Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Spousta skryté hmoty v blízkosti Slunce

Spousta skryté hmoty v blízkosti Slunce

Předpokládaný
Předpokládaný "disk" skryté hmoty v naší Galaxii
Astronomové z Universität Zürich, Eidgenössische Technische Hochschule Zürich, University of Leicester a NAOC Beijing objevili velké množství "neviditelné" skryté hmoty v blízkém okolí Slunce. Jejich závěry jsou v souladu s teoriemi, podle nichž je naše Galaxie obklopena masivním útvarem označovaným jako tzv. halo, tvořeným skrytou hmotou. Výsledky budou publikovány v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Existenci skryté hmoty navrhoval švýcarský astronom Fritz Zwicky již ve 30. letech minulého století. Zjistil, že skupina galaxií musí být zaplněna záhadnou skrytou hmotou, která ji udržuje před rozpadem. Přibližně ve stejné době Jan Oort (Nizozemí) zjistil, že hustota hmoty v (galaktickém) okolí Slunce je téměř 2krát vyšší, než se dá vysvětlit přítomností hvězd a samotného plynu. V uplynulém desetiletí astronomové rozvinuli teorie skryté hmoty, které vysvětlují vlastnosti hvězdokup a galaxií ve vesmíru, avšak množství skryté hmoty v blízkém sousedství Slunce zůstávalo nadále nevysvětlenou záhadou.

V desetiletí následujícím po Oortově měření bylo zjištěno 3 až 6krát více skryté hmoty, než se předpokládalo. V posledních letech nová data a nové metody potvrdily zase podstatně méně skryté hmoty, než bylo předpovězeno. Vědecká veřejnost byla rozpačitá; všeobecně se předpokládalo, že pozorování a analýzy zkrátka nejsou dostatečně citlivé, aby bylo možné uskutečnit nová spolehlivá měření.

V této nejnovější publikované studii si jsou autoři jisti svými měřeními a jejich přesností. Je to proto, že vycházeli z nejmodernějších simulací naší Galaxie k prověření metody určování hmotnosti při použití reálných dat. Vyplynula z toho četná překvapení. Zjistili například, že standardní techniky použité v uplynulých 20 letech byly zkreslené, vždycky měly snahu podceňovat množství přítomné skryté hmoty. Když astronomové rozpracovali nové nestranné techniky, získali správné odpovědi z nasimulovaných dat. Využitím této techniky k určování poloh a rychlostí oranžových trpaslíků spektrální třídy K v blízkém okolí Slunce získali nová měření hustoty lokální skryté hmoty.

Vedoucí autorka článku Silvia Garbari říká: "Jsme si na 99 % jisti, že skrytá hmota v blízkém okolí Slunce existuje. Ve skutečnosti je hustota skryté hmoty nepatrně vyšší. Je zde asi 10% možnost, že se jedná pouze o statistické odchylky. Avšak s 90% jistotou jsme objevili více skryté hmoty, než se očekávalo. Pokud bude v budoucnu tato hodnota potvrzena, význam měření ještě vzroste. Bude to první důkaz pro existenci disku skryté hmoty v naší Galaxii, jak nedávno předpověděla teorie a počítačové simulace jejího vzniku. Nebo se může ukázat, že oblast skryté hmoty vytvářející halo naší Galaxie je zploštělá, čímž došlo k lokálnímu zvýšení hustoty skryté hmoty."

Mnozí fyzikové vsadili na to, že skrytá hmota je tvořena novými základními částicemi, které velmi slabě interagují s obyčejnou hmotou - avšak dostatečně silně na to, aby byly detekovány v experimentech hluboko pod zemským povrchem, kde nejsou ovlivňovány kosmickým zářením a kde jsou odstíněny horninou o tloušťce více než jeden kilometr.

Co je důležité při pečlivých měřeních hustoty lokální skryté hmoty při takovýchto experimentech, vysvětluje spoluautor objevu prof. George Lake: "Pokud by byla skrytá hmota tvořena základními částicemi, miliardy z nich by prošly vašimi těly v době, kdy dokončujete čtení těchto řádků. Experimentální fyzikové doufají, že každý rok zachytí alespoň několik těchto částic v probíhajících experimentech, jako je XENON a CDMS, které jsou v současné době v provozu. Znalost vlastností lokální skryté látky je klíčem k odhalení, z jakého druhu částic je složena."

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Slunce, Skrytá látka


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »