Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Teče po povrchu Marsu voda?
Vít Straka Vytisknout článek

Teče po povrchu Marsu voda?

Animace letu sondy MRO nad povrchem Marsu
Autor: NASA

NASA a její průzkumné automaty nedávno přinesly další střípek do příběhu planety Mars a ukázaly něco, co mohou být stopy po nedávném průtoku slané vody. Co by to znamenalo pro pátrání po možnostech tamního života?

Velké heslo „Tajemství Marsu je rozluštěno“ provázelo tiskovou konferenci amerických vědců, kterou NASA avizovala na 28. září v podvečer našeho času. Nic moc bližšího nebylo předem známo a tak se otevřel prostor spekulacím, spíše pro pobavení si uveďme jednu konkrétní z českého internetu:

„To zní zajímavě, už se těším. Jen aby ta zpráva nebyla jen nějaká kachna.“

„Náhodou, kdyby našli na Marsu kachnu, to by byla celkem senzace!“

Když nadešel čas, tiskovku vysílala živě TV NASA. Pod náporem zájemců o šokující novinku z Marsu sice videostream mohutně kolaboval, podrobnosti však záhy převzaly americké servery, referující o vesmíru.

Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů. Autor: spaceflightnow.com
Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů.
Autor: spaceflightnow.com
Za novým objevem stojí americká sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter), která brzy oslaví výročí deseti let své práce na dráze okolo Rudé planety. V roce 2010 si tehdejší student University of Arizona Lujendra Ojha všiml na snímcích z MRO podivných tmavých proužků, které se v letním období (při teplotách kolem – 23 °C) v rovníkových oblastech planety objevovaly na svislých stěnách kráterů či kopců a na zimu, po ochlazení, zase mizely.

Automatická myšlenka napovídala, že tudy může čas od času protékat pramínek vody, podivné tmavé kanálky byly navíc nalezeny na více a více místech. Přítomnost kapalné vody na povrchu Marsu a její stékání z kopců či po vnitřních stěnách kráterů se vědcům jevila silně nepravděpodobná kvůli nízkému tlaku a teplotám hluboko pod bodem mrazu, které panují na Rudé planetě, a spíše se přikláněli k nějakému sesuvu písku a kamení.

Přelom však přinesla data ze spektrometru sondy MRO, která v místě mnoha podivných tmavých „kanálků“ ukázala přítomnost vodou nasycených solí, v chemii známých jako perchloráty, setkáváme se s nimi především na pozemských pouštích a v laboratoři tyto látky dokázaly, že umí zabránit zamrznutí kapalin dokonce až při teplotě kolem 70 °C pod nulou.

Perchloráty v půdě Marsu detekoval už modul Phoenix, rover Curiosity a snad i sondy Viking v 70. letech minulého století, překvapením je spíš jejich přítomnost konkrétně v místech, která připomínají čerstvé stopy tekoucí vody.

V každém případě, objev vodou nasycených solí v těchto malých kanálcích znamená, že vznikly za přítomnosti kapalné vody,“ komentuje objev Ojha.

Nesmíme také zapomínat, že kanálky se periodicky objevují a zase mizí, nejde tedy o pozůstatek žádné vzdálené minulosti. Perchloráty v nich snižují teplotní hranici, při které mrzne solný roztok, jde o podobný jev, jako když v zimě solíme silnice a chodníky, aby sníh a led brzy roztál.

Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště. Autor: NASA
Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště.
Autor: NASA
S trochou nadsázky tedy lze říct, že po povrchu Marsu čas od času teče pramínek slané vody.

Těžko říct, kde přesně je její zdroj, může vytékat z prostoru pod povrchem Marsu, může jít i o absorpci vodní páry z tenké místní atmosféry perchloráty, které se poté rozpustí a zanechají po sobě v rudém písku tekutinu. Statistické výpočty na základě dat z MRO ukazují na globální přítomnost až 95 milionů litrů kapalné vody, je však rozptýlena na širokých plochách a spíše než klasické kaluže připomíná vrstvy mokré soli.

Mars nás stále překvapuje, kdysi dávno, před miliardami roků, to navíc nebyla jen zmrzlá, radiací bičovaná poušť, jakou dnes brázdí průzkumné rovery. Víme, že Mars v minulosti měl řeky, jezera, teplejší podnebí a hustší atmosféru, Curiosity ukázala, že na Marsu v dávné minulosti panovaly podmínky, ve kterých by teoreticky dokázaly žít mikroorganismy, jaké známe zde na Zemi. Nejnovější objev samozřejmě opět poškádlil fantazii hledačů marťanského života.

Prakticky kdekoliv, kde je tekoucí voda, ať už je to pod povrchem Země či v nějaké suché oblasti, tam nacházíme život,“ říká James Green, šéf divize NASA pro planetární výzkum. „Přesto jsme ještě nenašli odpověď na otázku, zda existuje život i mimo Zemi.“

Ještě trošku dále jde Alfred McEwen z vědeckého týmu mise MRO: „Teď už určitě víme, že někde pod povrchem Marsu je voda, na jeho povrch navíc v minulosti dopadaly meteority ze Země, vlastně jsme kontaminovali Rudou planetu. Víme, že mikroorganismy dokážou přežít cestu vesmírem uvnitř horniny. Takže podle mého názoru je pravděpodobné, že někde pod tím rudým povrchem žijí mikroorganismy.“

Kolegové pány však krotí – zdaleka není jasné, zda na Marsu něco žije, začít teď musíme s upřesněním, jakou teplotu a koncentraci solný roztok na Marsu má.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA 28. 9. 2015
[2] Spaceflightnow.com 28. 9. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Voda na Marsu, MRO-Mars Reconnaissance Orbiter, Mars


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »