Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 1. května 2024 ve 22:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve středu 1. května ve 13:27 SELČ. Prochází jižními souhvězdími, takže je jen nízko nad obzorem. Velmi obtížně může být viditelná jeho konjunkce se Saturnem v sobotu 4. 5. ráno za svítání.

Planety
Jupiter (−2 mag) je večer viditelný už jen za soumraku nad západem až severozápadem. Další planety jsou ze střední Evropy nepozorovatelné, protože jsou nad ránem nízko při obzoru. Snad jen Saturn (1,2 mag) by mohl být viditelný nízko na východě za svítání alespoň triedrem.

Aktivita Slunce je poměrně vysoká. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Kometa 12P/Pons-Brooks už není od nás viditelná. Přesto jde stále o nejjasnější a nejhezčí kometu na obloze. Snímky této komety nyní přichází z jižní polokoule. Nízko na večerní obloze je tu nyní pro náročnější pozorovatele kometa 13P/Olbers a o slovo se hlásí poměrně už dost jasná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS), která dává naději být nejjasnější kometou letošního roku během října. Tato kometa jeví zatím jen prachový ohon a najdeme ji v souhvězdí Panny. V druhé polovině noci je viditelná kometa C/2021 S3 (PanSTARRS). Nyní se nacházela mezi mnoha hvězdami Mléčné dráhy a poblíž mlhovin uprostřed souhvězdí Labutě, které její pozorování ruší a tak je snazší ji zachytit fotograficky. 

Kosmonautika a sondy

Projekt českých studentů nazvaný Lasar byl mimořádně úspěšný v soutěži Conrad Challenge, která měla své finále v Houstonu. Nápad pětice studentů je oživovat družice tím, že pomocí laseru osvítíme solární panely a tím přetížíme elektrické obvody nekomunikující družice, kterou tak donutíme se restartovat. Soutěž v podstatě ovládli, když získali dvě ze tří cen. Úspěch je umocněn tím, že do soutěže se přihlásilo přes dva tisíce týmů z celého světa, přičemž necelých 600 splnilo kritéria a ve finále nakonec soutěžilo dvacet týmů, z toho 5 týmů v kategorii Aerospace and Aviation, kterou ovládl Lasar.

V Číně se chystá ke startu raketa CZ-5, která má vynést sondu Chang’e 6. Jejím cílem je odvrácená strana Měsíce. Zde by měla odebrat vzorky a dopravit je zpátky na Zemi. Čína je jediná, kdo má na odvrácené straně funkční sondu (Chang’e 4 a vozítko Yutu 2) a může být tedy i první, kdo odsud dopraví vzorky.

Příběh „opravy“ ikonického Voyageru 1 má šťastný konec. 14. 11. 2023 začal vysílat nesrozumitelná data. Později se jednomu z inženýrů podařilo identifikovat, že problém je v jednotce letového počítače FDS. Poté, co se podařilo vadný čip vynechat pro ukládání dat, začíná sonda opět posílat srozumitelné údaje o svém stavu a brzy začnou opět proudit i vědecká data z mezihvězdného prostoru. Dvojice sond Voyager jinak pracuje normálně. Sondy byly vypuštěny před více než 46 lety a jsou nejdéle pracujícími a nejvzdálenějšími sondami v historii. Před zahájením mezihvězdného průzkumu obě sondy prolétly kolem Saturnu a Jupiteru a Voyager 2 prolétl kolem Uranu a Neptunu.

Během minulého týdne jsme se dočkali už 300. opakovaného použití rakety Falcon 9, jejíž první stupeň pak úspěšně přistál.

Japonská sonda SLIM se na povrchu Měsíce pravidelně probouzí s příchodem každého čtrnáctidenního lunárního dne, což se původně neočekávalo.

Výročí

1. května 1949 (70 let) objevil Gerard Kuiper Neptunův měsíček Nereidu. Jde o jeden z vnějších měsíců planety, dlouho známý jako nejvíce vzdálený od Neptunu, s oběžnou dobou 360 dnů. Jedná se buď o zachycený objekt Kuiperova pásu planetek, nebo je jeho dráha tak zvláštní z důvodu poruch působených velkým měsícem Triton. Kuiper navrhl jméno měsíce podle mořských nymf Nereid patřících v řecké mytologii do Poseidonovy družiny (Poseidon je v římské mytologii Neptun).

4. května 1989 (35 let) se vydala na cestu k Venuši sonda Magellan. Byla vynesena v nákladovém prostoru raketoplánu Atlantis, z něhož byla na nízké oběžné dráze uvolněna a následně navedena k Venuši pomocí urychlovacího stupně. Sonda pojmenovaná po portugalském mořeplavci, který jako první plul kolem světa, byla určena k mapování Venuše. Ke svému cíli se sonda dostala v srpnu 1990, kdy se usadila na eliptické, téměř polární dráze kolem Venuše. Během prvních osmi měsíců Magellan zmapoval 84 % povrchu s rozlišením desetkrát lepším než předchozí sovětské mise Veněra 15 a 16. Během prodloužené mise do roku 1992 pak nasnímala povrch s rozlišením 100 metrů. Atmosféra Venuše je pro viditelné záření neprůhledná, takže mapování probíhalo v rádiovém oboru. Sledování signálu sondy také pomohlo mapovat gravitační pole Venuše.

Výhled na příští týden 

  • Výročí: objev trpasličí planety Haumea
  • Výročí: Antony Hewish
  • Výročí: Václav Knoll
  • Výročí: poslední oprava HST, STS-125

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 – článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Magellan, Nereida, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »