Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Titan se vzdaluje od Saturnu 100× rychleji, než se předpokládalo

Titan se vzdaluje od Saturnu 100× rychleji, než se předpokládalo

Umělecké ztvárnění Saturnu, Titanu a kosmické sondy Cassini
Autor: Francesco Fiori, Radio Science and Planetary Exploration Lab

Podle pozemských standardů je Saturnův měsíc Titan podivným místem ve vesmíru. Je větší než planeta Merkur a je zabalen do husté atmosféry (je to jediný měsíc ve Sluneční soustavě s hustým ovzduším), jeho povrch je pokryt řekami a jezery kapalných uhlovodíků jako je metan a etan. Pod tlustou kůrou vodního ledu může existovat oceán kapalné vody, který může být potenciálním místem pro výskyt života.

Nyní po několika desetiletích měření a výpočtů bylo odhaleno, že dráha Titanu kolem planety Saturn expanduje – což znamená, že se měsíc dostává dál a dál od planetyrychlostí zhruba 100× větší, než se doposud očekávalo. Astronomové se domnívají, že se Titan zformoval mnohem blíže k Saturnu a postupně migroval na současnou vzdálenost 1 200 000 km v průběhu 4,5 miliardy roků.

Většina dřívějších prací předpovídala, že měsíce jako Titan či Jupiterův měsíc Kallisto se zformovaly na oběžných drahách v podobných vzdálenostech, kde je pozorujeme nyní,“ říká Jim Fuller, odborný asistent teoretické astrofyziky na Caltech (California Institute of Technology) a spoluautor nového článku. „To naznačuje, že systém Saturnových měsíců, a potenciálně i jeho prstence, se zformoval a vyvíjel mnohem dynamičtěji, než se doposud předpokládalo.“

K pochopení základní orbitální migrace se můžeme podívat na Měsíc obíhající kolem Země. Zemský satelit uplatňuje malý gravitační vliv na planetu a její dráhu. To je to, co způsobuje příliv a odliv: rytmický vliv Měsíce způsobuje vydutí oceánu ze strany na stranu. Procesy tření uvnitř Země přeměňují část této energie na teplo, čímž deformují gravitační pole Země tak, že „táhne“ Měsíc dopředu na jeho dráze. To způsobuje, že Měsíc má přebytek energie a postupně se vzdaluje od Země rychlostí zhruba 3,8 centimetrů za rok. Tento proces je skutečně postupný, nicméně: Země svůj Měsíc neztratí do té doby, než Země a Měsíc budou pohlceny rozpínajícím se Sluncem zhruba za 6 miliard roků.

Pravděpodobná vývojová historie vzdalování Saturnových měsíců od planety Autor: Lainey et al, 2020
Pravděpodobná vývojová historie vzdalování Saturnových měsíců od planety
Autor: Lainey et al, 2020
Titan uplatňuje podobný vliv na planetu Saturn, avšak třecí procesy uvnitř Saturnu jsou obvykle považovány za slabší než ty uvnitř Země, protože Saturn má plynné složení. Standardní teorie předpovídají, že vzhledem ke vzdálenosti Titanu od Saturnu by měl měsíc migrovat pryč od planety malou rychlostí 0,1 centimetru za rok. Ale nové výsledky jsou v rozporu s touto teorií.

V práci detailně popisované v časopise Nature Astronomy se této problematice věnovaly dva týmy vědců, přičemž každý z nich používal odlišnou techniku měření dráhy Titanu v průběhu 10 let. Jedna technika nazvaná astrometrie poskytuje velmi přesná měření poloh Titanu vzhledem ke hvězdám na pozadí na fotografiích pořízených sondou Cassini. Druhá metoda, tzv. radiometrie, určovala rychlost sondy Cassini a zjišťovala, jak je ovlivňována gravitačním působením na Titan.

Na základě použití dvou zcela nezávislých souborů dat – astrometrických a radiometrických – a dvou odlišných metod jejich zpracování jsme získali výsledky, které jsou navzájem v naprosté shodě,“ říká hlavní autor studie Valéry Lainey – dříve JPL, nyní Paris Observatory, PSL University. Valéry Lainey pracoval společně s astrometrickým týmem.

Výsledky pozorování jsou rovněž v souladu s teorií navrhovanou v roce 2016 Jimem Fullerem, který předpověděl, že rychlost migrace Titanu bude mnohem větší než odhadují standardní teorie slapových sil. Jim Fuller navrhuje, že vysoká amplituda oscilací Saturnu může uvolnit velké množství energie, které by pro změnu mohlo způsobit, že Titan migruje pryč od planety mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. Ve skutečnosti obě výše zmíněná pozorování ukázala, že Titan migruje pryč od Saturnu rychlostí 11 centimetrů za rok, tedy více než 100× rychleji, než předpokládaly současné teorie.

Objev byl popsán v článku, který byl publikován 8. 6. 2020 v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vzdalování Titanu od Saturnu, Saturnův měsíc Titan


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »