Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční minimum přichází

Sluneční minimum přichází

midi250_11oct04.jpg
Sluneční fyzik David Hathaway pozoruje Slunce každý den už od roku 1998 a každý den, po šest dlouhých let let, na něm něco viděl. Vždy tam byly sluneční skvrny. Sluneční skvrny vypadají jako "ostrovy" na povrchu Slunce. Jsou temnější, chladnější a mnohem silněji zmagnetizované než okolní sluneční povrch. Jejich velikost bývá okolo průměru některé z planet nebo i větší. Typická sluneční skvrna vydrží, než se rozpadne, jen několik málo dnů, maximálně týdnů. Jen co jedna skvrna zmizí, druhá už určitě zaujímá její místo.

Dokonce i během nejnižší části sluneční aktivity, lze obvykle na Slunci najít alespoň jednu nebo dvě skvrnky. Ale když se Hathaway díval letos 28.ledna 2004, nebyla na Slunci skvrna ani jedna. Slunce bylo naprosto prázdné a čisté.

A nyní se to stalo znovu a to hned dvakrát, 11. a 12. října. Na Slunci po dva dny opět nebyly vůbec žádné skvrny.

Znamená to jediné a to, že sluneční minimum se blíží, říká Hathaway. Sluneční minimum přichází tentokrát o dost dříve než se původně očekávalo.

Sluneční minimum a sluneční maximum, to jsou dva extrémy slunečního cyklu trvajícího přibližně 11 let. V maximu je Slunce posypané skvrnami, sluneční erupce vybuchují jedna za druhou a Slunce vyvrhuje miliardy tun vážící mraky elektrizovaných plynů na všechny strany a to i směrem k Zemi. Je to ten správný čas pro pozorovatele, kteří se těší z nádherných polárních září, ale už méně dobré to je pro astronauty nebo satelity v kosmickém prostoru. Tam všude je potřeba dbát zvýšené ostražitosti před radiačními bouřemi. Výpadky elektrorozvodné sítě, z činnosti vyřazené družice, selhávající GPS, mobilní telefony a mikrovlnné spoje, to je jen několik málo věcí, které se mohou stát se během slunečního maxima.

Sluneční minimum je odlišné. Sluneční skvrny jsou vzácnější, Slunce je někdy několik dnů nebo i týdnů bez významných skvrn nebo i zcela čisté. Četnost slunečních erupcí klesá. Je to mnohem bezpečnější období pro lety do kosmu a milovníci polárních září mohou sledovat v klidu jiné zajímavé úkazy na obloze.

Hathaway je odborníkem pro předpovídání slunečního cyklu. Sleduje relativní číslo slunečních skvrn (nejznámější indikátor sluneční aktivity) a předpovídá nejméně na rok dopředu, kdy nastanou další vrcholy nebo poklesy sluneční aktivity. A není to zase až tak snadné.

V rozporu s obecným míněním , říká Hathaway, sluneční cyklus netrvá přesně 11 let. Jeho délka kolísá od minima k minimu od zhruba devíti let, po asi 14 let. Co ale dělá tento cyklus delším nebo kratším? Výzkumníci si nejsou jistí. Jak s oblibou říkají, dokonce ani neví, zda aktuální cyklus je dlouhý nebo krátký až do té doby, dokud neskončí.

history.gif
Graf : Astronomové počítají sluneční skvrny už po staletí. Tento graf ukazuje relativní čísla slunečních skvrn od roku 1610 až do roku 2000.

Vědci ale dělají pokroky. Hathaway a jeho kolega Bob Wilson, kteří pracující v NASA Marshall Space Flight Center, věří, že našli jednoduchý způsob jak předpovídat datum dalšího slunečního minima. Když zkoumali data z posledních 8 slunečních cyklů a objevili, že sluneční minimum nastává za 34 měsíců od prvního dne po slunečním maximu, kdy se na Slunci neobjevila ani jedna skvrna.

Poslední sluneční maximum nastalo koncem roku 2000 a první den bez skvrn byl 28.leden 2004. Při použití Hathawayova a Wilsonova jednoduchého pravidla, by tedy sluneční minimum mělo následovat již koncem roku 2006, tedy asi o rok dříve, než se předtím myslelo.

Další sluneční maximum ale možná také přijde brzy, říká Hathaway. Sluneční aktivita nabývá na intenzitě rychle po slunečném minimu. V minulých cyklech sluneční maximum následovalo jen 4 roky po slunečním minimu. Pokud to bude platit i nadále, další maximum lze očekávat v roce 2010.

Tou dobou, podle nové vize NASA pro vesmírný výzkum, budou mít automatické kosmické lodě namířeno k Měsíci, ještě před tím než na Měsíc opět vstoupí lidé. Pokud je Hathawayova a Wilsonova předpověď správná, tyto sondy budou potřebovat dobré ochranné štíty. Sluneční erupce a radiační bouře mohou totiž poškodit jejich elektronické vnitřnosti téměř tak dobře jako tělesnou schránku jejich organických protějšků.

Prozatím, říká Hathaway, zažíváme klid před bouří. Sluneční maximum nastane nejspíše už dost brzo.

Zdroj: NASA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »