Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  10. vesmírný týden 2024

10. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 6. března 2024 v 19:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 3. do 10. 3. 2024. Měsíc na ranní obloze ubývá k novu. Na večerní obloze je vidět Jupiter a Uran. Aktivita Slunce se mírně snížila. Pozorujeme zvířetníkové světlo a stále jasnější kometu 12P/Pons-Brooks. Očekáváme start rakety Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon k ISS s posádkou mise Crew-8. Před 45 lety proletěl Voyager 1 nejblíže Jupiteru. Před 460 lety se narodil David Fabricius, objevitel první proměnné hvězdy.

Obloha

Měsíc bude v novu v neděli 10. března v 10:00 SEČ.

Planety
Jupiter (−2,2 mag) je večer nad jihozápadem a o něco výše směrem k Plejádám je ještě slabý Uran (5,8 mag). Ostatní planety jsou zatím blízko Slunce nepozorovatelné. Merkur i Saturn můžeme zatím stále pozorovat na snímcích sluneční observatoře SOHO v koronografu LASCO C3. Merkur je tam vlevo od zakrytého kotouče Slunce jako jasný objekt s většími vodorovnými čárkami, Saturn slabší vpravo. Čím delší čárky, tím více signál přetéká do sousedních pixelů, a tedy tím jasnější objekt je.

Zvířetníkové světlo 3. března 2021 z Ještědky (parkoviště pod vrcholem Ještědu). Panorama tří snímků nad sebou 35mm objektivem Sigma a Canonem 6Dmod. Autor: Martin Gembec
Zvířetníkové světlo 3. března 2021 z Ještědky (parkoviště pod vrcholem Ještědu). Panorama tří snímků nad sebou 35mm objektivem Sigma a Canonem 6Dmod.
Autor: Martin Gembec
Aktivita Slunce se nyní trochu snížila. Čekáme na větší skvrny, protože ta největší je nyní na odvrácené polokouli Slunce a může ji monitorovat třeba rover Perseverance na Marsu. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Na večerní oblohu se nyní bude promítat nevýrazný kužel zvířetníkového světla. O povaze jevu se ještě v 19. století pouze diskutovalo, ale postupně převládl správný názor, že jde o rozptyl slunečního světla na jemných prachových částicích rozprostřených především podél roviny drah planet. Díky tomu je svit nejjasnější po západu Slunce, kdy vypadá jako šikmý bělavý kužel světla. K jeho pozorování je dnes potřeba výhled z míst bez světelného znečištění, především směrem k západu.

Kometa 12P/Pons-Brooks nyní opět trochu zjasnila, skokově sice jen o 0,7 mag dne 29. února, ale už i tak je velice hezká na fotografiích a vizuálně je vidět alespoň její výrazná hlava. K jejímu spatření stačí triedr a co nejtmavší obloha hned na konci večerního soumraku nízko nad severozápadem. Kometa je zdánlivě pod galaxií M31 v Andromedě jen několik stupňů nad hvězdou Alpheratz, která je v rohu Pegasova čtverce tam, kde začíná Andromeda. Mapka na CzSkY.cz.

Mapka k vyhledání komety 12P v 10. týdnu 2024 Autor: Czsky.cz/V. Dvořák
Mapka k vyhledání komety 12P v 10. týdnu 2024
Autor: Czsky.cz/V. Dvořák

Kosmonautika a sondy

Sonda Nova-C Odysseus soukromé společnosti Intuitive Machines vysílala z Měsíce, i když dosedla na boku. Při přistání se totiž ve výšce 100 metrů systém domníval, že už je při povrchu a sonda dosedla rychleji. Při tom se jí ulomila jedna noha, která pohltila největší část sil při dosednutí. Modul před odmlčením se odeslal snímek Slunce a srpku Země a nyní se bude čekat 14 dní, až uplyne měsíční noc, zda se opět probudí.

Raketa Falcon 9 měla o víkendu startovat s kosmickou lodí Crew Dragon k ISS. Start mise Crew-8 se prozatím odkládá na noc na pondělí, ale další odklad ještě může způsobit nepřízeň počasí v oblasti startu pro případ selhání mise a záchrany posádky.

Výročí

4. března 1904 (120 let) se narodil americký (původem ukrajinský) fyzik George Gamow. Známý je jako popularizátor moderní fyziky a jeden z autorů výroku „velký třesk“. Jeho knihu nazvanou „Pan Tompkins v říši divů“ vydalo v češtině v roce 1986 nakladatelství Mladá fronta a doplněné a přepracované vydání „Stále v říši divů“ vyšlo v roce 1999.

5. března 1979 (45 let) proletěla sonda Voyager 1 kolem Jupiteru. Planetu sledovala od prosince 1978 do dubna 1979. Pořídila stovky fotografií s rozlišením až 6 km, a to včetně Velké červené skvrny a (objevu) prstenců kolem největší planety naší Sluneční soustavy. Další fotografie pořizovala u měsíců Io, Ganymed, Callisto a Europa. U Io pořídila ze vzdálenosti 20 000 km fotografie sopek, na Callisto objevila množství kráterů.

5. března 1979 (45 let) objevil Stephen Synott na snímcích Voyageru 1 měsíček Jupiteru Thebe. Jedná se o druhý největší z tzv. vnitřních měsíčků, kam patří ještě největší Amalthea a dále Metis a Adrastea.

7. března 2009 (15 let) odstartoval lovec exoplanet, vesmírný dalekohled Kepler. Zpočátku své mise se zaměřil na výsek oblohy mezi Labutí a Lyrou, později mise probíhala až do vyčerpání paliva v roce 2018. Díky pozorováním přechodů exoplanet před svými hvězdami objevil za celou dobu činnosti tisíce nových planet u jiných hvězd, včetně mnoha podobných Zemi.

8. března 1804 (220 let) se narodil americký konstruktér dalekohledů Alvan Clark. Z dílny Alvan Clark & Synové pochází mnohé z největších refraktorů světa (například 91cm dalekohled Lickovy observatoře a 102 cm refraktor Yerkesovy observatoře. Také 8palcový refraktor v Ondřejově, nyní využívaný pro pozorování Slunce, je z jejich dílny.

9. března 1564 (460 let) se narodil německý průkopník astronomie David Fabricius. Podařilo se mu pozorovat změny jasnosti dlouhoperiodické proměnné hvězdy Mira Ceti a objevil tak první proměnnou hvězdu. Na sklonku života v roce 1611 publikoval jeho nejstarší syn Johannes jeho pozorování slunečních skvrn metodou dírkové komory, ovšem tato pozorování zůstala v zapomnění, a tak objev rotace Slunce bývá přičítán až Galileovi a Scheinerovi.

9. března 1934 (90 let) se narodil první kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Jeho osudům se podrobně věnoval seriál na webu Kosmonautix.cz.

Výhled na příští týden 

  • Večerní zvířetníkové světlo a Merkur
  • Výročí: Sluneční erupce 1989, výpadek v Québecu
  • Výročí: Albert Einstein
  • Výročí: Gene Cernan
  • Výročí: Phoebe, objev Pickeringem

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Dalekohled Kepler, Thebe, David Fabricius, Alvan Clark, Jurij Gagarin, Voyager 1, Gamow, Vesmírný týden


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »