Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno vyfotografovala Jupiterovy měsíce Io a Ganymed

Sonda Juno vyfotografovala Jupiterovy měsíce Io a Ganymed

Jižní polokoule planety Jupiter vyfotografovaná sondou Juno 12. 1. 2022
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck

Kosmická sonda NASA s názvem Juno (start 5. 8. 2011) zachytila tento pohled na jižní polokouli Jupitera během 39. blízkého průletu kolem planety 12. ledna 2022. Pokud si zvětšíme pravou část tohoto snímku (viz obrázek níže), odhalíme na stejné fotografii ještě dva další světy: Jupiterův úchvatný měsíc Io (vlevo), známý svou hrou barev danou sopečnou činností, a měsíc Europa (vpravo), který prozkoumají budoucí mise, protože je na něm pod ledovou krustou podpovrchový oceán.

Měsíc Io je nejaktivnějším vulkanickým tělesem ve Sluneční soustavě, zatímco ledový povrch Europy ukrývá globální oceán kapalné vody. Sonda Juno bude mít příležitost studovat povrch Europy v mnohem větších detailech – při použití několika vědeckých přístrojů – v září 2022, kdy uskuteční další těsný průlet kolem tohoto záhadného satelitu planety Jupiter. Mise sondy bude dále pokračovat blízkými průlety kolem vulkanického satelitu Io ke konci roku 2023 a počátkem roku 2024.

Detailní pohled na planetu Jupiter – vpravo jsou vidět měsíce Io a Europa Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck
Detailní pohled na planetu Jupiter – vpravo jsou vidět měsíce Io a Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck
V době pořízení tohoto snímku byla sonda Juno vzdálena zhruba 61 000 kilometrů od horní vrstvy oblačnosti planety Jupiter a prolétala v oblasti 52 stupňů jižní planetární šířky. Vědecká pracovnice Andrea Luck upravila tento surový snímek pořízený kamerou JunoCam do podoby, jakou zde můžete vidět.

Nedlouho předtím pořídila sonda Juno další úžasný snímek – tentokrát Jupiterova měsíce Ganymed, největšího a nejhmotnějšího satelitu ve Sluneční soustavě.

Fotografii, který zachycuje složitý povrch Jupiterova měsíce Ganymed, pořídila sonda Juno v průběhu blízkého průletu kolem tohoto obřího měsíce v červnu 2021. V době největšího přiblížení prolétala sonda ve vzdálenosti 1 050 kilometrů nad povrchem Ganymeda.

Většina kráterů na měsíci Ganymed je obklopena jasnými paprsky vycházejícími z jizev po impaktech, avšak asi 1 % kráterů má tmavé paprsky. Publikovaný snímek pořízený kamerou JunoCam v průběhu těsného průletu kolem Ganymeda zachycuje jeden z kráterů s tmavými paprsky v okolí (na snímku nahoře uprostřed).

Detailní snímek povrchu měsíce Ganymed pořízený sondou Juno 7. 6. 2021 ze vzdálenosti 1 050 km Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Thomas Thomopoulos
Detailní snímek povrchu měsíce Ganymed pořízený sondou Juno 7. 6. 2021 ze vzdálenosti 1 050 km
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Thomas Thomopoulos
Kráter pojmenovaný Kittu má průměr zhruba 15 kilometrů a je obklopen tmavým materiálem vyvrženým v průběhu impaktu, který vedl ke vzniku kráteru. Astronomové se domnívají, že právě kontaminace materiálem z impaktoru vytvořila tyto tmavé paprsky v okolí kráteru. Jak čas plynul, paprsky zůstávaly tmavé, protože jsou trochu teplejší než okolní terén, takže led je nucen kondenzovat na vedlejším studeném a jasném povrchu.

Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě. Je dokonce větší než planeta Merkur. Je jediným známým měsícem s vlastním magnetickým polem, které způsobuje vznik polárních září obklopujících měsíční póly. Důkazy rovněž vedou k závěru, že Ganymed může ukrývat oceán kapalné vody pod ledovým povrchem.

Tento detailní snímek povrchu měsíce Ganymed se zvýrazněnými barvami vytvořil vědecký pracovník Thomas Thomopoulos na základě dat ze sondy Juno a její kamery JunoCam. Originální snímek byl pořízen 7. 6. 2021.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Jupiter, Ganymed, Jupiterovy měsíce, Junocam, Juno


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »