Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  35. vesmírný týden 2020

35. vesmírný týden 2020

Mapa oblohy 26. srpna 2020 ve 21:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 8. do 30. 8. 2020. Měsíc bude kolem první čtvrti – ideální na pozorování kráterů na terminátoru. Jupiter a Saturn večer na jihu také jistě potěší nejednoho pozorovatele. Po půlnoci je navíc stále výše i Mars. Ráno je pěkně vidět Venuše. Slunce svojí aktivitou nepřestává překvapovat. Raketový stupeň Falconu 9 předvedl šesté opakované použití a přistání. K testům se chystá Starship SN6. Podaří se najít zdroj úniku vzduchu na ISS? Chystá se start těžkotonážní Delty IV Heavy. Před 45 roky zářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v úterý 25. srpna v 19:58 SELČ. Na povrchu můžeme snadno pozorovat krátery, které plasticky vystupují na rozhraní Měsíčního dne a noci, na tzv. terminátoru.

Planety:
Jupiter (−2,6 mag) a Saturn (0,3 mag) jsou večer nad jihem a pomalu se kloní k jihozápadu. Naopak Mars (−1,7 mag) je vysoko již po půlnoci a nad ránem jsou ideální podmínky pozorování detailů na povrchu. Za svítání je nepřehlédnutelná jasná Venuše (−4,3 mag). V naší čtenářské galerii uvízly i ne často vídané pohledy na měsíce Uranu (Ariel, Umbriel, Titanii a Oberon) a na měsíc Triton u Neptunu od Petra Valacha. Za dobrých podmínek jsou vidět velkými dalekohledy i vizuálně.

Uran s měsíci. Autor: Petr Valach
Uran s měsíci.
Autor: Petr Valach

Velká červená skvrna (GRS) na Jupiteru bude nejlépe vidět 26. 8. ve 00:10 SELČ, kdy je poblíž středu kotoučku. Podobně pak ještě 28. 8 ve 21:40 a 30. 8. ve 23:20. Z úkazů měsíčků vybíráme tyto: 24. srpna ve 22:46 SELČ začíná zákryt Io. 25. 8. večer probíhá přechod Io a stínu (měsíc 20:04 až 22:21, stín 21:01 až 23:18), navíc ve 22:07 končí zákryt Ganymedu a ve 22:32 začne zatmění tohoto měsíce. 28. sprna nás čeká přechod Europy a stínu (stín od 20:14 do 23:04 a měsíc končí přechod ve 21:04).

Aktivita Slunce je spíše nízká, ale těžko se to definuje ve chvíli, kdy víme, že v minulém týdnu jedna aktivní oblast beze skvrn (!) vyvolala výron hmoty z koróny (CME), který se měl kolem 20. srpna dostat i do oblasti, kde v tu dobu byla i Země, ale nakonec nás minula. Už samotná erupce v oblasti, kde zrovna nebyly skvrny, překvapila. Další skvrny se navíc vynořily i na severní polokouli. O víkendu skvrny zcela zmizely a aktivita se výrazně snížila. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO. Ostatní snímky této vesmírné observatoře jsou zde.

Mlhovina M27 Činka: poměrně málo se věnujeme zajímavým objektům vzdáleného vesmíru, jako jsou například galaxie, nebo v naší Galaxii ležící mlhoviny a hvězdokupy. Přitom některé jsou snadno viditelné a fotografie Romana Hujera v naší galerii čtenářů připomněla jeden z nich, který je vidět i z města, zvláště pokud využijeme filtr propouštějící ssvětlo v čáře ionizovaného kyslíku (OIII), nebo alespoň UHC filtr apod. Zatímco vizuální pozorovatel uvidí nápadný kruhový objekt mlhavé barvy s náznakem laloků (odtud asi činka, která připomíná i ohryzek, viz fotografie Jana Švábenického). Roman se zaměřil i na slabé okolní části, které se dají zachytit současnými CCD kamerami celkem bez problémů. Snímek naznačuje bouřlivý hvězdný vítr, který v závěrečném stádiu života Slunci podobné hvězdy rozfoukává divoce do okolí plyn, který je pozůstatkem vnějších vrstev této hvězdy. V nitru mlhoviny je odhaleno žhavé jádro v podobě bílého trpaslíka. Mlhovina je od nás dál než okolní okem viditelné hvězdy (uvádí se kolem 1225 světelných roků) a vyhledat ji můžeme v souhvězdí Lištičky nedaleko lépe viditelné špičky souhvězdí Šípu.

Planetární mlhovina M27 - Činka Autor: Jan Švábenický
Planetární mlhovina M27 - Činka
Autor: Jan Švábenický

M27 (Čínka)-2020-07-14 Autor: Roman Hujer
M27 (Čínka)-2020-07-14
Autor: Roman Hujer

Kosmonautika

Nejspíš hlavní událostí kosmonautiky uplynulého týdne bylo šesté znovupoužití prvního stupně rakety Falcon 9. Letět a přistát pošesté se dosud žádné raketě nepovedlo. Pro astronomy pak přišla „radostná“ zpráva, že na obloze přibyla už desátá várka Starlinků.

Další událostí, která ale není bezprostředním ohrožením ISS byla zpráva o úniku vzduchu z části stanice.

Vzhledem k tomu, že v minulém týdnu byl prototyp lodi Starship SN6 osazen motorem Raptor, lze brzy očekávat statické zážehy a případný testovací skok této zvláštní rakety.

26. srpna nás čeká jeden z posledních startů těžkotonážní rakety Delta IV Heavy. Na oběžnou dráhu má vynést vojenskou družici NROL-44.

Výročí

29. srpna 1975 (45 let) se v souhvězdí Labutě objevila jasná nova V1500 Cygni, známá též jako Nova Cygni 1975. V době objevu měla 3 mag a zjasnila až na 2 mag o den později, čímž doplnila „severní kříž“ souhvězdí Labutě o další hvězdu za Denebem. Poté začala slábnout a během měsíce září klesla pod hranici viditelnosti pouhým okem.

Výhled na příští týden 

  • Výročí: Stephen Singer-Brewster

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Nova V1500 Cygni, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »