Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  28. vesmírný týden 2023

28. vesmírný týden 2023

Mapa oblohy 12. července ve 22:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 7. do 16. 7. 2023. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět ráno a dopoledne. Jasná Venuše je večer nízko na západě spolu se slabým Marsem. Velmi nízko se na večerní oblohu dostává také Merkur. Ráno je vidět dobře Saturn a Jupiter. Raketa Ariane 5 vynesla úspěšně dvojici telekomunikačních družic a byla to její úspěšná derniéra. Před 80 lety se narodila objevitelka pulsarů Jocelyn Bellová Burnellová. Připomínáme také 75. výročí narození spisovatele a popularizátora kosmonautiky Pavla Toufara.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v pondělí 10. července ve 3:48 SELČ. Nejblíže Jupiteru jej najdeme v noci na středu 12. 7. a o den později, 13. 7., bude poblíž hvězdokupy Plejády.

Planety
Venuše (−4,7 mag) je večer po západu Slunce už jen velmi nízko nad západním obzorem, ale je nepřehlédnutelná. Zato slabší Mars (1,8 mag) je už spíše objektem pro dalekohled. Na večerní oblohu se dostává také poměrně jasný Merkur (−1 mag). Saturn (0,7 mag), vychází již před půlnocí, ale období nejlepší viditelnosti je ráno za svítání, kdy vrcholí poměrně vysoko nad jihem. Jupiter (−2,3 mag) má také nejlepší podmínky viditelnosti ráno.

Aktivita Slunce byla nyní nejvyšší od roku 2003. Už to ukazuje, že krásné skvrny viditelné okem a nadějné erupce a polární záře ještě zdaleka nemusely říct poslední slovo. Maximum aktivity je stále očekáváno teprve za rok či dva. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Sezóna nočních svítících oblak (NLC) je stále spíše slabá. Další úkazy nastaly 3. a 4. července. Stále je možno oblaka vyhlížet za jasných večerů nebo rán.

Kosmonautika

V noci z 5. na 6. července se uskutečnil poslední start velmi úspěšné rakety Ariane 5. Tato evropská raketa se asi nejvíce zapsala do povědomí v období Vánoc 2021, kdy vynesla do kosmu dalekohled Jamese Webba, nebo nedávno 14. 3. 2023 při startu mise Juice k Jupiteru. Při svém posledním startu vynesla telekomunikační družice Syracuse 4B (Comsat-NG 2) pro francouzské vojenské síly a Heinrich Hertz (H2Sat), která otestuje moderní technologie přenosu včetně rychlého datového spojení pro mobilní uživatele. Raketa má za sebou 112. úspěšných startů ze 117 a také dvě havárie (nejdřív hned při prvním startu a pak při testu nové verze ECA v r. 2002).

Poslední start rakety Ariane 5 s družicemi Syracuse 4B a Heinrich Hertz 6. 7. 2023 v 00:00 SELČ Autor: Arianespace
Poslední start rakety Ariane 5 s družicemi Syracuse 4B a Heinrich Hertz 6. 7. 2023 v 00:00 SELČ
Autor: Arianespace

Raketa Falcon 9 opět obstarala dvě mise se Starlinky. První start 7. července z kalifornského kosmodromu Vandenberg. Druhý 9. 7. v 10:46 z floridské rampy SLC-40.

Výročí

12. července 1988 (35 let) odstartovala k Marsu sovětská sonda Fobos 2. Jak je obsaženo v názvu, hlavním cílem mise byl Marsův měsíc Fobos, ovšem jak známo, mise s názvem tohoto měsíce se nevydařily. Fobos 1 byl chybou operátora vypnut již při letu k Marsu a Fobos 2 se sice usadil na oběžné dráze rudé planety a zkoumal její atmosféru, ale během přibližování k Fobosu s ním bylo ztraceno spojení. Poslední mise Fobos-Grunt ani nedosáhla přeletové dráhy k Marsu.

13. července 1948 (75 let) se narodil spisovatel a popularizátor kosmonautiky Pavel Toufar.

15. července 1943 (80 let) se narodila severoirská astronomka Jocelyn Bellová Burnellová. Tato dáma je objevitelkou nového typu hvězd – pulsarů. Ačkoli je objevila a popsala jako první, bohužel se na ní pozapomnělo při udělování Nobelových cen a dostali ji jen její vedoucí Antony Hewish a astronom Martin Ryle.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc, Merkur, Venuše a Mars večer za soumraku
  • výročí: Mars 4
  • výročí: Arnošt Dittrich

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2023 - článek na astro.cz.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pavel Toufar, Fobos 2, Jocelyn Bellová Burnellová, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »