Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  22. vesmírný týden 2019

22. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 29. května 2019 ve 22:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 27. 5. do 2. 6. 2019. Měsíc směřuje od poslední čtvrti k novu. Mars je vidět večer jen velmi nízko. Zhruba od půlnoci je dobře vidět Jupiter a nad ránem Saturn. Na přechody měsíců Jupiteru bude bohatá noc na středu 29. května. Slunce je opět velmi málo aktivní. Mise Starlink 1 společnosti SpaceX odstartovala a budí rozpaky mezi astronomy. Úspěšný start si připsala Indie a neúspěšný naopak Čína. Před 100 lety proběhlo úplné zatmění Slunce, při němž Sir Eddington zachytil snímky hvězd, které potvrdily ohyb světla v gravitačním poli Slunce, jak předpověděl Einstein několik let před tím.

Obloha

Měsíc ubývá k novu, protože poslední čtvrť připadá na neděli 26. května v 18:34 SELČ. Vzhledem k nízké deklinaci bude téměř nepozorovatelný. Vidět by mohl být z počátku týdne kolem východu Slunce.

Saturn Autor: Pavel Prokop
Saturn
Autor: Pavel Prokop
Planety:
Mars (1,8 mag) už je večer jen nízko nad severozápadem. Jupiter (−2,6 mag) vychází už kolem 22. hodiny, ale nejlépe je vidět v druhé polovině noci. K němu se nad ránem přidává Saturn (0,4 mag).
V noci na středu 29. 5. se na Jupiteru odehraje zajímavá dvojice přechodů Ganymedu a Io. Nejprve ještě 28. 5. ve 23:54 končí přechod stínu měsíce Ganymedu, zatímco měsíc skončí přechod až 29. 5. v 1:05 SELČ. Potom v 0:35 začíná přechod stínu Io, který skončí ve 2:47. Přechod měsíce Io skončí ve 3:05. 30. 5. v 0:12 končí zákryt Io. 1. 6. v 0:46 končí přechod stínu Europy a v 1:14 i přechod měsíčku.

Aktivita Slunce je opět velmi nízká. Skvrny zmizely a asi to nebude lepší ani během týdne, na odvrácené straně se také aktivita příliš neodehrává. Jak to vypadá na povrchu Slunce, nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kosmonautika

Falcon 9 společnosti SpaceX vynesl úspěšně první várku družic konstelace Starlink. K radosti fanoušků kosmonautiky, že další start se podařil a asi i radosti laických pozorovatelů, že na obloze je k vidění řada teček pohybujících se oblohou, se přidává zděšení astronomů a vůbec milovníků tmavé oblohy při představě, že pozorování oblohy bude narušovat neustálé sunutí se teček různými místy oblohy, a to hlavně, až bude konstelace tisíců družic hotova. Pohroma to může být hlavně při širokoúhlém fotografování oblohy. Vypadá to, že nejrozporuplnější projekt odehrávající se na nízké oběžné dráze byl právě spuštěn a zdaleka není jediný plánovaný.
Pokud chcete družice pozorovat, dokud jsou ještě docela pohromadě jako šňůrka teček, tak si vyčkejte na některý z přeletů, které probíhají celou noc, např. dnes z neděle na pondělí je průlet kolem nadhlavníku v čase zhruba 23:39. Předpovědi zkuste třeba zde.

Ve středu 22. května proběhl úspěšný start indické rakety PSLV s radarovou družicí RISAT-2B. Naopak čtvrteční start čínské rakety CZ-3B neproběhl úspěšně pro chybu 3. stupně.

V týdnu by měly proběhnout dva starty raket z Ruska. Nejprve 27. května je v plánu start rakety Sojuz 2-1b z Plesecku s družicí Glonass-M. Poté 30. května má z Bajkonuru odstartovat Proton-M s urychlovacím stupněm Briz-M s telekomunikační družicí Jamal-601.

Výročí

28. května 1959 (60 let) se z letu nad hranici 100 km do vesmíru poprvé úspěšně vrátila dvojice opičích pasažérů Able a Miss Baker. Byly to obtížné začátky, při kterých bohužel zahynulo několik opic, ať už pro selhání raket, nebo padákových systémů. Let dvojice Able a Baker je prvním, kde došlo k úspěšnému přistání. Bohužel Able musel být 3 dny na to operován pro zanícení z jedné elektrody a po operaci uhynul. Baker se dožila požehnaného věku 27 let. Able je dnes vystaven v muzeu kosmonautiky ve Washingtonu.

29. května 1919 (100 let) nastalo úplné zatmění Slunce, při němž sir Eddington pořídil fotografie hvězd v okolí Slunce. Snímky dokázaly platnost Einsteinovy obecné teorie relativity uvěřejněné o čtyři roky dříve. Gravitace Slunce ohýbá světelný paprsek hvězdy natolik, že se při zatmění promítá kousek jinam, než když tam Slunce není přítomno.

29. května 1974 (45 let) odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 22. Sonda po dobu více než roku snímkovala povrch Měsíce z různých výšek.

Výhled na příští týden 

  • setkání Měsíce a Marsu
  • Výročí: John Coach Adams

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zatmění 1919, Luna 22, Opice Able a Miss Baker, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »