Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  30. vesmírný týden 2017

30. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 26. července 2017 ve 22:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 24. 7. do 30. 7. 2017. Měsíc po novu dorůstá k první čtvrti. Jupiter je večer už jen nízko a Saturn je za soumraku nad jihem. Nad ránem je Neptun nad jihem, Uran na jihovýchodě a nízko na severovýchodě jasná Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká, skvrna zapadla. Přelety ISS budou tento týden vidět už i večer. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy. K ISS by měla odstartovat kosmická loď Sojuz MS-05.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v neděli 30. července v 17:23 SELČ. Měsíc se vzhledem k nízkému sklonu ekliptiky objeví jako srpek někdy v polovině týdne. V pátek 28. 7. se na večerní obloze objeví těsně u sebe Měsíc a Jupiter. Budou od sebe jen něco přes dva stupně.

Planety: Jupiter (–1,9 mag) je třeba pozorovat už od soumraku, kdy je výše nad jihozápadem. Vzhledem k poloze planety lze ke spatření Velké červené skvrny (GRS) využít nejlépe asi pátek 28. 7., kdy prochází středem kotoučku ve 21:50 SELČ. Z úkazů měsíců lze doporučit zákryt Io, který začíná 29. 7. ve 21:05 a 30. 7. končí přechod Io už ve 20:28 a přechod jeho stínu ve 21:37.
Saturn (0,2 mag) je po setmění nad jihem.
Nad ránem je na jihu ve Vodnáři Neptun, před svítáním též na jihovýchodě Uran. Za svítání se nízko nad severovýchodem objevuje Venuše (–4 mag), kterou tento týden doplní ubývající Měsíc.

Aktivita Slunce je opět nízká, aktivní oblast s velkými skvrnami zapadla. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Letní meteorické roje. Konec července už nabízí na obloze řadu meteorů. Ty mohou vyletovat především z Vodnáře, ale začínají létat už i Perseidy. Maximum roje delta Aquarid letos nastává 29. července, ale radiant je hodně nízko a meteory nebývají moc jasné. Jejich rychlost je střední. Maximum alfa Kaprikornid kolem 26. až 27. července může přinést pomalé a občas i hodně jasné meteory vyletující z jižního souhvězdí Kozoroha. Rozsáhlé maximum Perseid umožňuje i spatření těchto známých rychlých meteorů už na konci července. Vzhledem k fázi Měsíce není od věci se po nich podívat už před maximem, které připadá na 13. srpna.

Pozorování č. 55: Maximum meteorického roje Delta Akvaridy (30. 7. 2017)

Delta Akvaridy je průměrný meteorický roj, který produkuje ve svém maximu 10 až 20 meteorů za hodinu. Je tvořen pozůstatky komety 96P/Machholz. Není však také vyloučeno, že na vzniku roje má podíl rozpad komet Marsden a Kracht. Roj je aktivní každoročně v období od 12. července do 23. srpna. Maximum pak pravidelně přichází kolem 28. července.
Delta Akvaridy jako první zaznamenal G. L. Tupman v roce 1870, který na základě spatření 65 meteorů pozorovaných od 27. července do 6. srpna upozornil na nový roj a stanovil polohu jeho radiantu. Ta byla později, na základě většího počtu pozorování provedených v letech 1926 až 1933, upřesněna Ronaldem A. McIntoshem. V roce 2017 bude z večera rušit Měsíc krátce před první čtvrtí, který zapadá půl hodiny před půlnocí SELČ. Většinu slabších záblesků nám ale bohužel zakryje svým jasem i světlá letní obloha. Právě to je také důvod, proč zkušení pozorovatelé doporučují sledovat roj především v čase mezi půlnocí a druhou hodinou SELČ.
Meteory vylétající ze souhvězdí Vodnáře budou pozorovatelné náhodně prakticky po celé obloze. Roj je typický relativně častým výskytem stop za jednotlivými meteory, které mají trvání jednu až dvě sekundy. Radiant nalezneme v blízkosti hvězdy delta Aqr v nejlepším čase pro sledování nad jihojihovýchodním obzorem ve výšce necelých 20°. Vyberte si tmavé pozorovací stanoviště nerušené světelným znečištěním a pokuste se alespoň několik záblesků Delta Akvarid spatřit.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • 28. července je naplánován start kosmické lodi Sojuz MS-05. Na palubě budou Rus Rjazanskij, Američan Bresnik a Ital Nespoli. Všechno jsou to zkušení kosmonauti, kteří už letěli dvakrát (Paolo Nespoli dokonce třikrát). Na ISS by měli být do listopadu 2017.
  • Tým českého cubesatu VZLÚSat nám poskytl aktuální informace o stavu družice a pokud vás zajímají technické detaily, nevynechte článek, který vyšel na Kosmonautix.cz.

Výročí

  • 24. července 1992 (25 let) odstartoval satelit určený k výzkumu zemské magnetosféry GEOTAIL. Na jeho konstrukci se podílely japonská JAXA a americká NASA. V jejím zájmu byl především magnetický ohon naší planety, čemuž byla přizpůsobena oběžná dráha, sahající 8 až 120 zemských poloměrů za planetu. Aktuálně obíhá sonda téměř v rovině ekliptiky (sklon -7°) ve vzdálenosti 9 až 30 poloměrů Země a je stále v činnosti.
  • 27. července 1897 (120 let) se narodil český astronom, profesor Alois Peřina. Je nositelem Nušlovy ceny z roku 1952. Působil nejprve v Ostravě a poté učil a řediteloval na gymnáziu v Brně. Po 2. světové válce se ve Společnosti pro vybudování lidové hvězdárny v zemském hlavním městě Brně zasadil o založení této moravské metropolitní observatoře. Věnoval se také popularizaci astronomie.
  • 29. července 1982 (35 let) zanikla v zemské atmosféře sovětská orbitální stanice Saljut 6. Stanice byla vypuštěna v roce 1977 a obsahovala dva spojovací uzly, takže se k ní kromě lodí se stálou posádkou mohly připojovat i lodě návštěvní. Tak se na jeho palubu v roce 1978 dostal také československý kosmonaut Vladimír Remek v Sojuzu 28. Úspěšná orbitální stanice několikrát překonala svoji plánovanou životnost a do atmosféry byla navedena tak, aby případné zbytky nezasáhly obydlené oblasti.

Výhled na příští týden

  • Měsíc a ISS na večerní obloze
  • Výročí: Lunar Orbiter 5
  • Výročí: Ludvík Očenášek
  • Výročí: Phoenix

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Alois Peřina, Vesmírný týden, Saljut 6, GEOTAIL


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »