Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Snímek dvojice explodujících kráterů na Marsu

Snímek dvojice explodujících kráterů na Marsu

Dvojice kráterů na Marsu vyfotografovaná sondou Mars Express Autor: ESA
Dvojice kráterů na Marsu vyfotografovaná sondou Mars Express
Autor: ESA
Pozoruhodné podpovrchové exploze, snad ovlivněné přítomností ledu, mohou být zodpovědné za prohlubně uvnitř dvou velkých impaktních kráterů na Marsu, které vyfotografovala evropská kosmická sonda Mars Express dne 4. 1. 2013. Tato dvojice velmi podobných kráterů se nachází v oblasti Thaumasia Planum, což je velká náhorní plošina ležící v bezprostřední blízkosti jižního okraje Valles Marineris, největšího známého kaňonu ve Sluneční soustavě.

Severnější velký kráter (na publikovaném snímku se nachází vpravo) byl oficiálně pojmenován Arima již v roce 2012, avšak jižnější kráter (na snímku je vlevo) zatím pojmenován nebyl. Oba mají průměr přibližně 50 km a vykazují komplikovaný terén uvnitř vyvýšených valů. V obklopujícím valu jsou patrné četné terasy vytvořené materiálem, který se sesouvá na rovné dno kráterů, ale snad nejzajímavějším útvarem je středová prohlubeň viditelná u obou kráterů.

Středové prohlubně kráterů jsou na Marsu docela běžné, stejně tak jako na povrchu ledových měsíců obíhajících kolem obřích planet ve Sluneční soustavě. Ale jak tyto prohlubně vznikly?

Když asteroid narazí do kamenného povrchu planety, dopadající těleso i samotný povrch planety jsou stlačeny a prudce se zvýší jejich hustota a teplota. Ihned po impaktu rychle poklesne ve stlačené hornině tlak a následuje silná exploze. U impaktů o malých energiích se vytvoří jednoduchý kráter ve tvaru mísy. Při dramatičtějších událostech vznikají krátery mnohem složitějších rysů, například s vyvýšeným centrálním vrcholkem nebo se středovou prohlubní.

Podle jedné představy dochází ke vzniku středové prohlubně v tom případě, kdy se hornina nebo led v důsledku impaktu roztaví a tekutá směs odteče skrz trhliny vytvořené v terénu pod kráterem. Důsledkem tohoto procesu může být vznik středové prohlubně.

Jiná teorie předpokládá, že se podpovrchový led rychle zahřeje a explozivně se vypaří. Následkem toho se v povrchové hornině vytvoří při explozi prohlubeň obklopená drobnými úlomky hmoty. Tato jáma se nachází uprostřed hlavního kráteru, kde byla koncentrována většina energie dopadového tělesa.

Dvojice kráterů na Marsu vyfotografovaná sondou Mars Autor: ESA
Dvojice kráterů na Marsu vyfotografovaná sondou Mars
Autor: ESA
Ačkoliv velké krátery v této oblasti mají podobné velikosti, jejich středové prohlubně jsou odlišné co do průměru i hloubky, což je dobře patrné na topografické mapě. Ve srovnání s kráterem Arima bylo zřejmě v oblasti, kde vznikl jižní kráter, přítomno více podpovrchového ledu. Led se mnohem snadněji vypařil, pronikl skrz poněkud tenčí kůru a vytvořil tak větší prohlubeň.

Mnoho okolních impaktních kráterů rovněž vykazuje znaky přítomnosti podpovrchové vody nebo ledu v době impaktu, a to rozložením vyvrženého materiálu v jejich okolí.

Tento vyvržený materiál představuje depozity obklopující kráter, tj. materiál vyvržený z vnitřní části kráteru v okamžiku jeho vzniku. Depozity mají tvar okvětních lístků okolo kráterů: je to důsledek přítomnosti kapalné vody ve vyvrženém materiálu, což umožnilo jeho tečení po povrchu a dodalo mu vlastnosti kapaliny.

Impaktní krátery podobné vyfotografované dvojici tak mohou poskytnout „okno“ do minulosti povrchu planety. V tomto případě zde vidíme důkazy, že oblast Thaumasia Planum kdysi hostila vydatné zásoby podpovrchové vody nebo ledu, který byl uvolněn během menších či větších impaktů.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Krátery, Mars express, Mars


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »