Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Teče po povrchu Marsu voda?
Vít Straka Vytisknout článek

Teče po povrchu Marsu voda?

Animace letu sondy MRO nad povrchem Marsu
Autor: NASA

NASA a její průzkumné automaty nedávno přinesly další střípek do příběhu planety Mars a ukázaly něco, co mohou být stopy po nedávném průtoku slané vody. Co by to znamenalo pro pátrání po možnostech tamního života?

Velké heslo „Tajemství Marsu je rozluštěno“ provázelo tiskovou konferenci amerických vědců, kterou NASA avizovala na 28. září v podvečer našeho času. Nic moc bližšího nebylo předem známo a tak se otevřel prostor spekulacím, spíše pro pobavení si uveďme jednu konkrétní z českého internetu:

„To zní zajímavě, už se těším. Jen aby ta zpráva nebyla jen nějaká kachna.“

„Náhodou, kdyby našli na Marsu kachnu, to by byla celkem senzace!“

Když nadešel čas, tiskovku vysílala živě TV NASA. Pod náporem zájemců o šokující novinku z Marsu sice videostream mohutně kolaboval, podrobnosti však záhy převzaly americké servery, referující o vesmíru.

Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů. Autor: spaceflightnow.com
Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů.
Autor: spaceflightnow.com
Za novým objevem stojí americká sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter), která brzy oslaví výročí deseti let své práce na dráze okolo Rudé planety. V roce 2010 si tehdejší student University of Arizona Lujendra Ojha všiml na snímcích z MRO podivných tmavých proužků, které se v letním období (při teplotách kolem – 23 °C) v rovníkových oblastech planety objevovaly na svislých stěnách kráterů či kopců a na zimu, po ochlazení, zase mizely.

Automatická myšlenka napovídala, že tudy může čas od času protékat pramínek vody, podivné tmavé kanálky byly navíc nalezeny na více a více místech. Přítomnost kapalné vody na povrchu Marsu a její stékání z kopců či po vnitřních stěnách kráterů se vědcům jevila silně nepravděpodobná kvůli nízkému tlaku a teplotám hluboko pod bodem mrazu, které panují na Rudé planetě, a spíše se přikláněli k nějakému sesuvu písku a kamení.

Přelom však přinesla data ze spektrometru sondy MRO, která v místě mnoha podivných tmavých „kanálků“ ukázala přítomnost vodou nasycených solí, v chemii známých jako perchloráty, setkáváme se s nimi především na pozemských pouštích a v laboratoři tyto látky dokázaly, že umí zabránit zamrznutí kapalin dokonce až při teplotě kolem 70 °C pod nulou.

Perchloráty v půdě Marsu detekoval už modul Phoenix, rover Curiosity a snad i sondy Viking v 70. letech minulého století, překvapením je spíš jejich přítomnost konkrétně v místech, která připomínají čerstvé stopy tekoucí vody.

V každém případě, objev vodou nasycených solí v těchto malých kanálcích znamená, že vznikly za přítomnosti kapalné vody,“ komentuje objev Ojha.

Nesmíme také zapomínat, že kanálky se periodicky objevují a zase mizí, nejde tedy o pozůstatek žádné vzdálené minulosti. Perchloráty v nich snižují teplotní hranici, při které mrzne solný roztok, jde o podobný jev, jako když v zimě solíme silnice a chodníky, aby sníh a led brzy roztál.

Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště. Autor: NASA
Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště.
Autor: NASA
S trochou nadsázky tedy lze říct, že po povrchu Marsu čas od času teče pramínek slané vody.

Těžko říct, kde přesně je její zdroj, může vytékat z prostoru pod povrchem Marsu, může jít i o absorpci vodní páry z tenké místní atmosféry perchloráty, které se poté rozpustí a zanechají po sobě v rudém písku tekutinu. Statistické výpočty na základě dat z MRO ukazují na globální přítomnost až 95 milionů litrů kapalné vody, je však rozptýlena na širokých plochách a spíše než klasické kaluže připomíná vrstvy mokré soli.

Mars nás stále překvapuje, kdysi dávno, před miliardami roků, to navíc nebyla jen zmrzlá, radiací bičovaná poušť, jakou dnes brázdí průzkumné rovery. Víme, že Mars v minulosti měl řeky, jezera, teplejší podnebí a hustší atmosféru, Curiosity ukázala, že na Marsu v dávné minulosti panovaly podmínky, ve kterých by teoreticky dokázaly žít mikroorganismy, jaké známe zde na Zemi. Nejnovější objev samozřejmě opět poškádlil fantazii hledačů marťanského života.

Prakticky kdekoliv, kde je tekoucí voda, ať už je to pod povrchem Země či v nějaké suché oblasti, tam nacházíme život,“ říká James Green, šéf divize NASA pro planetární výzkum. „Přesto jsme ještě nenašli odpověď na otázku, zda existuje život i mimo Zemi.“

Ještě trošku dále jde Alfred McEwen z vědeckého týmu mise MRO: „Teď už určitě víme, že někde pod povrchem Marsu je voda, na jeho povrch navíc v minulosti dopadaly meteority ze Země, vlastně jsme kontaminovali Rudou planetu. Víme, že mikroorganismy dokážou přežít cestu vesmírem uvnitř horniny. Takže podle mého názoru je pravděpodobné, že někde pod tím rudým povrchem žijí mikroorganismy.“

Kolegové pány však krotí – zdaleka není jasné, zda na Marsu něco žije, začít teď musíme s upřesněním, jakou teplotu a koncentraci solný roztok na Marsu má.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA 28. 9. 2015
[2] Spaceflightnow.com 28. 9. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Voda na Marsu, MRO-Mars Reconnaissance Orbiter, Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »