< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Na Slovensku vyhlásili nový park tmavé oblohy
Pavel Suchan Vytisknout článek

Na Slovensku vyhlásili nový park tmavé oblohy

Vyhlášení Parku tmavej oblohy Muránska planina.
Autor: Pavel Suchan

V pátek 3. května byl slavnostně vyhlášen Park tmavej oblohy Muránska planina. Stalo se tak přímo v Národním parku Muránska planina na Zbojské. Memorandum podepsali zástupci  Oblastnej organizácie cestovného ruchu GEMER, Správy národného parku Muránska planina, obce Muráň, Krajskej organizácie cestovného ruchu Banskobystrický kraj Turizmus, Krajskej hvezdárně a planetária Maximiliána Hella v Žiari nad Hronom, Slovenského zväzu astronómov a Slovenskej astronomickej spoločnosti pri SAV.

Za Českou republiku byl pozván Pavel Suchan, který je nejen jedním z duchovních otců Jizerské oblasti tmavé oblohy jako první takové oblasti v Evropě, ale také byl dosud u všech vyhlášení oblastí a parků tmavé oblohy v ČR a SR.

Zde vyjímáme z Memoranda, které podepsali zástupci zakládajících institucí:

Účel

Park tmavej oblohy Muránska planina bol vyhlásený s cieľom informovať laickú a odbornú verejnosť o výnimočne zachovanom nočnom prostredí na tomto území, vzdelávať v problematike ochrany nočného životného prostredia a svetelného znečistenia, propagovať a ochraňovať tmavú nočnú oblohu. Tá je základom ochrany prírodného prostredia pred svetelným znečistením, ktoré je vážnym environmentálnym problémom a prekážkou pre kvalitné nočné astronomické pozorovania.

Právny aspekt

Memorandum k založení Parku tmavej oblohy Muránska planina.
Memorandum k založení Parku tmavej oblohy Muránska planina.
Park tmavej oblohy Muránska planina doposiaľ nemá podporu v zákone. Je vyhlásený na základe dohody vyššie uvedených partnerských organizácii. S vyhlásením parku súhlasili primátor mesta a starostovia obcí, nachádzajúcich sa na vytýčenom území Parku tmavej oblohy Muránska planina a jeho ochranného pásma.

Vymedzenie územia

Územie Parku tmavej oblohy Muránska planina je vymedzené samotným územím NP Muránska planina (185,358 km2) a jeho ochranným pásmom (131,221 km2).

Realizácia

Park tmavej oblohy Muránska planina je vyhlásený 3. mája 2024 pri príležitosti 30. výročia medzinárodného dňa Slnka a počas implementácie projektu Plánu obnovy a odolnosti komponent 5 – adaptácia na zmenu klímy rozvojové projekty v NP Muránska planina – Tvorba a budovanie značky Národného parku Muránska planina. Na vybraných lokalitách a vstupných bodoch budú umiestnené informačné tabule a iná vzdelávacia interaktívna infraštruktúra k téme parku tmavej oblohy. Informácie budú taktiež zverejnené v miestnych a regionálnych informačných strediskách, na webovej stránke Parku tmavej oblohy Muránska planina (www.muranskaplanina.eu) a na webových stránkach partnerských organizácií a ich sociálnych sieťach. V rámci povedomia o parku tmavej oblohy sa budú počas roka organizovať podujatia zamerané na pozorovanie nočnej oblohy a osvete o svetelnom znečistení v spolupráci s pracovníkmi hvezdárni v Rimavskej Sobote, organizačná súčasť KHaP M. Hella v Žiari nad Hronom.

 



Převzato: Světelné znečištění



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Další články autora (360)

Štítky: Světelné znečištění, Park tmavej oblohy Muránska planina

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »