Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Stárnoucí Slunce a pozemský život

Stárnoucí Slunce a pozemský život

Budoucí osud Země Autor: Doug L. Hoffman
Budoucí osud Země
Autor: Doug L. Hoffman
Poslední zbytky života na Zemi budou zničeny asi za 2,8 miliardy roků. Země již bude vyprahlá v důsledku působení umírajícího Slunce, které se v poslední fázi svého života zvětší do podoby rudého obra. Přibližně jednu miliardu let před touto událostí budou na Zemi žít pouze jednobuněčné organismy rozšířené v izolovaných jezerech slané horké vody.

Ponurá vyhlídka? Jistě, avšak poskytuje určité vodítko i pro dnešní lovce mimozemského života. Model, který předpovídá vznik izolovaných ostrůvků života v budoucím vývoji Země rovněž vede k závěru, že obyvatelnost planet v okolí jiných hvězd může být mnohem rozmanitější, než se doposud předpokládalo, což dává nové naděje při hledání života v jiných oblastech vesmíru.

Při využití všech znalostí, které máme o naší Zemi a o Slunci, nastínili britští vědci časový harmonogram pro období života na naší planetě, než se ze Slunce stane hvězda typu rudého obra. Dřívější studie modelovaly tento scénář pro Zemi jako celek, avšak Jack O'Malley-James (University of St Andrews) se svými spolupracovníky vzal v úvahu možnost, že by život mohl přežívat například v několika odlehlých lokalitách naší planety.

Slunci podobné hvězdy různé velikosti stárnou různou rychlostí, takže vědecký tým rovněž zjišťoval, jak dlouho se může jednoduchý nebo složitější život rozvíjet na planetě obíhající kolem menší či větší hvězdy.

Slunce ve stadiu rudého obra Autor: Jeff Bryant
Slunce ve stadiu rudého obra
Autor: Jeff Bryant
Tým astronomů zahájil toto modelování předpokládaným zvyšováním teploty na zemském povrchu v rozdílných zeměpisných šířkách v souladu s uvažovanými dlouhodobými změnami oběžných parametrů planety. Jejich model ukázal, že jak Slunce bude stárnout a teplota na Zemi se bude zvyšovat, složitější život bude v ohrožení – rostliny, zvířata, ryby, a nakonec i bezobratlí vyhynou, jakmile teplota stoupne příliš vysoko. Oceány se vypaří, pohyb tektonických desek se bez přítomnosti vody působící jako mazivo zastaví. Posléze zmizí jezera horké slané vody, která budou poskytovat příznivější podmínky ve vyšších zeměpisných šířkách. Následovat je bude voda v chráněných jeskyních či podzemních dutinách. Mikroorganismy žijící v těchto jezerech mohou vládnout Zemi ještě přibližně miliardu let, než definitivně zaniknou.

Použitím tohoto modelu na hvězdy různých velikostí dospěli vědci k závěru, že život by mohl existovat v podobě jednobuněčných organismů na planetách podobných Zemi zhruba první 3 miliardy roků. Složitější život může existovat nesrovnatelně kratší dobu předtím, než hvězda začne „umírat“ a podmínky na planetách znovu začnou být příznivé pouze pro mikroorganismy. Ze statistiky potom vyplývá, že pokud tam někde ve vzdáleném vesmíru existuje cizí život, je mnohem pravděpodobnější, že se bude jednat o mikrobiální život prostě proto, že pro jeho výskyt panují v okolí hvězd příznivé podmínky podstatně delší dobu.

„Spíše než zcela mrtvá tělesa se mohou ve vesmíru vyskytovat planety, které právě pomalu směřují ke konci své obyvatelnosti,“ říká Jack O'Malley-James. „Důkaz existence různých typů života někde jinde ve vesmíru by přesto byl neuvěřitelným úspěchem.“

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Život, Rudý obr, Země, Slunce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »