Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Stárnoucí Slunce a pozemský život

Stárnoucí Slunce a pozemský život

Budoucí osud Země Autor: Doug L. Hoffman
Budoucí osud Země
Autor: Doug L. Hoffman
Poslední zbytky života na Zemi budou zničeny asi za 2,8 miliardy roků. Země již bude vyprahlá v důsledku působení umírajícího Slunce, které se v poslední fázi svého života zvětší do podoby rudého obra. Přibližně jednu miliardu let před touto událostí budou na Zemi žít pouze jednobuněčné organismy rozšířené v izolovaných jezerech slané horké vody.

Ponurá vyhlídka? Jistě, avšak poskytuje určité vodítko i pro dnešní lovce mimozemského života. Model, který předpovídá vznik izolovaných ostrůvků života v budoucím vývoji Země rovněž vede k závěru, že obyvatelnost planet v okolí jiných hvězd může být mnohem rozmanitější, než se doposud předpokládalo, což dává nové naděje při hledání života v jiných oblastech vesmíru.

Při využití všech znalostí, které máme o naší Zemi a o Slunci, nastínili britští vědci časový harmonogram pro období života na naší planetě, než se ze Slunce stane hvězda typu rudého obra. Dřívější studie modelovaly tento scénář pro Zemi jako celek, avšak Jack O'Malley-James (University of St Andrews) se svými spolupracovníky vzal v úvahu možnost, že by život mohl přežívat například v několika odlehlých lokalitách naší planety.

Slunci podobné hvězdy různé velikosti stárnou různou rychlostí, takže vědecký tým rovněž zjišťoval, jak dlouho se může jednoduchý nebo složitější život rozvíjet na planetě obíhající kolem menší či větší hvězdy.

Slunce ve stadiu rudého obra Autor: Jeff Bryant
Slunce ve stadiu rudého obra
Autor: Jeff Bryant
Tým astronomů zahájil toto modelování předpokládaným zvyšováním teploty na zemském povrchu v rozdílných zeměpisných šířkách v souladu s uvažovanými dlouhodobými změnami oběžných parametrů planety. Jejich model ukázal, že jak Slunce bude stárnout a teplota na Zemi se bude zvyšovat, složitější život bude v ohrožení – rostliny, zvířata, ryby, a nakonec i bezobratlí vyhynou, jakmile teplota stoupne příliš vysoko. Oceány se vypaří, pohyb tektonických desek se bez přítomnosti vody působící jako mazivo zastaví. Posléze zmizí jezera horké slané vody, která budou poskytovat příznivější podmínky ve vyšších zeměpisných šířkách. Následovat je bude voda v chráněných jeskyních či podzemních dutinách. Mikroorganismy žijící v těchto jezerech mohou vládnout Zemi ještě přibližně miliardu let, než definitivně zaniknou.

Použitím tohoto modelu na hvězdy různých velikostí dospěli vědci k závěru, že život by mohl existovat v podobě jednobuněčných organismů na planetách podobných Zemi zhruba první 3 miliardy roků. Složitější život může existovat nesrovnatelně kratší dobu předtím, než hvězda začne „umírat“ a podmínky na planetách znovu začnou být příznivé pouze pro mikroorganismy. Ze statistiky potom vyplývá, že pokud tam někde ve vzdáleném vesmíru existuje cizí život, je mnohem pravděpodobnější, že se bude jednat o mikrobiální život prostě proto, že pro jeho výskyt panují v okolí hvězd příznivé podmínky podstatně delší dobu.

„Spíše než zcela mrtvá tělesa se mohou ve vesmíru vyskytovat planety, které právě pomalu směřují ke konci své obyvatelnosti,“ říká Jack O'Malley-James. „Důkaz existence různých typů života někde jinde ve vesmíru by přesto byl neuvěřitelným úspěchem.“

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Život, Rudý obr, Země, Slunce


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »