Ze Saturnových prstenců prší na planetu organické látky
Ilustrace: sonda Cassini prolétává mezi svrchní atmosférou planety a vnitřními prstenci Autor: NASA/JPL-Caltech
Nové výzkumy uskutečněné na základě dat získaných během posledních oběhů sondy NASA s názvem Cassini představují obrovský skok vpřed v našich poznatcích o systému planety Saturn – zejména záhady doposud nikdy nezkoumaného prostoru mezi planetou a jejími prstenci. Některé předjímané představy se ukázaly být chybnými, zatímco se vynořily nové otázky.
Šest vědeckých týmů publikovalo svoje práce 5. října 2018 v časopise Science na základě zjištěných dat sondy Cassini v průběhu závěrečných oběhů kolem Saturnu (tzv. Cassini's Grand Finale), když sonda již spotřebovala veškeré zásoby pohonných hmot. Řídící tým navedl sondu Cassini působivě do těsné blízkosti k Saturnu během posledních 22 oběhů před jejím záměrným zničením (vypařením) během závěrečného vniknutí do atmosféry planety v září 2017.
S vědomím, že poslední dny sondy jsou již sečteny, řídící tým si šel doslova pro zlato. Sonda se pohybovala v prostředí, pro které nebyla konstruována. Zaprvé studovala zmagnetizované prostředí v okolí Saturnu, prolétala skrz prstence obsahující částečky ledu a prachu a „očichávala“ složení atmosféry ve 2 000 km široké mezeře mezi prstenci a horní vrstvou oblačnosti. Nejenže sonda absolvovala poslední průlety kolem Saturnu na hranici svých možností, ale nové objevy dokládají, jak výkonné a kvalitní přístroje se nacházely na její palubě.
Velké množství vědeckých výsledků z období Grand Finale bude teprve publikováno, avšak již zde máme některé nejvýznamnější poznatky:
Složité organické sloučeniny vtisknuté do miniaturních vodních kapiček prší směrem dolů ze Saturnových prstenců do svrchní atmosféry planety. Vědci objevili vodu a silikáty, avšak byli překvapeni tím, že rovněž pozorovali metan, čpavek, oxid uhelnatý, dusík a oxid uhličitý. Složení organických látek je odlišné od těch, které byly objeveny na měsíci Enceladus – a rovněž se lišily od měsíce Titan, což znamená, že existují přinejmenším tři odlišné rezervoáry organických molekul v systému planety Saturn.
Nejprve se sonda Cassini podívala blíže na to, jak prstence interagují s planetou a pozorovala částice a plyn padající z vnitřních prstenců přímo do atmosféry. Některé částice získávaly elektrický náboj a spirálovitě podél siločar magnetického pole putovaly do vysokých planetárních šířek Saturnu – tento jev je známý jako „déšť z prstenců“. Avšak astronomové byli překvapeni, když zjistili, že ostatní částice jsou rychle unášeny do oblasti Saturnova rovníku. A všechny vypadávají z prstenců intenzivněji, než vědci předpokládali – v množstvívíce než 10 000 kg hmoty za sekundu.
Vědci byli překvapeni, když zjistili, že materiál vypadá podobně v mezeře mezi prstenci a atmosférou planety. Věděli, že částice uvnitř prstenců svými rozměry pokrývají oblast od malých po velké částice. Avšak odběr vzorků v mezeře ukázal ponejvíce drobné částice velikosti několika nanometrů odpovídající částicím kouře, což naznačuje, že některé doposud neznámé procesy tyto částice rozmělňují.
Několik nových objevů týkajících se prostředím mezi svrchní atmosférou a prstenci Saturnu Autor: NASA/JPL-CaltechSaturn je se svými prstenci dokonce více vzájemně propojený, než si astronomové doposud mysleli. Kosmická sonda Cassini odhalila dosud neznámé současné elektrické systémy, které propojují prstence s horními vrstvami Saturnovy atmosféry.
Astronomové objevili v okolí Saturnu nové radiační pásy v těsné blízkosti planety, v nichž se soustřeďují nabité částice. Bylo zjištěno, že ačkoliv radiační pásy skutečně křižují nejvnitřnější prstenec, je tento útvar tak řídký, že nemůže bránit vzniku radiačních pásů.
Na rozdíl od všech ostatních planet ve Sluneční soustavě, které mají vlastní magnetické pole, je magnetické pole Saturnu téměř dokonale srovnané s rotační osou planety. Nová data ukázala, že sklon rotační a magnetické osy se odlišuje méně než o 0,0095°. (U Země činí rozdíl ve sklonu rotační a magnetické osy přibližně 11°.) Podle všeho vědci znají, jak jsou generována magnetická pole planet, avšak nikoliv u Saturnu. To je záhadou, kterou se fyzikové snaží rozluštit.
Sonda Cassini prolétávala nad oběma magnetickými póly Saturnu a přímo studovala regiony, kde je generováno rádiové záření. Objevila jednu z mála nepozemských lokalit, kde vědci byli schopni studovat mechanismus vzniku rádiového záření, který – jak se předpokládá – funguje v celém vesmíru.
Postupné předávání znalostí získaných sondou Cassini z oběhů v období tzv. Velkého finále (Grand Finale) více než ospravedlňuje záměrné riziko ponoření sondy do mezery pod prstenci – přelétající přitom nejsvrchnějšími oblastmi atmosféry Saturnu a okrajem vnitřních prstenců, dodává vědecká pracovnice projektu Linda Spilker.
„Téměř všechno ukazuje na to, že region se ukázal být pro astronomy velmi překvapující,“ říká Linda Spilker. „Bylo důležité být zde a studovat oblast, kterou dosud žádná sonda neprolétávala. A výprava se vskutku vyplatila – získaná data jsou senzačně vzrušující.“
Analýza dat z přístrojů na palubě kosmické sondy Cassini bude ještě pokračovat několik let, což pomůže zhotovit přesnější obraz planety Saturn.
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý
Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii
Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov.
Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581).
Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1.
Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s.
Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′.
Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra.
Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu.
Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
8.10. až 1.11.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4