Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Trojice vln zaznamenaná na snímku z kamery JunoCam pořízeném 2. 2. 2017
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/JunoCam

Pozoruhodné struktury pohybujícího se vzduchu v atmosféře planety Jupiter, které vypadají podobně jako vlny, byly poprvé detekovány sondami NASA s názvem Voyager během jejich průletů kolem obří plynné planety v roce 1979. Kamera JunoCam na palubě sondy Juno kroužící v současné době kolem Jupitera rovněž pořizovala snímky atmosféry této obří planety. Na základě pořízených snímků astronomové odhalili sled atmosférických vln – vysoko čnících atmosférických struktur – které následují jedna za druhou a putují napříč planetou s největší koncentrací poblíž rovníku obří plynné planety Jupiter.

Na snímcích pořízených kamerou JunoCam lze rozlišit malé vzdálenosti mezi jednotlivými hřebeny vln v tomto sledu, jaké doposud nebyly pozorovány. To vědcům poskytuje drahocenné informace jak o dynamice atmosféry planety Jupiter, tak i o jejím uspořádání v oblastech nacházejících se pod těmito vlnami.

Kamera JunoCam zaznamenala mnohem zřetelnější sled vln než dřívější sondy následující po misi Voyager,“ říká Glenn Orton, vědecký pracovník mise Juno z NASA's Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Kalifornie. „Pozorovaná vlnění, která se skládala nejméně ze dvou a až několika desítek vln, mohou mít vzdálenosti mezi hřebeny menší než 65 kilometrů a větší než 1 200 kilometrů. Stín pozorovaných vln na jednom z obrázků nám umožnil odhadnout výšku jednotlivých vln přibližně na 10 kilometrů.“

Většina těchto vln byla pozorována v protáhlém sledu rozprostírajícím se ve směru východ-západ, s hřebeny vln, které byly kolmé k orientaci proudění. Jiné hřebeny vln byly značně skloněny a další řada vln sledovala šikmou nebo klikatící se stopu.

Vlny se mohou objevovat v blízkosti jiných atmosférických útvarů na Jupiteru – v blízkosti vírů nebo podél linií proudění – jiné nevykazují žádnou spojitost s blízkými atmosférickými projevy,“ říká Glenn Orton. „Některé sledy vln vypadají jako kdyby se sbližovaly, jiné zase vypadají jako by se překrývaly, snad se vyskytují ve dvou hladinách atmosféry. V jednom případě sled vln vypadal jako by vybíhal z centra bouře.“

Ačkoliv analýzy snímků stále ještě pokračují, většina vln je označována jako atmosférické gravitační vlny – jedná se o zvlnění nahoru a dolů, které vzniká v atmosféře nad něčím, co narušuje vzdušné proudění. Může se jednat o proudění kolem jiných útvarů nebo v důsledku některých jiných poruch, které kamera JunoCam nebyla schopná zaznamenat.

Kamera JunoCam je unikátním zařízením schopným přispívat k takovýmto objevům. Jedná se o barevnou kameru pro oblast viditelného světla, která nabízí širokoúhlý pohled k pořízení pozoruhodných snímků pólů planety Jupiter a její svrchní oblačnosti. To, jak dobře tyto „oči“ sondy Juno „vidí“, pomáhá poskytovat vědcům širší souvislosti v porovnání s údaji z jiných přístrojů na palubě sondy. Kamera JunoCam byla zařazena do vybavení především pro účely informování laické veřejnosti, přesto pořízené snímky slouží i astronomům pro vědecké účely.

Kosmická sonda Juno byla vypuštěna 5. 8. 2011 z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě a na oběžnou dráhu kolem planety Jupiter byla navedena 4. 7. 2016. Do současnosti již absolvovala 16 vědeckých průletů nad planetou, zatím poslední průlet sonda absolvovala 29. 10. 2018. Během tohoto průletu přístroje zkoumaly podpovrchové oblasti zakrývané oblačností a studovaly polární záře ke zjištění jejich původu, a také strukturu atmosféry a magnetosféry.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] missionjuno.swri.edu
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vlnění v atmosféře, Sonda JUNO, Planeta Jupiter


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »