29. vesmírný týden 2024

Obloha

Měsíc bude v úplňku v neděli 21. 7. ve 12:17 SELČ. Vzhledem k tomu, že prochází nízko ležícími souhvězdími Štíra a Střelce, a navíc pod rovinou ekliptiky, je na obloze ještě níž než Slunce v zimě. 17. července se bude nacházet jen půl stupně pod hvězdou Antares v souhvězdí Štíra. Za večerního soumraku po 22. hodině to bude nápadné seskupení nad jižním obzorem.

Planety
Na ranní obloze můžeme nejlépe pozorovat Saturn (0,9 mag), který je za svítání asi 30° nad jižním obzorem. Jeho prstenec je již hodně sklopený a vypadá jako tenká čárka. Mars (0,9 mag) září jako výrazná červená hvězdička níže nad východním obzorem, kde je také jasnější Jupiter (–2,1 mag). Pro zajímavost dodejme, že na ranní obloze jsou i dalekohledem viditelné vzdálené plynné planety. 10° východně od Saturnu, v souhvězdí Ryb, je slabý Neptun (7,9 mag) a Mars je v pondělí 15. 7.  v konjunkci s planetou Uran (5,8 mag) a později bude kousek na východ od něj. Venuše a Merkur se nachází východně od Slunce, ale pro pozorovatele ve střední Evropě jsou prakticky nepozorovatelné, jen extrémně nízko při obzoru.

Aktivita Slunce je na střední úrovni. Na povrchu jsme mohli pozorovat jednu výraznou skupinu skvrn, kde nastávaly erupce střední kategorie M. Je třeba říct, že s víkendem se zde magnetické pole stalo více nestabilním a došlo i k erupci nejvyšší kategorie X, ale skvrna v prvních dnech nového týdne zapadne za okraj, jak se Slunce otočí kolem osy. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

NLC, noční svítící oblaka, se nejvýrazněji ukázala v pondělí 8. července. Ještě stále je možnost je pozorovat. Sledujte po desáté večer oblast nad severozápadním až severním obzorem a kolem třetí ráno severovýchod.

Kometa 13P/Olbers opravdu nezklamala. V malém triedru vypadá jako slabá mlhavá hvězdička asi 6. velikosti. Ve větším dalekohledu vypadá jako mlhavá kulová hvězdokupa bez ohonu, ale na fotografiích se objeví slabý modrý iontový ohon rozevlátý ve slunečním větru a u hlavy komety je široký vějíř prachového ohonu bílé barvy. Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) už je pro nás vizuálně nedostupná a bude lépe vidět z jižnějších krajin. Zdeněk Sekanina právě vydal rozbor chování komety, z něhož vyplývá, že by mohlo dojít k jejímu rozpadu a místo jasné komety poloviny října nás prý čeká další velké kometární zklamání. Tak uvidíme.

Kosmonautika a sondy

Nová evropská raketa Ariane 6 má za sebou první start a můžeme jej považovat za úspěšný. Vlastně se nepovedl jen jediný úkol na úplný závěr letu, který by však neměl vliv na vypuštění nákladu, ten byl vynesen úspěšně a šlo o malé družice, cubesaty. Ta jediná nepovedená věc se týká jednotky APU (Auxiliary Power Unit), která se stará o správné zásobování motoru horního stupně palivem (její první restart se zdařil, druhý před třetím zážehem horního stupně už bohužel ne). Kvůli problému s ní musel být zrušen deorbitační zážeh horního stupně. Ten tak pouze vypustil přebytečné palivo, aby později nemohly vzniknout nějaké trosky jeho nechtěnou explozí. Díky tomu se nám ale nádherně předvedl při svém přeletu nad severní Evropou, což bylo viditelné i z našeho území a vypadalo to jako objekt vypouštějící rozpínající se obláčky.

Kosmická loď Starliner zůstane u ISS nejméně do konce července a zdá se, že problémy s ní jsou větší, než je prezentováno na tiskových konferencích, protože jinak by se už s dvoučlennou posádkou vrátila na Zemi. Začíná to pomalu komplikovat i mise stálých posádek a možná bude muset odletět mise Crew-8, aniž by mezitím přiletěla Crew-9, protože se prostě nemá kam připojit loď Crew Dragon, která tyto dlouhodobé mise obsluhuje. Starliner od Boeingu se prostě nepovedl, jak bychom si přáli, a nezbývá než doufat, že se problémy s ventily a další porodní bolesti nové lodi vyřeší už do dalšího letu. Bude zajímavé sledovat, zda bude Starliner natolik bezpečný, aby v něm Sunita Williams a Barry Wilmore vůbec mohli přistát. Tento scénář je ale zatím nepravděpodobný.

Výročí

16. července 1689 (335 let) se narodil anglický astronom Samuel Molyneux. Ten se společně s Jamesem Bradleyem pokoušel změřit paralaxu hvězd (tedy zjistit jejich vzdálenost tak, že měříme pohyb blízké hvězdy vůči vzdálenému hvězdnému pozadí během roku pohledem z různých míst oběžné dráhy Země). Paralaxa hvězd je tak malý úhel, že se jim ji nepodařilo tehdejšími prostředky změřit. Místo toho objevili aberaci hvězd, danou pohybem Země po oběžné dráze.

16. července 1969 (55 let) odstartovala k Měsíci kosmická loď Apollo 11. Osud slavného Apolla, které vedlo až k vysazení Armstronga s Aldrinem na povrchu Měsíce, jistě netřeba připomínat, ovšem leckoho zamrzí, že od této události již více než půlstoletí nevkročila noha člověka na povrch Měsíce. V dalších letech se to má změnit, ale program Artemis nabírá mírné zpoždění. Snad se to do konce desetiletí povede a my opět zažijeme to úžasné dobrodružství, jakým cesta na Měsíc byla a je.

16. až 22. července 1994 (30 let) padala na Jupiter jednotlivá jádra roztrhané komety Shoemaker-Levy 9. Bylo to v té době obrovské překvapení a významný jev k pozorování, protože pomohl studovat atmosféru Jupiteru i reakci planety na dopad komety jako takové. Ačkoli se to jeví jako zcela mimořádný jev, Jupiter je tak hmotný, že působí ve Sluneční soustavě jako vysavač a svojí gravitací komety docela ovlivňuje, nebo rovnou přitahuje. V roce 2009 byla například na Jupiteru pozorována další velká tmavá skvrna.

17. července 1894 (130 let) se narodil belgický kněz a kosmolog Georges Lemaître. Z prací Alexandra Fridmana věděl o možnosti, že se vesmír může rozpínat nebo smršťovat. Z prací Vesto Sliphera věděl o červeném posuvu ve spektru galaxií. Jako první odvodil z obecné relativity vztah, podle kterého je v expandujícím vesmíru rychlost objektu (galaxie) úměrná jeho vzdálenosti (Hubbleův zákon) a dokonce odhadnul ze Slipherových měření hodnotu konstanty úměrnosti (Hubbleovu konstantu), jen mu vyšla desetinásobná oproti tomu, jakou ji známe dnes. Také si uvědomil, že vesmír musel být kdysi velmi hustý a horký. Tento stav vesmíru nazval prvotní atom (dnes Velký třesk). Protože své poznatky publikoval francouzsky v lokálním časopise, svět se o tom dozvěděl nejprve od Edwina Hubblea v roce 1929. Teorii Velkého třesku tedy poprvé formuloval Lemaître.

21. července 1914 (110 let) objevil Seth Nicholson Jupiterův měsíček Sinope. Objevil jej na Lickově observatoři patřící Kalifornské univerzitě, když pozoroval jiný, tou dobou nedávno objevený měsíček Pasiphae. Měsíc byl dlouho nazýván Jupiter IX. Teprve v roce 1975 dostal jméno Sinope podle řecké mytologie. Lickova observatoř je známa tím, že se zde nachází druhý největší čočkový dalekohled na světě – refraktor o průměru 90 centimetrů z dílny bratří Clarků.

Výhled na příští týden 

• Měsíc a ranní planety
• Výročí: Friedrich Bessel
• Výročí: detekce prstenců Neptunu
• Výročí: rentgenová observatoř Chandra
• Výročí: Světlana Savická, první výstup ženy do volného kosmu
• Výročí: Luboš Perek
• Výročí: Ranger 7
• Výročí: Neptunovy měsíce Despina&Galatea

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).