Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  23. vesmírný týden 2025

23. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 4. června 2025 ve 23:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 6. do 8. 6. 2025. Měsíc bude v první čtvrti a je viditelný na večerní obloze večer. Z večerní oblohy mizí Jupiter, který se potkává s Merkurem. Zbývá zde pouze Mars ve Lvu. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je vysoká a očekáváme polární záře. Čína vypustila sondu Tianwen-2 k malé planetce, kvazi-měsíci Země Kamo’oalewa . Proběhl devátý letový test Super Heavy Starship. Před 400 lety se narodil významný italský astronom Giovanni Domenico Cassini.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v úterý 3. června v 5:41 SELČ. Počátkem týdne je v souhvězdí Lva. Hned v neděli ještě mezi Marsem a Regulem.

Nový Měsíc Autor: Radek Kroupa
Nový Měsíc
Autor: Radek Kroupa

Planety
Merkur se dostává na večerní oblohu a je poměrně dost jasný, takže jej můžeme zkusit pozorovat od druhé poloviny týdne, kdy se přiblíží Jupiteru. Venuše (–4,5 mag) je ráno opravdu jen při obzoru a je vidět jen díky velmi vysoké jasnosti. Mars (1,3 mag) je večer nad západním obzorem. Jupiter (–1,9) mag už je večer velmi nízko a je nejvyšší čas se s ním rozloučit. Saturn (1,1 mag) je slabý a nachází se ráno nízko nad východním obzorem. Uran (5,8 mag) je nepozorovatelný, protože se nachází úhlově blízko Slunci a Neptun (7,9 mag) nyní doprovází Saturn, ale tím pádem je jen obtížně viditelný.

Aktivita Slunce byla spíše nízká, ale objevily se zajímavé oblasti se skvrnami, kde se daly čekat i silné erupce. To se stalo skutečností v noci na sobotu 31. května, kdy při dlouhotrvající erupci M8,1 bylo vyvrženo velké množství plazmatu, a to téměř přesně směrem k Zemi. Pravděpodobnost výskytu jasnějších polárních září byla proto velmi vysoká, jen předpověď, kdy oblak částic dorazí, byla nejistá. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce jsou na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.  

Kosmonautika a sondy

Událostí týdne byl úterní devátý letový test Super Heavy Starship. Let nebyl zcela úspěšný, nosič nepřistál měkce na hladinu moře a loď Starship se konečně dostala na přeletovou dráhu, ale ztratila stabilitu a zanikla neřízeně v atmosféře. Nosič neměl přistávat zpět na rampě, ale přesto šlo o výjimečný okamžik, protože poprvé šlo o znovupoužití rakety Super Heavy, přičemž 29 motorů bylo původních. Jeho let proběhl bez obtíží, pouze při závěrečné fázi, kdy čelil většímu namáhání, než tomu má být v budoucnu, došlo k potížím a k dosednutí na hladinu moře nedošlo. Starship se oproti posledním dvěma testům dostala až na dráhu směrem do Indického oceánu, ale ukázalo se, že není možné provést simulované vypuštění družic Starlink a návrat do atmosféry proběhl neřízeně a loď se rozpadla ve výšce asi 60 km nad oceánem.

Čína vypustila ve středu 28. 5. sondu Tianwen-2. Ta má namířeno nejprve k malé planetce (469219) Kamo’oalewa, což je nyní dočasný neboli kvazi-měsíc Země. Měla by se zde pokusit odebrat vzorky (asi 100 gramů). Bylo by zajímavé zjistit, zda nejde o úlomek původně vyvržený z Měsíce, například při vytvoření kráteru Giordano Bruno, jak napovídá jeho spektrum. Po návratu vzorků k Zemi by měla být sonda odkloněna z kolizní dráhy, přistávací pouzdro dosedne, ale sonda by se měla vydat k tělesu 311P/PANSTARRS, což podle označení je kometa, ale na dráze podobné planetkám.

Ze startů raket můžeme vybrat například vynesení družice GPS III-7 SV-08 na raketě Falcon 9 v sobotu 30. května.

Vypadá to, že Trumpem navrhované škrty v NASA nebyly v souladu s naladěním dosud nejnadějnějšího kandidáta na administrátora NASA Jareda Isaacmena. Aktuální zprávy hovoří o tom, že jeho dny jsou sečteny a šéfem NASA se nestane.

Výročí

2. června 1955 (70 let) byl založen kosmodrom Bajkonur, který se dnes nachází v Kazachstánu a startují tam mimo jiné všechny ruské mise k ISS. V historii je však především znám jako místo startu prvních družic a misí sovětských kosmonautů.

3. června 1965 (60 let) odstartovala americká kosmická loď Gemini 4 s Jamesem McDivittem a Edem Whitem. Nejprve zkoušeli manévry na oběžné dráze, když se snažili přiblížit k vyhořelému stupni nosné rakety, ale hlavní cíl mise byl první americký výstup do volného kosmu. Ten uskutečnil Ed White 3. června 1965. Výstup proběhl narozdíl od Leonova relativně bez problémů. White se pohyboval na konci 7,5 m dlouhého lana. Pohyb si zpočátku usnadňoval pomocí kyslíkové pistole, pohyb ani orientace mu nečinily žádné potíže. Doba pohybu ve volném prostoru byla naplánovaná na 14 minut, White se však vrátil na palubu až po 22 minutách výstupu. Gemini 4 se vrátila na Zemi po čtyřech dnech letu, 7. června 1965.

4. června 1895 (130 let) se narodil český astrofotograf Josef Klepešta. Je nositelem Nušlovy ceny i čestný člen ČAS. Jeho slavnou fotografii bolidu u galaxie M 31 asi není třeba připomínat. Josef Klepešta se zasloužil o rozvoj astronomie i o popularizaci výsledků astronomie u nás i v zahraničí. Hlavní jeho zásluhy tkví nejen v tom, že byl výborným fotografem a že byl autorem řady publikací a desítek článků. Po 17 let (1926 až 1943) byl jednatelem České astronomické společnosti a zasloužil se i o vybudování petřínské hvězdárny (1926 až 1933). Byl iniciátorem a vydavatelem či redaktorem knih (zejména map, atlasů a katalogů), z nichž mnohé byly oceněny i v zahraničí.

6. června 1580 (400 let) se narodil belgický astronom Godefroy Wendelin. Uvádí se, že v roce 1630 zkusil změřit vzdálenost Země od Slunce Aristarchovou metodou a vyšla mu asi na dvě třetiny současné hodnoty. Také se zabýval pohyby měsíců Jupiteru a je považován za jednoho z prvních, kdo si všiml, že se pohybují podle třetího Keplerova zákona.

8. června 1625 (400 let) se narodil italský astronom známý ze svého působení v Paříži, Giovanni Domenico Cassini. Za svého působení v italské Bologni nechal zkonstruovat projekční dírkovou komoru v místní bazilice, přičemž Slunce se promítal ve vzdálenosti 67 metrů. Díky tomu mohl potvrdit, že průměr Slunce se během roku mění, což odpovídalo Keplerově teorii o oběhu Země kolem Slunce po mírně eliptické dráze. V roce 1665 oznámil jako jeden z prvních pozorování Velké červené skvrny na povrchu Jupiteru. Pozoroval také rotaci Marsu a Jupiteru (u něj popsal v roce 1690 diferenciální rotaci atmosféry). U Saturnu objevil čtyři měsíce: Japetus a Rheu (1671, 1672), Tethys a Dione (1684). Správně popsal periodické změny jasu Japeta, jako výskyt tmavé skvrny na jeho povrchu (dnes Cassini Regio). V roce 1675 popsal mezeru v Saturnově prstenci (Cassiniho dělení). V roce 1672 měřil s kolegou z Francouzské Guayány paralaxu Marsu a poprvé tak určili přibližně rozměr Sluneční soustavy. V roce 1683 správně vysvětlil povahu zvířetníkového světla (kdo by nechtěl zažít zvířetníkové světlo „nejen“ z centra Paříže...). Z popisu je zřejmé, že Cassini dokonale využil možností své doby a tehdy nově vynalezeného dalekohledu, který v jeho době dosahoval obludně velkých rozměrů.

8. června 1965 (60 let) odstartovala sovětská sonda Luna 6. Podobně jako Luna 5, měla v plánu měkké přistání na povrchu Měsíce, ovšem dopadla ještě hůře, než Luna 5, která alespoň tvrdě dopadla na měsíční povrch. Luně 6 se totiž nevypnul urychlovací motor pro cestu k Měsíci a ta tedy kolem něho pouze proletěla.

8. června 1975 (50 let) odstartovala sovětská vesmírná sonda Veněra 9. 22. října 1975 přistálo přistávací pouzdro na Venuši v oblasti Beta Regio. I přes chlazení dokázalo pracovat necelou hodinu. Veněra 9 byla první sondou, která zaslala na Zem černobílé snímky z povrchu Venuše. Na nich lze pozorovat, že v atmosféře není zjevně viditelný prach, kolem sondy byly různé 30-40 cm velké kameny s malými známkami eroze. Teplota v místě přistání byla kolem 455 °C a tlak 85 atmosfér. Veněry 9 a 10 fotografovaly pouze polovinu panoramatu okolí, protože krytka druhého fotoaparátu obou sond neodpadla. Přesto šlo o úspěch.

Výhled na příští týden 

  • Merkur nízko na večerní obloze
  • Výročí: Abu al-Wafa' Buzjani
  • Výročí: Veněra 10
  • Výročí: měsíce Pluta Nix a Hydra
  • Výročí: opuštění stanice Mir

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Veněra 9, Luna 6, Cassini Giovanni Domenico, Josef Klepešta, Godefroy Wendelin, Bajkonur, Gemini 4, Vesmírný týden


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »