Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zajímá Vás, jak vypadá okraj sluneční soustavy? Zeptejte se Voyageru!

Zajímá Vás, jak vypadá okraj sluneční soustavy? Zeptejte se Voyageru!

sonda Voyager
sonda Voyager
Sonda Voyager se dostává na okraj naší sluneční soustavy. Třináct miliard kilometrů od Slunce-to je vzdálenost kosmické sondy, která doletěla zatím nejdál od vypuštění prvného Sputniku. Mohla by tedy úspěšně požádat o zápis zcela unikátního rekordu. Všechny planety a další objekty sluneční soustavy jsou obklopeny bublinou tvořenou nadzvukovým hvězdným větrem ze Slunce a Voyager, který jako první z kosmických sond pohleděl svýma elektronickýma očima na planety Jupiter a Saturn je na nejlepší cestě jak se z této bubliny dostat. Někteří vědci si dokonce myslí, že už ji opustil. "Je důvod proč se zajímat o to, že je to první objekt vytvořený lidmi, který pronikne do mezihvězdného prostoru," říká Tom Krimigis z Laboratoře aplikované fyziky (APL) Johns Hopkins University. "Voyager se dostává mimo ochranný sluneční kokon a to zcela jistě znamená milník ve znalostech prostředí, ve kterém se nacházíme.

Fakt, že mise Voyager sestávající ze dvou identických satelitů dosáhne jako první této hranice vzdálené téměř šest a půl miliardy kilometrů za oběžnou drahou Pluta, je celkem zjevný. Vždyť právě Voyager poskytl v roce 1979 první snímky sopek mimo Zemi na Jupiterově měsíci Io, stejně jako nádherné snímky Saturnových prstenců nebo fotografie dokazující existenci Jupiterova prstence. Voyager 2 prozkoumal z blízka planety Uran a Neptun v letech 1986 a 1989. Oba jsou též vynikajícími meziplanetárními vyslanci, neboť nesou každý jeden disk se zvuky a obrazy ukazující různorodost naší planety stejně jako lidskou kulturu. Jsou určené pro případný kontakt sond s mimozemskou inteligencí.

Co je "tam venku"?

Kryštof Kolumbus plul okolo Země, aby dokázal, že je kulatá. Jak je možné, že vědci oplývají podobnou jistotou týkající se existence výše zmíněně bubliny okolo sluneční soustavy? Heliopauza je poslední hranice tohoto útvaru, dále přebírá vládu mezihvězdná hmota a materiál vyvržený z okolních hvězd. Voyageru bude trvat ještě více než dvacet let, než k ní doletí. Momentálně je na hranici útvaru nazvaného heliosheat (poslední vrstva před heliopauzou), kde se mísí vliv mezihvzdné látky a vliv slunečního větru. Eric Christian z NASA si říká, že zmíněná hranice není ostrá a je i trochu pohyblivá, což přináší vědcům problémy. Bude velmi složité určit, zda Voyager tuto hranici již překročil, nebo ne. Už nyní se vědci rozdělili na dvě skupiny s rozdílnou interpretací aktuálních dat.

Nezmapované území

bubble_voyager.jpg
Jak doktor McDonald, tak doktor Krimigis strávili většinu své vědecké kariéry sledováním Voyagerů. A právě oni dva reprezentují dva rozdílné názorové proudy. V roce 2002 obdrželi astronomové z týmu pracujícím na této misi velmi zajímavá data-přesněni šlo o větší množství nízkoenergetických částic vzdalujících se od Slunce. Skupina v APL to interpretovala jako sluneční částice, které v této oblasti končí svůj "aktivní život". Dřívější teorie nám říkaly, kde na okraji sluneční soustavy na ni začíná tlačit mezihvězdný materiál. Nyní se ale ukazuje, že tato hranice je proměnlivá. Někdy zasahuje dál, jindy ustupuje. Od srpna do února se objevovala data, která ukazovala na to, že Voyager již dosáhl oblasti heliosheat, ale potom byl opět obklopen slunečním větrem. Obě skupiny vědců si nejsou jisté, co se vlastně stalo, ale obě věří, že Voyager je zpátky v "bulině" slunečního větru a že její hranice dosáhne příští rok (ať to bude poprvé, nebo podruhé).

Astronomové se již s podobným útvarem setkali. Hubblův dalekohled pořídil snímek oblasti poblíž Velké mlhoviny v orionu. Zde spolu kolidují hvězdné větry dvou různých hvězd a vytvářejí tak šokovou vlnu podobnou vlně na vodě, kterou vytváří plovoucí loď. Ale vraťmě se K Voyageru. Přistroj, který zaznamenává sluneční vitr bohužel vypadl z provozu. Další z těch zbývajících se snaží tuto mezeru nahradit, ale do práce vědců vnesly jen domněnky. Rozruch okolo rozdílností názorů na danou problematiku ukazuje neutuchající zájem o putování Voyagerů. Také může být dobrým příkladem práce vědců. kteří musí být schopní vytvářet teorie na základě pozorování, ale i je podle nových výstedků neustále měnit.

Zdroj: NASA




O autorovi



42. vesmírný týden 2019

42. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 14. 10. do 20. 10. 2019. Měsíc je ve fázi mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn a na ranní obloze se pomalu objeví Mars. Aktivita Slunce je velmi nízká. Zemřel první člověk ve volném kosmu, Alexej Leonov. Na ISS pokračuje série výstupů do volného kosmu, nyní kvůli výměně baterií. Družice ICON se po dvou letech dočkala vypuštění. Před 30 lety byla vypuštěna k Jupiteru sonda Galileo.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Corona Australis

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech   Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Protuberance

Protuberance

Další informace »