Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Polární oblasti Marsu jsou obklopeny dobře známými polárními čepičkami. Avšak Mars vlastní rovněž pásy ledovců ve středních šířkách planety – v oblasti modrých linií jak na severní, tak i na jižní polokouli.
Autor: Mars Digital Image Model, NASA/Nanna Karlsson

Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.

Na základě nových studií byl vypočítán rozsah ledovců, a tedy i zásob uložené vody. Jedná se o takové množství vody, která by celou planetu Mars pokryla vrstvou o něco větší než jeden metr. Výsledky byly publikovány ve vědecké časopise Geophysical Research Letters.

Na základě satelitních snímků pořízených několika družicemi Marsu byli astronomové schopni pozorovat tvary ledovců, i když jsou zaneseny prachem. Dlouhou dobu astronomové nevěděli, zda led tvoří zmrzlá voda nebo oxid uhličitý, či zda se jedná o zmrzlé bláto.

Na základě měření pomocí radaru na sondě NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni určit, že se jedná o vodní led. Otázkou bylo, jak tlustá je tato vrstva ledu a zda je podobná ledovcům na Zemi? Vědecký tým na Niels Bohr Institute to nyní vypočítal na základě radarových pozorování kombinovaných s modelováním pohybu ledovců.

Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu. Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu.
Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
„Prohlédli jsme si data z radarových měření za posledních deset let, abychom zjistili, o jak tlustou vrstvu ledu se jedná a jak se chová. Ledovec je především velký kus ledu, který pomalu teče a mění svůj tvar, což nám poskytuje určité informace o tom, jak je poddajný. Údaje jsme pak porovnávali s tím, jak se chovají ledovce na Zemi a na základě toho jsme byli schopni vytvořit modely tečení ledu na Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson, pracovnice Centra pro led a klima na Niels Bohr Institute University of Copenhagen (Kodaň, Dánsko).

Nanna Bjørnholt Karlsson vysvětluje, že již dřívější výzkumy identifikovaly tisíce útvarů podobných ledovcům na rudé planetě. Ledovce se rozkládají ve dvou pásech kolem Marsu v oblasti planetárních šířek 30 až 50 stupňů. Byly objeveny na obou polokoulích planety.

Z některých oblastí Marsu byla získána detailní data s vysokým rozlišením, zatímco z jiných míst máme pouze omezené údaje. Avšak na základě doplnění o informace o pohybu a vzniku ledovců z velmi dobře prozkoumaných oblastí byli astronomové schopni vypočítat, jaká je tloušťka a objem vodního ledu napříč obou pásů ledovců.

Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem. Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem.
Autor: ESA/DLR/FU Berlin
„Vypočítali jsme, že množství ledu v ledovcích Marsu odpovídá více než 150 biliónům metrů krychlových ledu – což je takové množství ledu, které by pokrylo celou planetu vrstvou o tloušťce 1,1 metru. Led ve středních šířkách je tudíž důležitou součásti vodního rezervoáru Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson.

Atmosférický tlak na Marsu je tak nízký, že vodní led se přímo vypařuje a přechází ve vodní páru. To, že se led nevypařuje do kosmického prostoru, může ve skutečnosti znamenat, že tlustá vrstva prachu je dostatečnou ochranou ledu. Ledovce jsou dobře ukryty pod silnou vrstvou prachu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Voda na Marsu


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »