Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno pořídila první detailní snímky měsíce Ganymed

Sonda Juno pořídila první detailní snímky měsíce Ganymed

Detailní snímek části polokoule Ganymedu, která nebyla osvětlena Sluncem – fotografii pořídila navigační kamera Stellar Reference Unit
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI

První dva snímky pořízené 7. června 2021 sondou NASA s názvem Juno při průletu kolem obřího měsíce planety Jupiter – kolem Ganymedu – byly úspěšně přijaty na Zemi. Pořízené fotografie – jedna pomocí kamery JunoCam na palubě sondy a druhá pomocí navigační kamery Stellar Reference Unit (SRU) – ukazují povrch měsíce v pozoruhodných detailech včetně kráterů, zřetelně odlišného tmavého a světlého terénu a dlouhých strukturálních útvarů pravděpodobně spojených s tektonickými zlomy.

Toto je nejtěsnější průlet jakékoliv sondy kolem tohoto největšího měsíce v historii výzkumu,“ říká Scott Bolton ze Southwest Research Institute in San Antonio, hlavní vědecký pracovník pro sondu Juno.

Při použití zeleného filtru kamera JunoCam na palubě sondy Juno snímkující ve viditelném světle zachytila téměř celou polokouli měsíce pokrytou kůrou z vodního ledu. Později byl stejný snímek pořízen přes červený a modrý filtr; obrazoví experti budou schopni zhotovit barevný portrét měsíce Ganymed. Rozlišení obrázku je zhruba 1 km na obrazový bod (pixel).

Kromě toho navigační kamera SRU na sondě Juno označovaná jako Stellar Reference Unit, která udržuje sondu ve správné poloze (slouží jako sledovač hvězd), poskytla černobílé obrázky části temné strany měsíce Ganymed (strany odvrácené od Slunce) koupající se v kalném rozptýleném světle planety Jupiter. Snímky mají rozlišením 600 až 900 metrů na pixel.

Podmínky, za jakých byly získány snímky temné strany Ganymedu, byly ideální pro kameru schopnou registrovat slabé světlo, jako je Stellar Reference Unit,“ říká Heidi Beckerová z Jet Propulsion Laboratory (JPL). „Toto je odlišná část povrchu, než oblast pozorovaná v přímém slunečním světle kamerou JunoCam. Bude zajímavé vidět, co se dvěma týmům povede spojit dohromady.“

Fotografie Jupiterova měsíce Ganymed pořízená 7. 6. 2021 sondou Juno ze vzdálenosti 1 038 km Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS
Fotografie Jupiterova měsíce Ganymed pořízená 7. 6. 2021 sondou Juno ze vzdálenosti 1 038 km
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS
Sonda vyšle na Zemi další fotografie z průletu kolem Ganymedu v následujících dnech. Očekává se, že kosmická sonda, které dodávají energii panely slunečních baterií, při setkání s Jupiterovým měsícem poskytne náhled do jeho složení, ionosféry, magnetosféry a ledové kůry. Kromě toho rovněž poskytne měření radiačního prostředí, což bude prospěšné pro budoucí planetární mise k planetě Jupiter.

Astronomové jsou velmi potěšeni, neboť NASA nedávno prodloužila aktivní životnost sondy Juno až do roku 2025. Znovu bychom se tak mohli dočkat blízkých průletů kosmického aparátu kolem tří největších měsíců planety Jupiter včetně Europy. Průlety kolem Jupiterových měsíců budou možné díky postupné změně oběžné dráhy sondy. Jupiter má nesymetrické gravitační pole a tyto anomálie postupně stěhují nejnižší bod dráhy směrem k severu.

Po sérii vzdálených průletů by měla sonda Juno koncem roku 2022 prolétnout pouhých 320 km nad měsícem Europa. Mikrovlnný radiometr na palubě sondy by se dal využít k měření tloušťky ledové krusty měsíce, která pokrývá globální oceán kapalné vody. Uvidíme, kde je led silný a kde naopak tenký. Průzkum Europy pomocí sondy Juno by mohl vědcům nastínit, co mohou očekávat od nové sondy Europa Clipper, která má tento měsíc studovat v dalších letech – její start je naplánován na rok 2024. Europa Clipper ponese kromě jiného i výkonný radar, který během opakovaných průletů zmapuje tloušťku ledové vrstvy satelitu.

Postupné zkracování oběžné periody sondy Juno kolem planety Jupiter Autor: JPL
Postupné zkracování oběžné periody sondy Juno kolem planety Jupiter
Autor: JPL
Sonda Juno absolvovala ke konci února 2021 již 32 průletů v těsné blízkosti planety Jupiter. V červnu 2021, při 34. průletu, sonda prolétla kolem Měsíce Ganymed a oběžná perioda se zkrátí z 53 na 43 dny. V září 2022 se Juno přiblíží k měsíci Europa, oběžná doba sondy se tentokrát zkrátí na 38 dnů. V prosinci 2023 a v únoru 2024, při 57. a 58. přiblížení k Jupiteru, sonda prolétne kolem satelitu Io, oběžná perioda se zredukuje na pouhých 33 dnů. Na září 2025, kdy Juno po 76. prolétne v blízkosti Jupitera, je naplánován konec mise.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] swri.org
[3] jpl.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc Ganymed, Sonda JUNO, Planeta Jupiter


37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »