Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  24. vesmírný týden 2019

24. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 12. června 2019 ve 22:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 10. 6. do 16. 6. 2019. Měsíc je mezi první čtvrtí a úplňkem. Večer je velmi nízko Mars a Merkur. Jupiter je vidět celou noc a nastává jeho opozice se Sluncem. Nízko ve Střelci je také Saturn. Slunce je velmi málo aktivní, možná se to v týdnu změní. Po explozivním nárůstu aktivity nočních svítících oblak na konci května bychom se s nimi už brzy mohli potkat i na naší obloze. NASA už se nebrání komerčnímu využití ISS. Ke startu se chystá Falcon 9 s družicemi Radarsat. Před 10 lety skončila dopadem na Měsíc mise japonské sondy Kaguya.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti 10. června v 7:59 SELČ a bude dorůstat do úplňku, který nastane v pondělí 17. června. V pondělí 10. 6. odpoledne kolem 15:30 se za severní polokouli Měsíce schová hvězda 4. velikosti ný Virginis. Snad si tedy zkusíte Měsíc a případně i hvězdičku na denní obloze vyhledat, bude-li přát počasí.

Planety:
Mars (1,8 mag) už je večer jen velmi nízko nad severozápadem. Nyní se k němu úhlově blíží Merkur (cca −0,5 mag). Planety je možné hledat už po západu Slunce triedrem. Jupiter (−2,6 mag) je 10. června v opozici se Sluncem a je tedy vidět celou noc. Saturn (0,2 mag) už je vidět také téměř celou noc, ale je velmi nízko ve Střelci.
Z měsíčků Jupiteru se předvede hlavně Io, jehož zákryt začíná 13. 6. v 1:29 a tentýž den večer od 22:48 začíná jeho přechod přes kotouček Jupiteru. Jeho stín se přidá ve 22:52 a oba přechody skončí v 0:59 resp. 1:04 SELČ. 16. 6. ve 22:19 začíná zákryt Europy a tu samou noc v 1:05 (17. 6.) končí zatmění tohoto měsíce.

Aktivita Slunce je velmi nízká, skvrny jsme nakonec vyhlíželi marně. Přesto není úplný klid. Kupříkladu 3. června (animace z boku ze sondy STEREO) se od Slunce vydal řidší oblak plazmatu, který nakonec zasáhnul Zemi a zvýšil geomagnetickou aktivitu během víkendu. Také majitelům chromosférických h-alfa dalekohledů se stále na okrajích i na povrchu zjevují pěkné protuberance. Jak to vypadá na povrchu Slunce, nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Letošní sezóna nočních svítících oblak (NLC) začala už koncem května. Od nás máme už několik pozorování, např. ze 4. a 9. června ráno.

Kosmonautika

I v běžných médiích jsme mohli vyslechnout, že NASA už se také nebrání komerčnímu využití ISS. Podrobnosti o tom přinesl Kosmotýdeník. Vše bude mít pevně stanovená pravidla, ale konečně otevře dveře vesmíru alespoň některým zájemcům.

3. června se od ISS oddělila a na moři přistála nákladní loď Dragon, čímž ukončila zásobovací misi CRS-17.

Ve středu 5. června proběhl zajímavý start čínské rakety CZ-11 z mořské plošiny.

Na středu 12. června je plánovaný start rakety Falcon 9 s trojicí družic Radarsat. Start má proběhnout z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii (v 16:17 SELČ) a první stupeň má přistát na pevnině nedaleko rampy.

Výročí

10. června 2009 (10 let) skončila dopadem na povrch Měsíce mise japonské sondy Kaguya (SELENE). Sonda studovala gravitační pole Měsíce, povrch a geologii. Nejvíce se zapsala v povědomí díky přítomnosti dvou kamer s vysokým rozlišením (HD).

11. června 1844 (175 let) se narodil americký astronom britského původu W. R. Brooks. Jedná se o jednoho z nejpilnějších objevitelů komet. Zmínit můžeme např. i okem viditelnou kometu C/1911 O1, nebo komety 12P/Pons-Brooks a 16P/Brooks.

14. června 1444 (575 let) se narodil indický matematik a astronom Nilakantha Somayaji. Ve svém díle Tantrasamgraha z roku 1501 prezentoval model sluneční soustavy, kde planety obíhají kolem Slunce a to vše se točí kolem Země. Stejný model později v Evropě obhajoval Tycho Brahe.

14. června 1949 (70 let) odstartovala raketa V-2S z Nového Mexika v USA s makakem rhesus Albertem II na palubě. Raketa dosáhla výšky 133 km, ale kabina poté tvrdě dopadla zpět pro selhání padáku. Na rozdíl od letu o rok zpět se ale kabina alespoň dostala do plánované výšky. Předchozí pokus z června 1948 selhal při závadě na jedné z pump ve výšce 62 km a kabina s opičkou Albert I byla zničena.

Výhled na příští týden 

  • start rentgenové družice Spektr-RG
  • Merkur a Mars, Měsíc a Saturnu
  • Letní slunovrat, 21. 6., 17:54 SELČ
  • Výročí: William Henry Finlay
  • Výročí: William Lassell
  • Výročí: Lunar Reconnaissance Orbiter
  • Výročí: SpaceShipOne, první komerční let do vesmíru

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Nilakantha Somayaji, V-2S, Kometa brooks, KAGUYA (SELENE), Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »