Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové objevy podporují možnost existence života na Enceladu

Nové objevy podporují možnost existence života na Enceladu

Průřez měsícem Enceladus ukazuje přehled procesů modelovaných pracovníky SwRI pro Saturnův měsíc Enceladus
Autor: SwRI

Na základě dat ze sondy NASA s názvem Cassini vědci ze Southwest Research Institute (SwRI) modelovali chemické procesy v podpovrchovém oceánu Saturnova měsíce Enceladus. Ze studie vyplývá možnost, že rozmanitá metabolická nabídka může podporovat potenciální různorodost mikrobiálního společenství v oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou tohoto satelitu.

Připojená ilustrace v úvodu článku představuje průřez měsícem Enceladus a ukazuje souhrn procesů, které vědci z SwRI modelovali na tomto Saturnově měsíci. Oxidanty se vytvářejí v povrchovém ledu, když jsou molekuly vody rozbíjeny zářením a mohou se spojovat s redukčním činidlem produkovaným hydrotermální aktivitou a dalšími reakcemi mezi vodou a horninou vytvářející energetický zdroj pro potenciální život v oceánu.

Dříve než sonda Cassini zanikla v atmosféře Saturnu v září 2017, studovala vzorky z výtrysků ledových zrníček a vodní páry unikající z prasklin v povrchovém ledu měsíce Enceladus. Vědci také objevili molekulární vodík jako potenciální zdroj potravy pro mikroorganismy. Nový článek byl publikován v časopise Icarus zkoumající další potenciální zdroje energie.

Detekce molekul vodíku (H2) ve výtryscích naznačuje, že zde existuje volná energie dostupná v oceánu na Enceladu,“ říká hlavní autorka článku Christine Ray, která pracuje na částečný úvazek na SwRI a usiluje o doktorát z fyziky na University of Texas at San Antonio. „Na Zemi aerobní, či kyslík dýchající tvorové, spotřebovávají energii v organické hmotě jako je glukóza a kyslík k vytvoření oxidu uhličitého a vody. Anaerobní mikroorganismy mohou metabolizovat vodík k vytvoření metanu.

Tyto procesy jsou rozhodující pro mnoho základních funkcí života včetně fotosyntézy a dýchání. Například vodík je zdrojem chemické energie podporující anaerobní mikroby, kteří žijí v pozemských oceánech v blízkosti hydrotermálních průduchů. Na dně pozemských oceánů vypouštějí hydrotermální průduchy horkou vodu bohatou na energii a minerály, která poskytuje unikátní ekosystémy hemžící se neobvyklými ale velmi prospívajícími tvory. Předešlé výzkumy nalezly přibývající důkazy hydrotermálních sopouchů a chemické nerovnováhy na Enceladu, která naznačuje obyvatelné podmínky v jeho podpovrchovém oceánu.

Přemýšleli jsme o tom, jestli i jiné typy metabolických pochodů mohou rovněž poskytovat zdroje energie uvnitř oceánu na Enceladu,“ říká Christine Ray. „Protože to by vyžadovalo odlišné soubory oxidantů, jaké jsme doposud nedetekovali ve výtryscích na Enceladu; provedli jsme chemické modelování za účelem určení, zda podmínky v oceánu a kamenném jádru mohou podporovat tyto chemické procesy.“

Autoři se například podívali na to, jak ionizující záření z vesmíru může vytvářet oxidanty O2 a H2O2 a jak abiotická chemie v oceánu a kamenném jádru může přispívat k chemické nerovnováze, která může podporovat metabolické procesy. Tým vědců zvažoval, zdali tyto oxidanty by mohly být akumulovány v průběhu času, když redukční činidla nejsou přítomna ve značném množství. Zvažovali rovněž, jak vodní redukční činidla nebo minerály mořského dna mohou přeměnit tyto oxidanty na sulfáty a oxidy železa.

Porovnávali jsme naše odhady volné energie v porovnání s ekosystémy na Zemi a určili jsme, že v souhrnu naše hodnoty pro aerobní a anaerobní metabolismus vyrovnávají nebo převyšují minimální požadavky,“ říká Christine Ray. „Tyto závěry naznačují, že produkce oxidantů a oxidační chemie by mohla přispívat k podporování možného života a metabolicky různorodého mikrobiálního společenství na Enceladu.“

Nyní, když jsme identifikovali potenciální potravinové zdroje pro mikroorganismy, další otázka zní, jaká je podstata složitých organismů, které se nacházejí v oceánu?“ říká Hunter Waite, spoluautor nového článku publikovaného online v časopisu Nature. „Tento nový článek je dalším krokem k pochopení, jak i malý měsíc může udržovat život způsobem, který zcela převyšuje naše očekávání.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Život na Enceladu, Saturnův měsíc Enceladus


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »