Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Složení podpovrchového oceánu na Enceladu naznačuje obyvatelné prostředí

Složení podpovrchového oceánu na Enceladu naznačuje obyvatelné prostředí

Vědci předpokládají, že výskyt oxidu uhličitého v podpovrchovém oceánu měsíce Enceladus by mohl být regulován chemickými reakcemi na mořském dně
Autor: NASA/JPL-Caltech

Vědecký tým pracovníků Southwest Research Institute (SwRI) vyvinul nový geochemický model, který odhaluje, že oxid uhličitý (CO2) z vnitřních oblastí Enceladu – Saturnova měsíce uchovávajícího pod povrchem globální oceán – může být regulovaný chemickými reakcemi na jeho mořském dně. Studium výtrysků plynu a zmrzlé vodní tříště, k čemuž dochází prostřednictvím prasklin v ledové kůře tohoto měsíce, předpokládá mnohem složitější nitro, než jsme si donedávna mysleli.

Porozuměním složení výtrysků se můžeme dozvědět více o tom, jak oceán vypadá a jestli poskytuje prostředí, kde může přežívat život, jaký známe na Zemi,“ říká Christopher Glein z SwRI, hlavní autor článku v časopise Geophysical Research Letters popisujícího výzkum. „Přišli jsme s novou technikou analýzy složení výtrysků za účelem určení koncentrací rozpuštěného CO2 v podpovrchovém oceánu. To umožňuje modelovat procesy hluboko pod povrchem.“

Analýza dat z kosmické sondy Cassini (NASA) pomocí hmotového spektrometru ukazuje, že množství CO2 lze nejlépe vysvětlit na základě geochemických reakcí mezi kamenným jádrem měsíce a přiléhající kapalnou vodou, která je součástí jeho podpovrchového oceánu. Spojení těchto informací s dřívějšími objevy oxidu křemičitého a molekulárního vodíku (H2) ukazuje na mnohem složitější a geochemicky rozmanitější jádro.

Podle našich objevů Enceladus, jak se zdá, ovlivňuje pozoruhodný obsah uloženého uhlíku,“ říká Christopher Glein. „Na Zemi klimatologové zkoumají, jestli podobné procesy mohou být využity ke zmírnění průmyslových emisí CO2. Na základě využití dvou odlišných souborů dat byla odvozena koncentrace CO2 v rozmezí, která je nezvykle podobná tomu, co by bylo očekáváno z rozpuštění a utváření určitých směsí křemene a uhlíku v minerálech na mořském dně.“

Dalším fenoménem, který je jednou z příčin této složitosti, je pravděpodobná přítomnost hydrotermálních průduchů v nitru měsíce Enceladus. Na dně pozemských oceánů hydrotermální sopouchy vypouštějí horkou, na energii velmi bohatou a množstvím minerálů obohacenou tekutinu, která poskytuje unikátní ekosystémy hemžící se nebývalým množstvím živých a prospívajících organismů.

Dynamické rozhraní mezi povrchem jádra a mořskou vodou může potenciálně vytvořit zdroje energie, které mohou podporovat život,“ říká Hunter Waite z SwRI, hlavní vědecký pracovník přístroje Ion Neutral Mass Spectrometer (INMS) na kosmické sondě Cassini. „Dokud jsme neobjevili důkazy přítomnosti mikrobiálního života v podpovrchovém oceánu na Enceladu, narůstají svědectví pro chemickou nerovnováhu nabízející náznaky, že pod ledovou kůrou měsíce mohou existovat obyvatelné podmínky.“

Vědecká komunita pokračuje ve sklizni poznatků z těsného přiblížení sondy Cassini k měsíci Enceladus 28. 10. 2015, dříve než ukončila svoji misi. Přístroj INMS detekoval vodík, když sonda prolétla skrz výtrysk a další vědecké přístroje již dříve detekovaly nepatrné částice oxidu křemičitého. Tyto dvě chemikálie jsou považovány za indikátory hydrotermálních procesů.

Pozoruhodné zdroje pozorovaného CO2, oxidu křemičitého a vodíku (H2) znamenají mineralogicky a teplotně různorodé prostředí v heterogenním kamenném jádru,“ říká Christopher Glein. „Domníváme se, že jádro je složeno z oxidem uhličitým nasycených horních vrstev a nitra obsahujícího serpentin.“ Uhličitany se obvykle vyskytují na Zemi jako sedimentární horniny v podobě vápence, zatímco hadcové minerály vznikají z vyvřelých hornin na mořském dně, které jsou bohaté na hořčík a železo.

Důsledek pro eventuální život umožněný různorodou strukturou jádra je netušený,“ říká Christopher Glein. „Tento model může vysvětlit, jak planetární diferenciace a adaptační procesy vytvářejí gradienty chemické energie potřebné pro podpovrchový život.“

Podpovrchový oceán na Enceladu by mohl být zajímavý, pokud se týká prostředí vhodného pro život. Zatím ale není jasné, zda je obyvatelný či nikoliv.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] astrobiology.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Obyvatelné prostředí, Podpovrchový oceán, Saturnův měsíc Enceladus


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »