Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zákrytová výzva!

Zákrytová výzva!

Tvar dvojplanetky Antiope podle pozorování zákrytu hvězdy 19. 6. 2011

Většina astronomů, profesionálů i amatérů, je nadšená, když ve vesmíru něco nového objeví. Tento článek se vás ale pokouší nalákat mezi nevelkou skupinu těch, kteří projevují podobné nadšení, když ve vesmíru (pravda, většinou jen chvíli) něco zmizí. Podíváme se na to, v čem je pozorování zákrytů tak zajímavé a zábavné a jaký to má význam pro poznání vlastností malých těles Sluneční soustavy.

Na rozdíl například od pozorovatelů meteorů, kteří mohou provádět svá pozorování z jednoho místa ve skupině, je u zákrytů hvězd planetkami naprosto nežádoucí přítomnost více než jednoho pozorovatele na jednom místě. Naopak je nutné rozptýlení do široké sítě, jejíž část má pak šanci zachytit průchod stínu planetky po zemském povrchu. Naše země sice není tak velká, ale při zlepšujících se předpovědích zákrytů, především u menších planetek a tím pádem užších pásech, ze kterých je možno úkaz zachytit, je nutné mít k dispozici co nejhustší síť pozorovatelů.

Rozložení pozorovatelů zákrytu hvězdy planetkou Bertholda v roce 2003
Rozložení pozorovatelů zákrytu hvězdy planetkou Bertholda v roce 2003
Pěkným příkladem, pravděpodobně do budoucna těžko překonatelným, zůstává dodnes pozorování zákrytu hvězdy planetkou Bertholda (rok 2003) ve vrcholící éře vizuálních pozorování. Na připojeném obrázku se můžete podívat na průběh „stínu“ planetky napříč Evropou a rozložení neskutečných 145 stanovišť v několika zemích, z toho 37 na našem území. Určitě k tomu tehdy přispěla „atraktivita“ úkazu – poměrně jasná hvězda, značná délka zákrytu (velká planetka) a na tehdejší dobu velmi přesná předpověď.

Model tvaru planetky Thuringia a pozorované zákryty hvězdy touto planetkou
Model tvaru planetky Thuringia a pozorované zákryty hvězdy touto planetkou
Rozvoj techniky v posledních letech a přechod k objektivním metodám získávání dat způsobil, doufejme, že jen dočasné snížení počtu pozorovatelů. S klesající cenou veškerého potřebného vybavení se ale trend opět pomalu obrací. Navíc Hvězdárna v Rokycanech a Plzni, která koordinuje pozorování planetkových zákrytů u nás, se snaží podporovat zákrytovou astronomii a začala před deseti lety postupně pořizovat dalekohledy, analogové a později digitální kamery, zdroje časového signálu, notebooky a potřebný software, které dává k dispozici aktivním pozorovatelům, především z řad členů Zákrytové a astrometrické sekce České astronomické společnosti, kteří tak nemusí investovat ne úplně malé prostředky z vlastní kapsy.

Objev dalšího tělesa u planetky (33074) 1997WP21 díky pozorování zákrytu hvězdy mimo předpovězený pás hlavního zákrytu
Objev dalšího tělesa u planetky (33074) 1997WP21 díky pozorování zákrytu hvězdy mimo předpovězený pás hlavního zákrytu

Díky kamerám se tak z poslední doby mohou zákrytáři pochlubit zajímavými výsledky, které by při vizuálním pozorování pravděpodobně nevznikly – například planetkou ve tvaru oříšku (Thuringia), nebo objevem měsíčku u planetky 1997 WP21.

A teď ta výzva!

I Ty můžeš být zákrytářem!
I Ty můžeš být zákrytářem!
Především na sociálních sítích se v současné době objevují výzvy, udělejte to či to, a především dejte sem honem fotku, jak jste dopadli (mnozí hodně špatně, ale to sem nepatří…). My pro vás máme také jednu – pojďte s námi pozorovat zákryty hvězd planetkami! Tato výzva není nijak životu či zdraví nebezpečná a určitě nebudete muset nikam umisťovat svojí fotografii v krkolomné, směšné nebo trapné pozici.

Účastnit se pozorování planetkových zákrytů můžete samozřejmě s vlastním dalekohledem i bez kamery. Se zlepšujícími se předpověďmi se stále zvyšuje šance stoupnout si s dalekohledem ve správný okamžik na správné místo, a i vy můžete být u toho!

Zapojit se můžete i pokud nemáte vhodné vybavení, a to díky výše zmíněné mnohaleté spolupráci sekce s Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni, která je ochotna několika zájemcům vše, či potřebnou část vybavení zapůjčit.

Zákrytáři samozřejmě nežijí jen osaměle venku pod oblohou. ZaRok – za touto podivnou vícesmyslnou zkratkou se skrývá pravidelná akce, na které se členové sekce a další zájemci o zákryty jednou za rok (zpravidla v říjnu) scházejí na hvězdárně v Rokycanech, aby probrali svou činnost a plány do budoucna. Kdy přesně to bude letos, ještě nevíme, ale termín bude včas k dispozici na webu sekce zas.hvr.cz. Pokud přijedete, můžete načerpat spoustu tipů a praktických zkušeností, které se při planetkových zákrytech hodí.




O autorovi

Michal Rottenborn

Původní profesí stavař (silničář). Dlouhá léta astronom amatér. Toho času ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni a předseda Zákrytové a astrometrické sekce České astronomické společnosti.

Štítky: Zákryty hvězd


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »