Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Solar Orbiter se zaměří také na polární oblasti Slunce

Solar Orbiter se zaměří také na polární oblasti Slunce

Simulace sondy Solar Orbiter v blízkosti Slunce zkoumající jeho polární oblast
Autor: NASA/Goddard Space Flight Center/Joy Ng

Start mise Solar Orbiter je doslova za dveřmi (plánovaný je na 7. února pomocí rakety Atlas 5). Nově uveřejněné video Goddardova střediska NASA ukazuje všechny aspekty mise a připomíná, v čem je Solar Orbiter unikátní. V úvodu uvidíme samotnou raketu, která sondu vynese a pak už se zaměříme na její misi, která má za úkol mimo jiné prostudovat sluneční póly.

Solar Orbiter je společnou misí ESA a NASA, ale pro nás v Česku jde o mimořádně zajímavou sondu, protože je i s naším významným příspěvkem. Start 8. února v 5:15 SEČ z Mysu Canaveral má obstarat spolehlivá raketa Atlas V v konfiguraci 411 (= menší 4 metrový aerodynamický kryt, 1 urychlovací motor na pevné palivo a 1 motor na stupni Centaur). Došlo tedy k mírnému odkladu od dva dny oproti původnímu plánu. Důvodem byl drobný problém při přípravě rakety, která byla raději vrácena zpět na inspekci.

Magnetosféra Země. Snímek z animace Autor: NASA's Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio/Community-Coordinated Modeling C
Magnetosféra Země. Snímek z animace
Autor: NASA's Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio/Community-Coordinated Modeling C
Důležitým úkolem mise bude pohlédnout detailně na polární oblasti Slunce. Umožní jí to gravitační manévry pomocí Země a Venuše, protože sonda potřebuje zrychlit, aby se dostala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy a navíc potřebuje vyletět mimo rovinu oběhu planet (tzv. ekliptiku), což je také energeticky náročné. Když se sonda přiblíží k planetě z vhodného směru, tak jí nejprve přitáhne, ale posléze zase zpomalí. Jenže když to učiníme ve směru letu planety kolem Slunce, tak sonda planetu okrade o část její energie (což samozřejmě planetu při její hmotnosti opravdu nijak netrápí). Výsledkem je gravitační urychlení a případně i změna směru letu sondy.

Polární oblasti Slunce byly v minulosti zkoumány jen velmi řídce. Vlastně víme jen o misi Ulysess, kterou vypustil raketoplán Discovery v říjnu 1990. Ta se nejprve vydala k Jupiteru, který ji „umístil“ na dráhu nad oběma póly Slunce. Sonda pracovala až do roku 2009, což bylo velmi výhodné pro zkoumání Slunce v období minima i maxima jeho aktivity. Tato sonda však zkoumala pouze plasma, tedy částice letící od Slunce a tedy nesnímala polární oblasti napřímo kamerou. Toto prvenství si má připsat právě chystaný Solar Orbiter.

Dráha sondy Solar Orbiter v průběhu času Autor: ESA/ATG medialab
Dráha sondy Solar Orbiter v průběhu času
Autor: ESA/ATG medialab

Jakmile bude sonda vypuštěna, měla by v rámci své základní sedmileté mise vystoupat až 24° nad rovinu rovníku Slunce, a pokud vše půjde dobře, její mise bude prodloužena nejméně o tři roky, kdy by mohla vystoupat až 33° nad sluneční rovník.

Vzhledem k tomu, že sonda se během své mise také dost přiblíží ke Slunci až do oblastí blíže, než obíhá Merkur, musí být její přístroje důkladně ochráněny před jeho žárem. O to se postará speciální štít z titanu s potahem z fosfátu vápníku, který odolá teplotám i kolem 500 °C, které zde budou panovat.

Závěrem připomeňme, že výzkum Slunce provádí od svého vypuštění v srpnu 2018 také americká Parker Solar Probe, která se bude více a více zanořovat do sluneční koróny. Nakonec se má dostat až na zhruba 6,5 mil. km od něj, což je jen necelých 5 jeho průměrů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Novinka NASA k misi Solar Orbiter
[2] Solar Orbiter má zelenou
[3] Základní fakta o misi a přístroje na sondě Solar Orbiter
[4] Web ESA k misi Solar Orbiter



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Solar Orbiter


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »