Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Světelné znečištění ve vizuálních symfoniích

Světelné znečištění ve vizuálních symfoniích

Limity velkoměta. Foto a kredit: Dominic Bordeauld.
Limity velkoměta. Foto a kredit: Dominic Bordeauld.
Problém světelného znečištění je našim čtenářům již velmi důvěrně znám. Potýkáme se s ním nejen v astronomii, ačkoliv na pozorování a poznání skutečně přírodní noční oblohy se nám negativně podepisuje nejvíce. S rozmachem digitální fotografie a zejména technologie tzv. timelapsů, neboli časosběrných videí, nám Martin Gembec každý měsíc může přinášet krásnější přehled astronomických video-majstrštyků nejen v této podobě. My dnes ale přinášíme pomocí tohoto druhu média pohled na dopad světelného znečištění na náš každodenní život. A nečiníme tak náhodou - za dveřmi je každoroční celosvětový projekt Globe at Night.


Co je timelapse?

Než se pustíme do videoukázek se světelným znečištěním, bylo by vhodné trošku zabřednout do této relativně nové videotechnologie. V principu jde o naskládání několika stovek až tisíců kvalitních fotografií nějaké pomalé činnosti či ud8losti za sebe ve frekvenci odpovídající formátu videa (podle formátu 25-30 snímků za vteřinu, někdy jinak). Největší snaživci pak fotoaparát snímající zvolenou sekvenci posadí na pohyblivou kolejnici, případně i pohyblivé rameno, a nastaví předem určený pohyb těchto zařízení na plánovaný čas. Pohyb je v reálu velmi pomalý, ale při tvorbě videa, které se projeví mnohonásobným zrychlením odvislým právě na frekvenci snímků, má pak člověk zdání života v jiné časové dimenzi. Výsledkem mnohadenní až mnohaměsíční práce je pak doslova vizuální symfonie obrazu, za dobrého hudebního doprovodu i zvuku. V současnu na nejkvalitnější timelapsy můžete narazit na stránce vimeo.com.

Globe at Night za dveřmi

Tímto článkem bychom vás chtěli pomaličku navnadit na blížící se (a vlastně již probíhající) celosvětovou kampaň Globe at Night. Do této kampaně se může zapojit skutečně každý. Stačí podle oblohových mapek změřit kvalitu oblohy odvislou na lokálním světelném znečíštění; konkrétně vybíráním z předvolených mapek tu, na níž počet ještě očima viditelných hvězd nejvíce odpovídá skutečnosti. V minulém roce se do projektu zapojilo 115 zemí a podařilo se nashromáždit přes neuveřitelných 60 tisíc pozorování. Podaří se letos rekord překonat? Podrobnosti včetně aktuláního pozorovacího protokolu připravujeme.

Video: Dominic Bordeauld - Limity velkoměsta

A teď už pojďme k té vizuální symfonii. První video je dílem profesionálního fotografa a tvůrce timelapsů Dominica Bordeaulda. Svým pohledem do mrazivé krásy velkoměsta nás sice obohacuje nesmírným vizuálním zážitkem z prostředí kanadských a amerických měst, avšak v závěru nám jemně ukazuje, o co nás zář nesprávně užitých svítidel připravuje. Ostatně to dle slov autora bylo také cílem. Na videu můžete postupně obdivovat precizní záběry z kanadského Montreálu a Quebecu, rovněž pak severoamerického Chicaga a Manhattanu.



Video: Christoph Malin - Mléčná dráha a svět pod ní

Jen o ždibek méně profesionální, avšak pravdě do očí mnohem více vzhížející videozáznam přináší další z dnes již uznávaných tvůrců timelapsů, Christoph Malin. Jeho video, které zde uvádíme, bylo právem jako ukázka vlivu světelného znečištění a zejména neúčelného nočního svícení použito v článku National Geographic. Máme možnost si vychutnat krásnou Mléčnou dráhu, ovšem zásah do přírody "odspod" je prostě do očí bijící. Přehlídka nás vede Dolomity, Kanárskými ostrovy i rakouskými Tyroly. Máme vůbec v Evropě ještě možnost vidět opravdu krásnou Mléčnou dráhu? Ač je to drsné, pravda je taková - nejmladší generace se do tohoto světa narodily a už jim pohled nad hlavu přijde cizí. Ani totiž netuší, o co byly vlastně připraveni...



Video: Randy Halverson - Bouře a Mléčná dráha

A abychom plynule přecestovali ze záře velkoměsta ke kráse oblohy, třetím výběrem vás rovněž pomaličku navedeme do prvních jarních a oproti současnu určitě teplejších nocí. Ani ne tak my, jako spíš Randy Halverson z projektu Dakotalapse.com. Ten se svým videem volně přeloženým "Bouře a Mléčná dráha" dokonce zvítězil minulý ročník poměrně prestižní filmové soutěže Chronos Film Festival. Video s původní hudbou složenou Simonem Wilkonsonem bylo původně jen pouhou snahou o pěkný snímek bouře a Mléčné dráhy. Nádherné scenérie z Jižní Dakoty nám připomínají, co bychom v létě spatřili na našem nebi, kdyby nebylo tak přesvícené...



Doporučujeme:
[1] Další krásné timelapsy na Vimeo.com
[2] Christophmalin.com (stránky Christopha Malina)
[3] Dominicboudreault.com (stránky Dominica Bordeaulda)
[4] Dakotalapse.com

Související:
[1] Co nového ve světelném znečištění (Jan Kondziolka)
[2] Oficiální stránky projektu Globe At Night
[3] Minulý ročník Globe At Night v ČR (Jan Píšala)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »