Zajímá Vás, jak vypadá okraj sluneční soustavy? Zeptejte se Voyageru!

Fakt, že mise Voyager sestávající ze dvou identických satelitů dosáhne jako první této hranice vzdálené téměř šest a půl miliardy kilometrů za oběžnou drahou Pluta, je celkem zjevný. Vždyť právě Voyager poskytl v roce 1979 první snímky sopek mimo Zemi na Jupiterově měsíci Io, stejně jako nádherné snímky Saturnových prstenců nebo fotografie dokazující existenci Jupiterova prstence. Voyager 2 prozkoumal z blízka planety Uran a Neptun v letech 1986 a 1989. Oba jsou též vynikajícími meziplanetárními vyslanci, neboť nesou každý jeden disk se zvuky a obrazy ukazující různorodost naší planety stejně jako lidskou kulturu. Jsou určené pro případný kontakt sond s mimozemskou inteligencí.

Co je "tam venku"?

Kryštof Kolumbus plul okolo Země, aby dokázal, že je kulatá. Jak je možné, že vědci oplývají podobnou jistotou týkající se existence výše zmíněně bubliny okolo sluneční soustavy? Heliopauza je poslední hranice tohoto útvaru, dále přebírá vládu mezihvězdná hmota a materiál vyvržený z okolních hvězd. Voyageru bude trvat ještě více než dvacet let, než k ní doletí. Momentálně je na hranici útvaru nazvaného heliosheat (poslední vrstva před heliopauzou), kde se mísí vliv mezihvzdné látky a vliv slunečního větru. Eric Christian z NASA si říká, že zmíněná hranice není ostrá a je i trochu pohyblivá, což přináší vědcům problémy. Bude velmi složité určit, zda Voyager tuto hranici již překročil, nebo ne. Už nyní se vědci rozdělili na dvě skupiny s rozdílnou interpretací aktuálních dat.

Nezmapované území

Jak doktor McDonald, tak doktor Krimigis strávili většinu své vědecké kariéry sledováním Voyagerů. A právě oni dva reprezentují dva rozdílné názorové proudy. V roce 2002 obdrželi astronomové z týmu pracujícím na této misi velmi zajímavá data-přesněni šlo o větší množství nízkoenergetických částic vzdalujících se od Slunce. Skupina v APL to interpretovala jako sluneční částice, které v této oblasti končí svůj "aktivní život". Dřívější teorie nám říkaly, kde na okraji sluneční soustavy na ni začíná tlačit mezihvězdný materiál. Nyní se ale ukazuje, že tato hranice je proměnlivá. Někdy zasahuje dál, jindy ustupuje. Od srpna do února se objevovala data, která ukazovala na to, že Voyager již dosáhl oblasti heliosheat, ale potom byl opět obklopen slunečním větrem. Obě skupiny vědců si nejsou jisté, co se vlastně stalo, ale obě věří, že Voyager je zpátky v "bulině" slunečního větru a že její hranice dosáhne příští rok (ať to bude poprvé, nebo podruhé).

Astronomové se již s podobným útvarem setkali. Hubblův dalekohled pořídil snímek oblasti poblíž Velké mlhoviny v orionu. Zde spolu kolidují hvězdné větry dvou různých hvězd a vytvářejí tak šokovou vlnu podobnou vlně na vodě, kterou vytváří plovoucí loď. Ale vraťmě se K Voyageru. Přistroj, který zaznamenává sluneční vitr bohužel vypadl z provozu. Další z těch zbývajících se snaží tuto mezeru nahradit, ale do práce vědců vnesly jen domněnky. Rozruch okolo rozdílností názorů na danou problematiku ukazuje neutuchající zájem o putování Voyagerů. Také může být dobrým příkladem práce vědců. kteří musí být schopní vytvářet teorie na základě pozorování, ale i je podle nových výstedků neustále měnit.

Zdroj: NASA