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
XLV Kari S/2006 S2 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
XLVI Loge S/2006 S5 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
XLVII Skoll S/2006 S8 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
XLVIII Surtur S/2006 S7 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2004 S7 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
S/2004 S12 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
S/2004 S13 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
S/2004 S17 2005 D. Jewitt, S. Sheppard, J. Kleyna
S/2006 S1 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2006 S3 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2006 S4 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2006 S6 2006 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2007 S1 2007 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2007 S2 2007 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2007 S3 2007 S. Sheppard, D. Jewitt, J. Kleyna
S/2007 S4 2007 vědecký tým sondy Cassini

[1] Cassini-Huygens: News - Features – Saturn Turns 60. Dostupné z: http://saturn.jpl.nasa.gov/news/features/feature20070719.cfm.
[2] From dark obscurity: New Saturn moon comes to light. Dostupné z: http://spaceflightnow.com/cassini/070719newmoon.html.
[3] Planetary Satellite Discovery Circumstances. Dostupné z: http://ssd.jpl.nasa.gov/?sat_discovery.
[4] Saturnian Rings Fact Sheet. Dostupné z: http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/satringfact.html.


Přavzato: Hvězdárna Vsetín




O autorovi

Michal Václavík

Michal Václavík

Michal Václavík (*1985) studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Od roku 2007 spolupracuje s Fakultou strojní ČVUT na výuce předmětů Základy kosmonautiky, Kosmický prostor, Nosiče a družice a Kosmické systémy. V roce 2004 se stal zakládajícím členem Kosmo Klubu, který sdružuje profesionální i amatérské zájemce o kosmonautiku nejenom z České republiky. Od roku 2008 pracuje v České kosmické kanceláři a věnuje se oblastem výzkumu v podmínkách mikrogravitace, průzkumu sluneční soustavy a kosmické vědě. Od roku 2009 je českým zástupcem v tematických výborech Evropské kosmické agentury. Působil také jako poradce v OSN a podílí se na rozvoji iniciativy HSTI. V roce 2013 se stal členem Evropské asociace pro výzkum v podmínkách nízké gravitace (ELGRA).



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »