Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Saturnovy prstence mohou být starší než Sluneční soustava

Sonda Cassini prolétává mezi Saturnem a prstenci – umělecké ztvárnění
Autor: NASA

Studium dat ze sondy Cassini vede k závěru, že ledové prstence planety Saturn mohou být starší než planety Sluneční soustavy. Nikdo neví přesně, kdy se ikonické prstence Saturnu zformovaly, avšak z nové studie, na které se podíleli i astronomové ze Southwest Research Institute, vyplývá, že mohou být mnohem starší, než si vědci doposud mysleli.

Studie přináší bližší pohled na data pořízená v roce 2017 sondou Cassini, která inspirovala vědce k vypracování několika článků. Z těch dřívějších vyplývá, že prstence vznikly zhruba v době, kdy Zemi obývali dinosauři. Avšak nové studie publikované v letech 2018 a 2019 vyloučily dřívější modely a posouvají formování prstenců do období o několik miliard roků do minulosti, zhruba do doby vzniku samotné planety Saturn a dalších těles Sluneční soustavy.

V novém článku astronom Luke Dones ze Southwest Research Institute a tři francouzští vědci dokazují, že původní modely měly pravděpodobně zpočátku pravdu. Diskuse o věku prstenců se soustředily na data ze sondy Cassini pořízená v roce 2017, kdy sonda poodhalila studnici údajů s oslnivými fotografiemi Saturnových prstenců, které jsou zcela jasně složeny téměř z čistého vodního ledu.

Po ukončení mise sondy Cassini zde bylo několik vědců, kteří tvrdili, že prstence musí být mnohem mladší, než jsme doposud předpokládali. Obvyklé argumenty byly, že prstence, jestliže jsou mnohem starší, měly by být mnohem více zašpiněné jako důsledek četných srážek s meteority,“ říká Luke Dones.

Řada studií navrhuje, že prstence by měly pohlcovat částice tmavého prachu z meteoroidů a postupně tmavnout. Tudíž by nemohly být příliš jasné a čisté, pokud by existovaly ve Sluneční soustavě miliardy roků.

Luke Dones a jeho spolupracovníci Aurélien Crida z Université Côte d’Azur, Sébastien Charnoz z Institut de Physique du Globe de Paris a Hsiang-Wen Hsu z University of Colorado, Boulder, však poukázali na měření sondy Cassini, která prokázala, že prstence nepřetržitě ztrácejí materiál, který padá na planetu Saturn. Tento proces, který je do značné míry záhadou, by mohl být velmi dobře „očistným procesem“ pro led v prstencích a tím je v průběhu času dělat jasnějšími.

Luke Dones se svými spolupracovníky rovněž tvrdí, že jedním z nejzřetelnějších náznaků, že prstence jsou staré, je, že jejich hmotnost je v souladu se současným chápáním toho, jak se prastaré prstence vyvíjely. Prstence se časem rozšiřovaly vlivem satelitů na jejich vnějším okraji a zároveň ztrácely hmotu padající na Saturna na jejich vnitřní okraji. Mnohem hmotnější prstence se rozšiřovaly rychleji, proto velmi hmotný primordiální prstenec může mít v současné době pozorovanou hmotnost.

Není nemožné přesněji určit věk prstenců, avšak potřebujeme vyslat další kosmické sondy k Saturnu, které stráví dlouhou dobu intenzivním studiem samotných prstenců a stejně tak vztahu mezi prstenci a planetou Saturn,“ dodává Luke Dones.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] earthsky.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Saturnovy prstence, Planeta Saturn, Sonda Cassini


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »