Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zkamenělé duny a jiné bizarní výtvory očima Curiosity

Zkamenělé duny a jiné bizarní výtvory očima Curiosity

Kopce na úpatí hory Aeolis Mons v kráteru Gale
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat.

K nahlédnutí tak bude lžička, brusle nebo protáhlý útvar připomínající propisku. Nic z toho tam nezanechali Marťani, to nás jen příroda opět přesvědčila, co lze vymodelovat působením mrazu a větru. Kromě těchto kamenných útvarů k nám dorazil také snímek zkamenělých dun z dávné minulosti.

Sol 1087 zkamenělé duny Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1087 zkamenělé duny
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Nejprve se podíváme zpět na snímky pořízené během solu 1087 (soly, dny na Marsu, počítané od přistání 6. 8. 2012). Na obrázku můžeme pozorovat zajímavě zvlněné vrstevnaté výchozy hornin. Vědci se domnívají, že tmavší materiál byly původně duny, které zde zkameněly. Pod nimi se pak nachází světlejší horniny tvořené dávným bahnem.

Curiosity v této oblasti vyfotografovala neuvěřitelné skalní výchozy, se kterými si pohrála eroze způsobem doposud pozorovaným jen ojediněle. Zde se na jednom místě sešlo hned několik obnažených kamenných útvarů, jak už bylo zmíněno v úvodu článku. K solu 1087 se vztahují také záběry úzkých jehlic trčících do prostoru.

Sol 1087 kamenné jehlice Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1087 kamenné jehlice
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Posléze bylo pořízeno kompletní panorama dalších útvarů. Vlevo je například vidět levitující lžička, uprostřed dole pak jakési kamenné brusle a nad nimi kamenný levitující plát. Vpravo nechybí něco jako propiska, kterou tam příroda zanechala snad už před milióny let. Světlá skvrna vlevo nahoře je materiál navrtaný robotem a vysypaný zde na hromádku.

Sol 1090 bizarní útvary Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1090 bizarní útvary
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Curiosity fotografovala také velmi široké panorama, jehož část je nahoře v úvodním obrázku. Níže je vidět celé. Jedná se o krásný pohled na vysokou horu vlevo, tmavé duny dole uprostřed a vpravo a pochopitelně nádherné vrstevnaté kopce a srázy v úbočích hory Aeolis Mons. Kompletní verze panoramatu je na Flickru.

Sol 1100 panorama Aeolis Mons Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1100 panorama Aeolis Mons
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Další plány už začínají mít konkrétní obrysy, protože se blíží konec souvislých dunových polí. Na mapě uvedené níže vidíme celou trasu, kterou urazila Curiosity od svého přistání. Nyní už má za sebou bezmála 11 km a čeká ji průzkum zajímavé oblasti Murray Buttes. Za ní bude třeba se prosmýknout mezi tmavými dunami, a pak už se dočkáme vjezdu mezi strmé kopce a svahy Aeolis Mons. Stane se tak možná za několik měsíců, možná za rok, ale rozhodně je se na co těšit.

Sol 1107, 19. 9. 2015, trasa Curiosity za celé tři roky Autor: Emily Lakdawalla
Sol 1107, 19. 9. 2015, trasa Curiosity za celé tři roky
Autor: Emily Lakdawalla

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.jpl.nasa.gov
[2] www.planetary.org
[3] www.unmannedspaceflight.com

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars, Msl, Curiosity, NASA


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »