Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vozítko Perseverance odebralo na Marsu první vzorek kamene - aktualizováno 10. 9.

Vozítko Perseverance odebralo na Marsu první vzorek kamene - aktualizováno 10. 9.

Vzorek kamene uvnitř titanové trubičky před a po zapečetění
Autor: NASA/JPL-Caltech

Na úvodním snímku není příliš mnoho k vidění. Přesto ukrývá unikátní vzorek marsovské horniny. Jde o první úspěšně odebraný vzorek, tzv. jádrový vrt, který se podařilo navrtat vozítku Perseverance. To přistálo na Marsu v únoru 2021 a trvalo tedy asi půl roku, než byla vybrána zajímavá lokalita k odběru vzorků, a navíc se podařil až druhý pokus o odběr. Článek byl 10. září aktualizován o informace o druhém odběru z téhož kamene.

10. září 2021: vozítko úspěšně navrtalo kámen Rochette podruhé a pěkný vzorek byl opět bezpečně zapečetěn a uložen do skladovacích prostor uvnitř vozítka. Zdroj: Twitter

Kámen Rochette 10. září 2021 po úspěšném druhém navrtání vozítkem Perseverance Autor: NASA/JPL-Caltech
Kámen Rochette 10. září 2021 po úspěšném druhém navrtání vozítkem Perseverance
Autor: NASA/JPL-Caltech

Následuje původní text článku z 8. září:

Titanová trubička se sériovým číslem 266 ještě na Zemi. Stala se historicky první, která ukrývá vzorek kamene, který bude možná jednou dovezen na Zemi Autor: NASA/JPL-Caltech
Titanová trubička se sériovým číslem 266 ještě na Zemi. Stala se historicky první, která ukrývá vzorek kamene, který bude možná jednou dovezen na Zemi
Autor: NASA/JPL-Caltech
Vozítko je schopné navrtat kameny na Marsu tak, že uvnitř mechanismu zůstane válcovitý vzorek horniny. Toto tzv. horninové jádro je následně uzavřeno ve vzduchotěsné titanové trubičce a v budoucnu bude umístěna na povrch Marsu, kde by jej mělo vyzvednout vozítko návratové mise, která jej pomocí malé rakety vrátí na oběžnou dráhu a později jej tedy snad uvidíme naživo u nás na Zemi. O to se má postarat společná mise NASA a ESA nazvaná Mars Sample Return.

Vozítko Perseverance v pondělí 6. září dokončilo odběr prvního vzorku marsovské horniny o něco silnějšího než tužka z horniny ležící uvnitř kráteru Jezero. Tento historický milník potvrdily fotografie uvedené v úvodním snímku, kde je nejprve vidět vzorek uvnitř titanové trubičky a poté i těsnící víčko.

Proces odběru vzorku začal ve středu 1. září, kdy rotační příklepový vrták na konci robotického ramene sondy Perseverance navrtal plochý kámen velikosti kufříku přezdívaný "Rochette".

Kámen nazvaný Rochette s jasně patrným místem odběru jádrového vrtu, sol 190, 3. 9. 2021 Autor: NASA/JPL-Caltech
Kámen nazvaný Rochette s jasně patrným místem odběru jádrového vrtu, sol 190, 3. 9. 2021
Autor: NASA/JPL-Caltech

Po dokončení procesu vrtání rameno manévrovalo s vrtákem a trubicí se vzorkem, aby mohla kamera Mastcam-Z zobrazit obsah dosud neuzavřené trubice. Poté, co řídící mise potvrdili přítomnost jádra v trubici, vyslali příkaz k dokončení uložení vzorku.

6. září v 18:34 SELČ přenesla Perseverance trubičku na vzorky s pořadovým číslem 266 a její marťanský náklad do nitra vozítka, aby mohla změřit a zobrazit jádro horniny. Poté byla trubička hermeticky uzavřena a pořízen byl další snímek a trubička byla uložena do skladu vzorků.

Sol 190, 3. 9. 2021, detail odběrového zařízení se vzorkem horniny z kamene Rochette Autor: NASA/JPL-Caltech
Sol 190, 3. 9. 2021, detail odběrového zařízení se vzorkem horniny z kamene Rochette
Autor: NASA/JPL-Caltech

Hlavními úkoly mise Perseverance je identifikace a sběr vzorků hornin a regolitu (marsovské půdy), a také hledání známek dávného mikroskopického života v kráteru, který byl dávným mělkým jezerem. Název Jezero tak sice připomíná jedno měsot v Bosně a Hercegovině, ale zároveň přesně odráží důvod pojmenování tohoto kráteru. Jeho průzkum tak pomůže porozumět geologii a dávnému klimatu této oblasti. To vše s cílem posoudit obyvatelnost takových míst.

"Z hlediska vědeckého jde o skutečný historický milník pro celou NASA," řekl Thomas Zurbuchen, zástupce administrátora pro vědu v sídle NASA ve Washingtonu. "Stejně jako mise Apollo na Měsíc potvrdily vědeckou hodnotu návratu vzorků z jiných světů pro analýzu zde na naší planetě, budeme totéž dělat se vzorky, které Perseverance shromáždí, a budou dovezeny v rámci programu Mars Sample Return. S využitím nejmodernějších vědeckých přístrojů na Zemi očekáváme dechberoucí objevy v širokém spektru vědeckých oblastí, včetně zkoumání otázky, zda na Marsu kdysi existoval život."

Perseverance v současné době absolvuje první vědeckou kampaň, během které zkoumá skalní výchozy a balvany v oblasti, která představuje nejstarší výchozy na dně kráteru Jezero. Oblast jižně od dunového pole Séítah se nazývá "Artuby" a jde o téměř kilometr dlouhý hřeben ohraničující dvě geologické jednotky.

Selfíčko Perseverance s Ingenuity
Selfíčko Perseverance s Ingenuity

Po dokončení průzkumu této oblasti, který má trvat řádově stovky dní, se vozítko vydá zpět do místa přistání severně odtud. V té době Perseverance urazí vzdálenost 2,5 až 5 kilometrů a možná naplní až osm ze 43 odběrových trubiček na vzorky.

Poté se Perseverance vydá na sever a následně na západ směrem k místu své druhé vědecké kampaně - delty v západní části kráteru Jezero. Delta je vějířovitý pozůstatek dávné řeky, která se zde vlévala do jezera. Tato oblast může být obzvláště bohatá na jílovité minerály. Na Zemi mohou tyto minerály uchovávat zkamenělé stopy dávného mikroskopického života a často souvisejí s biologickými procesy.

Průběhu mise Perseverance se v češtině věnuje seriál serveru Kosmonautix.cz Zkoumáme Mars s Vytrvalostí, protože Perseverance znamená v češtině právě vytrvalost, nebo houževnatost či nezdolnost. Vozítko zde navíc není samo. Velkým úspěchem skončil test marsovské helikoptéry Ingenuity, která po testovacích letech dostala zelenou a provádí pro Perseverance výzkum oblasti, kam by se rover tak rychle nedostal, nebo míst, která jsou pro něj nedostupná. K 8. 9. 2021 má za sebou helikoptéra už třináct letů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jádrový vrt, Odběr vzorků, Ingenuity, Perseverance


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »