Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Teče po povrchu Marsu voda?
Vít Straka Vytisknout článek

Teče po povrchu Marsu voda?

Animace letu sondy MRO nad povrchem Marsu
Autor: NASA

NASA a její průzkumné automaty nedávno přinesly další střípek do příběhu planety Mars a ukázaly něco, co mohou být stopy po nedávném průtoku slané vody. Co by to znamenalo pro pátrání po možnostech tamního života?

Velké heslo „Tajemství Marsu je rozluštěno“ provázelo tiskovou konferenci amerických vědců, kterou NASA avizovala na 28. září v podvečer našeho času. Nic moc bližšího nebylo předem známo a tak se otevřel prostor spekulacím, spíše pro pobavení si uveďme jednu konkrétní z českého internetu:

„To zní zajímavě, už se těším. Jen aby ta zpráva nebyla jen nějaká kachna.“

„Náhodou, kdyby našli na Marsu kachnu, to by byla celkem senzace!“

Když nadešel čas, tiskovku vysílala živě TV NASA. Pod náporem zájemců o šokující novinku z Marsu sice videostream mohutně kolaboval, podrobnosti však záhy převzaly americké servery, referující o vesmíru.

Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů. Autor: spaceflightnow.com
Model stop stékající vody po stěně kráteru Garni, složený za pomoci dat z přístroje HiRISE na družici MRO. Kanálky mají délku řádově stovek metrů.
Autor: spaceflightnow.com
Za novým objevem stojí americká sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter), která brzy oslaví výročí deseti let své práce na dráze okolo Rudé planety. V roce 2010 si tehdejší student University of Arizona Lujendra Ojha všiml na snímcích z MRO podivných tmavých proužků, které se v letním období (při teplotách kolem – 23 °C) v rovníkových oblastech planety objevovaly na svislých stěnách kráterů či kopců a na zimu, po ochlazení, zase mizely.

Automatická myšlenka napovídala, že tudy může čas od času protékat pramínek vody, podivné tmavé kanálky byly navíc nalezeny na více a více místech. Přítomnost kapalné vody na povrchu Marsu a její stékání z kopců či po vnitřních stěnách kráterů se vědcům jevila silně nepravděpodobná kvůli nízkému tlaku a teplotám hluboko pod bodem mrazu, které panují na Rudé planetě, a spíše se přikláněli k nějakému sesuvu písku a kamení.

Přelom však přinesla data ze spektrometru sondy MRO, která v místě mnoha podivných tmavých „kanálků“ ukázala přítomnost vodou nasycených solí, v chemii známých jako perchloráty, setkáváme se s nimi především na pozemských pouštích a v laboratoři tyto látky dokázaly, že umí zabránit zamrznutí kapalin dokonce až při teplotě kolem 70 °C pod nulou.

Perchloráty v půdě Marsu detekoval už modul Phoenix, rover Curiosity a snad i sondy Viking v 70. letech minulého století, překvapením je spíš jejich přítomnost konkrétně v místech, která připomínají čerstvé stopy tekoucí vody.

V každém případě, objev vodou nasycených solí v těchto malých kanálcích znamená, že vznikly za přítomnosti kapalné vody,“ komentuje objev Ojha.

Nesmíme také zapomínat, že kanálky se periodicky objevují a zase mizí, nejde tedy o pozůstatek žádné vzdálené minulosti. Perchloráty v nich snižují teplotní hranici, při které mrzne solný roztok, jde o podobný jev, jako když v zimě solíme silnice a chodníky, aby sníh a led brzy roztál.

Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště. Autor: NASA
Velmi podobný model z dat MRO, rekonstruující kanálky tentokrát ve stěně kráteru Horowitz. Stoky mají délku cca fotbalového hřiště.
Autor: NASA
S trochou nadsázky tedy lze říct, že po povrchu Marsu čas od času teče pramínek slané vody.

Těžko říct, kde přesně je její zdroj, může vytékat z prostoru pod povrchem Marsu, může jít i o absorpci vodní páry z tenké místní atmosféry perchloráty, které se poté rozpustí a zanechají po sobě v rudém písku tekutinu. Statistické výpočty na základě dat z MRO ukazují na globální přítomnost až 95 milionů litrů kapalné vody, je však rozptýlena na širokých plochách a spíše než klasické kaluže připomíná vrstvy mokré soli.

Mars nás stále překvapuje, kdysi dávno, před miliardami roků, to navíc nebyla jen zmrzlá, radiací bičovaná poušť, jakou dnes brázdí průzkumné rovery. Víme, že Mars v minulosti měl řeky, jezera, teplejší podnebí a hustší atmosféru, Curiosity ukázala, že na Marsu v dávné minulosti panovaly podmínky, ve kterých by teoreticky dokázaly žít mikroorganismy, jaké známe zde na Zemi. Nejnovější objev samozřejmě opět poškádlil fantazii hledačů marťanského života.

Prakticky kdekoliv, kde je tekoucí voda, ať už je to pod povrchem Země či v nějaké suché oblasti, tam nacházíme život,“ říká James Green, šéf divize NASA pro planetární výzkum. „Přesto jsme ještě nenašli odpověď na otázku, zda existuje život i mimo Zemi.“

Ještě trošku dále jde Alfred McEwen z vědeckého týmu mise MRO: „Teď už určitě víme, že někde pod povrchem Marsu je voda, na jeho povrch navíc v minulosti dopadaly meteority ze Země, vlastně jsme kontaminovali Rudou planetu. Víme, že mikroorganismy dokážou přežít cestu vesmírem uvnitř horniny. Takže podle mého názoru je pravděpodobné, že někde pod tím rudým povrchem žijí mikroorganismy.“

Kolegové pány však krotí – zdaleka není jasné, zda na Marsu něco žije, začít teď musíme s upřesněním, jakou teplotu a koncentraci solný roztok na Marsu má.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA 28. 9. 2015
[2] Spaceflightnow.com 28. 9. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Voda na Marsu, MRO-Mars Reconnaissance Orbiter, Mars


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »