Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Solar Orbiter se zaměří také na polární oblasti Slunce

Solar Orbiter se zaměří také na polární oblasti Slunce

Simulace sondy Solar Orbiter v blízkosti Slunce zkoumající jeho polární oblast
Autor: NASA/Goddard Space Flight Center/Joy Ng

Start mise Solar Orbiter je doslova za dveřmi (plánovaný je na 7. února pomocí rakety Atlas 5). Nově uveřejněné video Goddardova střediska NASA ukazuje všechny aspekty mise a připomíná, v čem je Solar Orbiter unikátní. V úvodu uvidíme samotnou raketu, která sondu vynese a pak už se zaměříme na její misi, která má za úkol mimo jiné prostudovat sluneční póly.

Solar Orbiter je společnou misí ESA a NASA, ale pro nás v Česku jde o mimořádně zajímavou sondu, protože je i s naším významným příspěvkem. Start 8. února v 5:15 SEČ z Mysu Canaveral má obstarat spolehlivá raketa Atlas V v konfiguraci 411 (= menší 4 metrový aerodynamický kryt, 1 urychlovací motor na pevné palivo a 1 motor na stupni Centaur). Došlo tedy k mírnému odkladu od dva dny oproti původnímu plánu. Důvodem byl drobný problém při přípravě rakety, která byla raději vrácena zpět na inspekci.

Magnetosféra Země. Snímek z animace Autor: NASA's Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio/Community-Coordinated Modeling C
Magnetosféra Země. Snímek z animace
Autor: NASA's Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio/Community-Coordinated Modeling C
Důležitým úkolem mise bude pohlédnout detailně na polární oblasti Slunce. Umožní jí to gravitační manévry pomocí Země a Venuše, protože sonda potřebuje zrychlit, aby se dostala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy a navíc potřebuje vyletět mimo rovinu oběhu planet (tzv. ekliptiku), což je také energeticky náročné. Když se sonda přiblíží k planetě z vhodného směru, tak jí nejprve přitáhne, ale posléze zase zpomalí. Jenže když to učiníme ve směru letu planety kolem Slunce, tak sonda planetu okrade o část její energie (což samozřejmě planetu při její hmotnosti opravdu nijak netrápí). Výsledkem je gravitační urychlení a případně i změna směru letu sondy.

Polární oblasti Slunce byly v minulosti zkoumány jen velmi řídce. Vlastně víme jen o misi Ulysess, kterou vypustil raketoplán Discovery v říjnu 1990. Ta se nejprve vydala k Jupiteru, který ji „umístil“ na dráhu nad oběma póly Slunce. Sonda pracovala až do roku 2009, což bylo velmi výhodné pro zkoumání Slunce v období minima i maxima jeho aktivity. Tato sonda však zkoumala pouze plasma, tedy částice letící od Slunce a tedy nesnímala polární oblasti napřímo kamerou. Toto prvenství si má připsat právě chystaný Solar Orbiter.

Dráha sondy Solar Orbiter v průběhu času Autor: ESA/ATG medialab
Dráha sondy Solar Orbiter v průběhu času
Autor: ESA/ATG medialab

Jakmile bude sonda vypuštěna, měla by v rámci své základní sedmileté mise vystoupat až 24° nad rovinu rovníku Slunce, a pokud vše půjde dobře, její mise bude prodloužena nejméně o tři roky, kdy by mohla vystoupat až 33° nad sluneční rovník.

Vzhledem k tomu, že sonda se během své mise také dost přiblíží ke Slunci až do oblastí blíže, než obíhá Merkur, musí být její přístroje důkladně ochráněny před jeho žárem. O to se postará speciální štít z titanu s potahem z fosfátu vápníku, který odolá teplotám i kolem 500 °C, které zde budou panovat.

Závěrem připomeňme, že výzkum Slunce provádí od svého vypuštění v srpnu 2018 také americká Parker Solar Probe, která se bude více a více zanořovat do sluneční koróny. Nakonec se má dostat až na zhruba 6,5 mil. km od něj, což je jen necelých 5 jeho průměrů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Novinka NASA k misi Solar Orbiter
[2] Solar Orbiter má zelenou
[3] Základní fakta o misi a přístroje na sondě Solar Orbiter
[4] Web ESA k misi Solar Orbiter



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Solar Orbiter


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »