Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Více než polovina vody na Zemi pochází ze slunečního větru

Více než polovina vody na Zemi pochází ze slunečního větru

Sluneční vítr vytváří v povrchových vrstvých kosmického prachu molekuly hydroxylové skupiny OH a vody
Autor: Curtin University

Voda je zásadní pro život na Zemi a někteří odborníci tvrdí, že bychom měli vypít denně alespoň dva litry jako součást zdravého životního stylu. Avšak na druhou stranu – odkud se veškerá voda vzala? Teče z místních řek, přehrad a vodonosných vrstev. Avšak kde má voda svůj původ? V geologických obdobích pronikly živé organismy prostřednictvím vodních cyklů do atmosféry, řek, oceánů, hornin pod našima nohama a dokonce i skrz hluboké vrstvy naší planety. Ale co bylo předtím? Odkud se vzala voda na Zemi především? Vědci dlouho hledali odpovědi na tyto otázky.

Odborníci studovali nepatrné úlomky planetek k nalezení odpovědí – a dospěli k závěru, že déšť protonů ze Slunce možná vytvářel vodu během dlouhých věků na povrchu hornin a prachových částic napříč Sluneční soustavou. Ve skutečnosti více než polovina vody na Zemi mohla být vytvořena tímto způsobem a dostala se na naši planetu s padajícím kosmickým prachem.

Záhada vody

Víme, že pozemská voda pravděpodobně pochází z vnějších oblastí našeho systému z počáteční historie Sluneční soustavy. Takže co bylo tou prvotní dodávkou, která doručila vodu na Zemi? Asteroidy bohaté na vodu jsou v současné době nejlepšími kandidáty na dodání vody, stejně tak i uhlíko-vodíkových sloučenin, které společně možná vytvořily naši nádhernou obyvatelnou modrou planetu hemžící se životem.

Nicméně voda z asteroidů obsahuje specifický poměr běžného vodíku k těžším druhům – tzv. izotopům – nazývaných deuterium. Jestliže by veškerá voda na Zemi pocházela z asteroidů, očekávali bychom u ní stejný poměr – avšak pozemská voda obsahuje méně deuteria, takže zde musí být rovněž jiný zdroj vody v kosmickém prostoru s menším obsahem deuteria.

Jestliže něco víme o Sluneční soustavě a množství vodíku, tak přece jenom nižší poměr deuteria než na Zemi je v samotném Slunci. To nás staví do poněkud jiné role, třebaže je těžké přijmout fakt, že vodík v pozemské vodě může pocházet právě ze Slunce.

Je napínavé, že bychom se nakonec mohli dopátrat správné odpovědi na tuto záhadu.

Nepatrné kousky asteroidů

V roce 2010 přistála zpět na Zemi sonda Hayabusa Japonské kosmické agentury JAXA, která byla vypuštěna za účelem odběru vzorků horniny z povrchu asteroidu Itokawa a jejich dopravy na Zemi. V roce 2017 byli vědci docela úspěšní, když byly rozlišeny tři mimořádně vzácné částice minerálů z odebraného vzorku, každá zhruba o šířce lidského vlasu.

Asteroid Itokawa na snímku ze sondy Hayabusa Autor: JAXA
Asteroid Itokawa na snímku ze sondy Hayabusa
Autor: JAXA
Úmyslem odborníků bylo studovat vnější povrch těchto prachových částic a novým způsobem se podívat, jestli byly ovlivněny „kosmickým zvětráváním“. Jedná se o kombinaci procesů, které jsou známy a které ovlivňují veškeré povrchy vystavené kosmickému prostředí, jako například škodlivé galaktické kosmické záření, dopady mikrometeoritů, sluneční záření a sluneční vítr.

Pracovali ve velkém týmu zahrnujícím experty ze tří kontinentů a využívali přitom relativně novou techniku nazvanou ´atomová sondážní tomografie´, která posloužila k analýze nepatrných vzorků na úrovni atomů. To jim umožnilo změřit množství a pozice jednotlivých atomů a molekul v trojrozměrném (3D) rozvrstvení.

V blízkosti povrchu částic z planetky Itokawa byly objeveny vrstvičky bohaté na hydroxylovou skupinu OH (obsahující jeden atom kyslíku a jeden atom vodíku) a, což je velmi důležité – vodu H2O (složenou ze dvou atomů vodíku a z jednoho atomu kyslíku).
Tento objev vody byl velmi neočekávaný! Na základě všeho, co víme, tyto minerály z asteroidu by měly být vysušené na kost.

Jak sluneční vítr vytváří vodu

Nejpravděpodobnějším zdrojem atomů vodíku nutných k pozdějšímu vytvoření této vody je sluneční vítr: ionty vodíku (atomy s chybějícím elektronem) proudící ze Slunce kosmickým prostorem, které se mezitím ukládají v povrchové vrstvě prachových částic.

Vědci testovali tuto teorii v laboratoři ozařováním ionty těžkého vodíku (deuteria) za účelem simulace vlivu slunečního větru na minerály podobné těm na asteroidech a zjistili, že tyto ionty reagují s částicemi minerálů a vážou z nich atomy kyslíku, čímž vytvářejí hydroxylové skupiny a vodu.

Voda vytvořená slunečním větrem představuje doposud neuvažovanou zásobárnu ve Sluneční soustavě. A co více, veškerý vzduchoprázdný prostor nebo celkové množství horniny napříč galaxiemi může být domovem pozvolna vytvořených zdrojů vody umocňovaných jejich slunci.

To je fantastická novinka pro budoucí pilotovaný kosmický výzkum. Život dávající zdroje vody mohou potenciálně rovněž poskytnout vodík a kyslík jako pohonné látky pro raketové motory pilotovaných kosmických lodí.

Zpět až na Zemi

Tudíž jak to prozrazuje souvislost původu vody na Zemi?

Když se Země a její oceány vytvářely, Sluneční soustava byla svázána s objekty od kilometrových rozměrů až po prachové částice velikosti kolem mikrometru. Tyto objekty a částice padaly na naši planetu (i jiné planety) již od té doby.

Na základě malých – kosmickým prostředím zvětralých – zrníček vědci odhadují, že metr krychlový prachu z asteroidů může obsahovat více než 20 litrů vody. Veškerý kosmický prach, který dopadl na Zemi v průběhu dlouhých věků, představuje spoustu vody ze Slunce (s menším množstvím deuteria), která by měla přicházet vedle těžké vody pocházející z velkých asteroidů.

Astronomové vypočítali, že přibližně směs 50 : 50 prachu bohatého na vodu a velkých asteroidů by dokonale odpovídala izotopickému složení pozemské vody.

A tak zatímco usrkáváte vodu ze své sklenice, přemýšlejte o tom, jak je neobvyklá polovina pozemské vody, která ve skutečnosti pochází ze Slunce.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hayabusa, Asteroid Itokawa, Sluneční vítr, Voda na Zemi


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »