Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tryskaly v minulosti na Marsu gejzíry?

Tryskaly v minulosti na Marsu gejzíry?

Kráter Jezero, na jehož východním okraji přistálo vozítko Perseverance
Autor: NASA/Tim Goudge

Vozítko NASA Perseverance nalezlo hydratovaný síran hořečnatý a dehydratovaný síran vápenatý, které vznikly prouděním vody puklinami ve vulkanických horninách na dně kráteru Jezero starého 3,8 miliardy let. Tyto hydratované minerály v sobě zachycují vodu a zaznamenávají historii toho, jak a kdy vznikly. V minulosti tedy na Marsu mohly existovat hydrotermální systémy se svými projevy, jako jsou termální prameny a při vyšších teplotách i gejzíry.

Dnes se voda na Marsu nachází v ledu na pólech, je uvězněna pod jeho povrchem a stopové množství vodní páry je obsaženo v jeho řídké atmosféře. Planetární vědci však předpokládají, že na rudé planetě kdysi existovala jezera a dlouhodobě tekoucí řeky.

Nedávno vozítko Perseverance identifikovalo ve vulkanických horninách hydratovaný síran hořečnatý. Na základě toho dr. Andy Czaja z University of Cincinnati a jeho kolegové odhalili, že na planetě mohly v minulosti existovat také hydrotermální systémy.

Když se tyto horniny ochladí a popraskají, stanou se vhodným prostředím pro život,“ řekl Dr. Czaja. „Zatím jsme v těchto ložiscích nenašli žádný definitivní důkaz života. I kdyby v nich byly uvězněny fosilní mikroorganismy, byly by příliš malé na to, aby je vozítko mohlo spatřit.

Makrosnímek krystalů síranu hořečnatého pod polarizovaným světlem Autor: Heiko4 - licence cc-by-sa 4.0
Makrosnímek krystalů síranu hořečnatého pod polarizovaným světlem
Autor: Heiko4 - licence cc-by-sa 4.0
Tyto hydratované minerály v sobě zachycují vodu a zaznamenávají historii toho, jak a kdy vznikly. Po návratu vzorků těchto minerálů na Zemi by vědci mohli pomocí těch nejcitlivějších přístrojů prozkoumat historii vody a klimatu na Marsu a případně i důkazy tamního dávného života.

Vozítko Perseverance zahájilo svůj cílený průzkum ode dna kráteru Jezero k přední části delty, vytvořené dávnou řekou. Zde narazilo na sedimentární horniny, které často obsahují zachycené minerály a další informace, které by mohly poskytnout důkazy dávného života. A v loňském roce se vozítko dostalo až na okraj kráteru v místě, kde kdysi bývalo obrovské jezero, kde zkoumá ložiska uhličitanu hořečnatého, který se může tvořit geologickou cestou, nebo být produktem bakterií.

Zdá se, že rozhodnutí vyslat Perseverance ke kráteru Jezero se vyplácí,“ řekl Dr. Czaja. „Mohli jsme se vydat i na jiná místa, která by byla stejně dobrá. To se ale nedozvíte, dokud je všechna neprozkoumáte. Ale Jezero bylo vybráno z dobrého důvodu a ten se ukázal jako zcela opodstatněný.

Příště se vozítko vydá mimo kráter Jezero. „Pravděpodobně tam najdeme horniny staré 4 miliardy let nebo i více,“ řekl doktor Czaja. „A Mars by mohl ukrývat stromatolity neboli horniny, které obsahují důkazy o dávných vrstevnatých rohožích bakterií viditelných pouhým okem. Na Zemi se tyto horniny někdy nacházejí v extrémních prostředích, jako jsou například pánve okolo gejzírů.

Doufám, že Perseverance teď povzbudil naši chuť k dalšímu průzkumu Marsu. A návrat vzorků nám na Zemi umožní studovat Mars a hledat důkazy dávného života pomocí přístrojů, které ještě ani nebyly vynalezeny.

Výsledky byly zveřejněny v lednovém čísle časopisu Journal of Geophysical Research: Planets v roce 2024.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Hydrotermální aktivita, Rover Perseverance, Voda na Marsu


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »