Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sněhové zpravodajství z Pluta: Oblast Cthulhu hlásí dobré podmínky

Sněhové zpravodajství z Pluta: Oblast Cthulhu hlásí dobré podmínky

Mapa Pluta s popisky. Střed obrázku protíná 180° poledník.
Autor: NASA/JPL/SwRI

Letošní zima fanoušky zimních radovánek příliš nepotěšila – sněhová zpravodajství z tradičních českých lyžařských středisek nepřinášela potěšující zprávy. Možná je na čase poohlédnout se po vzdálenějších lokalitách – takové Pluto má podle sondy New Horizons podmínky velice dobré. Doprava na místo je sice komplikovanější a sníh je navíc metanový, ale lepší, než letošní zima u nás. Pokud tedy budete uvažovat o výletu, zapište si do itineráře jako cíl své cesty lokalitu zvanou Cthulhu.

Tato oblast je charakteristická velmi tmavou barvou a táhne se téměř přes polovinu rovníku trpasličí planety. Na snímcích z největšího přiblížení se nachází na západ od světlé oblasti Sputnik Planum ve tvaru srdce. Lokalitu Cthulhu měří na délku cca 3000 kilometrů a na šířku 450 kilometrů, což je pro lepší představu jen o trochu více, než americký stát Aljaška.

Tmavý povrch v této oblasti může být podle vědců způsoben vrstvou tmavých tholinů. Jedná se o komplexní sloučeniny, které vznikají poměrně složitým způsobem. Sluneční záření, především pak jeho ultrafialová složka, rozštěpí molekuly plynů, které tvoří atmosféru Pluta. Tyto radikály jsou pak velmi reaktivní a napadají další okolní molekuly, případně se spojují s ostatními radikály. Celý postup se pak může bezpočtukrát opakovat, přičemž stále vznikají větší a větší sloučeniny, které se postupně formují do podoby částic, které svou jemností připomínají saze. O tom, že jsou na Plutu tholiny už několik měsíců víme. Právě jim Pluto vděčí za svůj oranžovo-narůžovělý nádech. V oblasti Cthulhu jsou ale tholiny tmavé – možná jde o reakci původně naoranžovělých sloučenin s horninovým podložím, nebo je zde tholinová vrstva silnější.

Topografie oblasti Cthulhu je velmi rozmanitá a sahá od hor až po rovinaté, ale hustě krátery poseté pláně. Na snímku se zvýrazněnou červenou složkou spektra (uprostřed níže vložené fotky) můžeme vidět jihovýchodní oblast lokality Cthulhu, kde se táhne pohoří dlouhé téměř 420 kilometrů. Vrcholky zdejších hor jsou podle všeho pokryty jasným materiálem, který tak velmi ostře kontrastuje s tmavě červenou barvou okolních plání.

Analýza výskytu metanového ledu na vrcholcích hor protínajících východní část oblasti Cthulhu na Plutu Autor: NASA/JPL/SwRI
Analýza výskytu metanového ledu na vrcholcích hor protínajících východní část oblasti Cthulhu na Plutu
Autor: NASA/JPL/SwRI

Už když vědci snímek spatřili poprvé, začali spekulovat, čím by se daly bílé skvrny vysvětlit. Už první myšlenky se točily kolem metanu. „To by vysvětlovalo, proč tento světlý materiál pokrývá jen nejvyšší špičky hor. Je možné, že se metan chová na Plutu jako voda na Zemi, tedy že kondenzuje a mrzne ve větších výškách,“ vysvětluje John Stansberry, člen vědeckého týmu New Horizons ze Space Telescope Science Institute v Baltimore, stát Maryland.

Data z kamery Ralph/Multispectral Visible Imaging Camera (MVIC) jejich teorie potvrdila. Spektroskopická měření ukázala, že místa výskytu bílých skvrn jsou téměř v dokonalé shodě s místy, kde se se nachází ztuhlý metan – na přiloženém snímku jsou data z tohoto přístroje v pravém okně a úložiště metanu jsou tu zvýrazněna fialovou barvou. Rozlišení snímku se zvýrazněnými barvami (prostřední část velké fotky) je 680 m/pixel a pokrývá oblast širokou 140 km a dlouhou 450 km. Fotka vznikla ve vzdálenosti 33 900 km od Pluta zhruba 45 minut před maximálním přiblížením 14. července 2015. Pokud byste si ji chtěli stáhnout v plném rozlišení 8289 × 4320 pixelů, navštivte tento odkaz. Obrázek má velikost 3,3 MB.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Pluto, Cthulhu Regio, New horizons, Metanový led


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »