Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  30. vesmírný týden 2017

30. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 26. července 2017 ve 22:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 24. 7. do 30. 7. 2017. Měsíc po novu dorůstá k první čtvrti. Jupiter je večer už jen nízko a Saturn je za soumraku nad jihem. Nad ránem je Neptun nad jihem, Uran na jihovýchodě a nízko na severovýchodě jasná Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká, skvrna zapadla. Přelety ISS budou tento týden vidět už i večer. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy. K ISS by měla odstartovat kosmická loď Sojuz MS-05.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v neděli 30. července v 17:23 SELČ. Měsíc se vzhledem k nízkému sklonu ekliptiky objeví jako srpek někdy v polovině týdne. V pátek 28. 7. se na večerní obloze objeví těsně u sebe Měsíc a Jupiter. Budou od sebe jen něco přes dva stupně.

Planety: Jupiter (–1,9 mag) je třeba pozorovat už od soumraku, kdy je výše nad jihozápadem. Vzhledem k poloze planety lze ke spatření Velké červené skvrny (GRS) využít nejlépe asi pátek 28. 7., kdy prochází středem kotoučku ve 21:50 SELČ. Z úkazů měsíců lze doporučit zákryt Io, který začíná 29. 7. ve 21:05 a 30. 7. končí přechod Io už ve 20:28 a přechod jeho stínu ve 21:37.
Saturn (0,2 mag) je po setmění nad jihem.
Nad ránem je na jihu ve Vodnáři Neptun, před svítáním též na jihovýchodě Uran. Za svítání se nízko nad severovýchodem objevuje Venuše (–4 mag), kterou tento týden doplní ubývající Měsíc.

Aktivita Slunce je opět nízká, aktivní oblast s velkými skvrnami zapadla. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Letní meteorické roje. Konec července už nabízí na obloze řadu meteorů. Ty mohou vyletovat především z Vodnáře, ale začínají létat už i Perseidy. Maximum roje delta Aquarid letos nastává 29. července, ale radiant je hodně nízko a meteory nebývají moc jasné. Jejich rychlost je střední. Maximum alfa Kaprikornid kolem 26. až 27. července může přinést pomalé a občas i hodně jasné meteory vyletující z jižního souhvězdí Kozoroha. Rozsáhlé maximum Perseid umožňuje i spatření těchto známých rychlých meteorů už na konci července. Vzhledem k fázi Měsíce není od věci se po nich podívat už před maximem, které připadá na 13. srpna.

Pozorování č. 55: Maximum meteorického roje Delta Akvaridy (30. 7. 2017)

Delta Akvaridy je průměrný meteorický roj, který produkuje ve svém maximu 10 až 20 meteorů za hodinu. Je tvořen pozůstatky komety 96P/Machholz. Není však také vyloučeno, že na vzniku roje má podíl rozpad komet Marsden a Kracht. Roj je aktivní každoročně v období od 12. července do 23. srpna. Maximum pak pravidelně přichází kolem 28. července.
Delta Akvaridy jako první zaznamenal G. L. Tupman v roce 1870, který na základě spatření 65 meteorů pozorovaných od 27. července do 6. srpna upozornil na nový roj a stanovil polohu jeho radiantu. Ta byla později, na základě většího počtu pozorování provedených v letech 1926 až 1933, upřesněna Ronaldem A. McIntoshem. V roce 2017 bude z večera rušit Měsíc krátce před první čtvrtí, který zapadá půl hodiny před půlnocí SELČ. Většinu slabších záblesků nám ale bohužel zakryje svým jasem i světlá letní obloha. Právě to je také důvod, proč zkušení pozorovatelé doporučují sledovat roj především v čase mezi půlnocí a druhou hodinou SELČ.
Meteory vylétající ze souhvězdí Vodnáře budou pozorovatelné náhodně prakticky po celé obloze. Roj je typický relativně častým výskytem stop za jednotlivými meteory, které mají trvání jednu až dvě sekundy. Radiant nalezneme v blízkosti hvězdy delta Aqr v nejlepším čase pro sledování nad jihojihovýchodním obzorem ve výšce necelých 20°. Vyberte si tmavé pozorovací stanoviště nerušené světelným znečištěním a pokuste se alespoň několik záblesků Delta Akvarid spatřit.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • 28. července je naplánován start kosmické lodi Sojuz MS-05. Na palubě budou Rus Rjazanskij, Američan Bresnik a Ital Nespoli. Všechno jsou to zkušení kosmonauti, kteří už letěli dvakrát (Paolo Nespoli dokonce třikrát). Na ISS by měli být do listopadu 2017.
  • Tým českého cubesatu VZLÚSat nám poskytl aktuální informace o stavu družice a pokud vás zajímají technické detaily, nevynechte článek, který vyšel na Kosmonautix.cz.

Výročí

  • 24. července 1992 (25 let) odstartoval satelit určený k výzkumu zemské magnetosféry GEOTAIL. Na jeho konstrukci se podílely japonská JAXA a americká NASA. V jejím zájmu byl především magnetický ohon naší planety, čemuž byla přizpůsobena oběžná dráha, sahající 8 až 120 zemských poloměrů za planetu. Aktuálně obíhá sonda téměř v rovině ekliptiky (sklon -7°) ve vzdálenosti 9 až 30 poloměrů Země a je stále v činnosti.
  • 27. července 1897 (120 let) se narodil český astronom, profesor Alois Peřina. Je nositelem Nušlovy ceny z roku 1952. Působil nejprve v Ostravě a poté učil a řediteloval na gymnáziu v Brně. Po 2. světové válce se ve Společnosti pro vybudování lidové hvězdárny v zemském hlavním městě Brně zasadil o založení této moravské metropolitní observatoře. Věnoval se také popularizaci astronomie.
  • 29. července 1982 (35 let) zanikla v zemské atmosféře sovětská orbitální stanice Saljut 6. Stanice byla vypuštěna v roce 1977 a obsahovala dva spojovací uzly, takže se k ní kromě lodí se stálou posádkou mohly připojovat i lodě návštěvní. Tak se na jeho palubu v roce 1978 dostal také československý kosmonaut Vladimír Remek v Sojuzu 28. Úspěšná orbitální stanice několikrát překonala svoji plánovanou životnost a do atmosféry byla navedena tak, aby případné zbytky nezasáhly obydlené oblasti.

Výhled na příští týden

  • Měsíc a ISS na večerní obloze
  • Výročí: Lunar Orbiter 5
  • Výročí: Ludvík Očenášek
  • Výročí: Phoenix

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Alois Peřina, Vesmírný týden, Saljut 6, GEOTAIL


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »