Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  36. vesmírný týden 2021

36. vesmírný týden 2021

Mapa oblohy 8. září 2021 ve 21:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 9. do 12. 9. 2021. Měsíc se po novu vynoří jako srpek na večerní obloze, kde se potká s Venuší. Noci vládne dvojice planet Jupiter a Saturn. Ráno můžeme pozorovat kužel zvířetníkového světla. Aktivita Slunce se zvýšila, stále jsou vidět i skvrny. Ruský výstup z paluby ISS byl úspěšný. Ingenuity na Marsu vykonala již 13. let. Před 55 lety proběhla zcela úspěšná mise Gemini 11. Před 115 lety se narodil astronom Jan Píšala, působící aktivně v České astronomické společnosti a ve skautingu.

Obloha

Měsíc bude v novu v úterý 7. září v 2:52 SELČ. Ve čtvrtek 9. září či v pátek 10. 9. si jej jistě všimnete v blízkosti Venuše.

Planety:
Večer za soumraku pokračuje nízko nad západním obzorem viditelnost Venuše (−4,1 mag). Saturn (0,4 mag) a Jupiter (−2,8 mag) jsou nejlépe mezi 22. hodinou a půlnocí. Planeta Neptun (7,8 mag) je vidět dalekohledem na rozhraní Vodnáře a Ryb. V druhé polovině noci je vidět v Beranovi Uran (5,7 mag).

Skvrny 4. 9. 2021 v aktivní oblasti AR 12863 Autor: Martin Gembec
Skvrny 4. 9. 2021 v aktivní oblasti AR 12863
Autor: Martin Gembec
Aktivita Slunce je nízká, přesto alespoň počet skvrn překonává řadu předchozích letních týdnů, kdy na Slunci nebyla třeba ani jedna jediná. Přes víkend dokonce přibyly další – k neděli 5. 9. je na povrchu celkem šest různých skupin slunečních skvrn.  Výskyt skvrn na povrchu Slunce lze kontrolovat také na aktuálním snímku SDO.

Ranní zvířetníkové světlo – pokud byste se vzbudili před pátou hodinou ranní, nebo cestovali přes světelným znečištěním méně zasažená místa, potom zbystřete. Na rozhraní dne a noci bude nad východem patrný šikmý kužel podivně bělavého světla. Prach (velikosti od tisíciny do desetiny milimetru převážně rozptýlený z komet Jupiterovy rodiny) nacházející se ve Sluneční soustavě poblíž roviny oběhu planet je totiž nasvícen Sluncem a nejlépe je patrný před svítáním jako zvířetníkové světlo (zodiacal light). V nejtmavších místech na Zemi bychom pak viděli i jeho pokračování v podobě zodiakálního pásu a v místě naproti Slunci na noční obloze bývá vidět zjasnění, tzv. protisvit (gegenschein). Hlavní období viditelnosti zvířetníkového světla začne po víkendu od 6. září, kdy nebude svým světlem rušit ani Měsíc.

Zvířetníkové světlo a planeta Venuše. Autor: Peter Komka/MTI
Zvířetníkové světlo a planeta Venuše.
Autor: Peter Komka/MTI

Zodiak Autor: Tadeáš Valent
Zodiak
Autor: Tadeáš Valent

Pojďme se ještě podívat na jednu inspirativní fotografii z naší čtenářské fotogalerie. Snímek letního trojúhelníku a Mléčné dráhy tudy procházející je sestaven z 20 snímků mobilním telefonem. Petr Lívanec konkrétně dodává tyto detaily: mobil Xiaomi Redmi Note 9, seskládáno v programu Sequator ((20×30 sekund, ISO 3200, včetně kalibračních dat), zvýrazněno v Adobe Photoshop. Mobil byl samozřejmě přidělán k montáži s pohonem za hvězdami, ale i tak je to jistě inspirativní snímek pro řadu začínajících zájemců o vesmír.

Rozloučení s letním trojúhelníkem Autor: Petr Lívanec
Rozloučení s letním trojúhelníkem
Autor: Petr Lívanec

Kosmonautika

Dvojice ruských kosmonautů Oleg Novickij a Pjotr Dubrov provedla výstup do kosmu z paluby ISS. Prováděli úpravy na modulu Poisk a pokračovali v propojování napájecích a datových kabelů nového modulu Nauka.

Pjotr Dubrov u spodní části modulu Nauka provádí propojování napájecích a datových kabelů Autor: NASA/ESA/Thomas Pesquet
Pjotr Dubrov u spodní části modulu Nauka provádí propojování napájecích a datových kabelů
Autor: NASA/ESA/Thomas Pesquet

Helikoptéra Ingenuity na Marsu právě vykonala již třináctý let. Podobně, jako při letu minulém probíhalo snímkování jižní části oblasti Séítah, kde se nachází dunová pole a zajímavé výchozy hornin. Vozítko Perseverance mezitím provedlo první úspěšný odběr jádrového vrtu z kamene na Marsu. Stalo se tak 190 dnů od přistání.

Kámen nazvaný Rochette s jasně patrným místem odběru jádrového vrtu, sol 190, 3. 9. 2021 Autor: NASA/JPL-Caltech
Kámen nazvaný Rochette s jasně patrným místem odběru jádrového vrtu, sol 190, 3. 9. 2021
Autor: NASA/JPL-Caltech

Sol 190, 3. 9. 2021, detail odběrového zařízení se vzorkem horniny z kamene Rochette Autor: NASA/JPL-Caltech
Sol 190, 3. 9. 2021, detail odběrového zařízení se vzorkem horniny z kamene Rochette
Autor: NASA/JPL-Caltech

Výročí

6. září 1811 (210 let) se narodil americký astronom James Melville Gilliss. Inicioval vznik první americké observatoře, U.S. Naval Observatory, která byla zprovozněna v roce 1844. Zde publikoval první katalog hvězd vytvořený v Americe.

6. září 1891 (130 let) se narodil finský astronom Yrjö Väisälä. Byl to vynikající optik, navrhl Schmidtovu komoru s rovným zorným fotografickým polem. Při snímání planetek navrhl metodu snímání na stejnou desku s odstupem a nebylo tedy k vyhledání planetky třeba blink-komparátoru (promítání dvou snímků z různých desek a hledání tečky, která se pohla. Objevil také více než 120 planetek a tři komety, z nichž dvě jsou periodické, 40P/Väisälä a 139P/Väisälä–Oterma.

6. září 1906 (115 let) se narodil český astronom a učitel Jan Píšala, čestný člen ČAS. Byl aktivní v Opavě, kde vedl kroužek a snažil se o založení hvězdárny (do jeho kroužku chodil i Jiří Grygar). Přispíval do Říše hvězd a specializoval se především na pozorování meteorů. Kromě astronomie byl také aktivním skautem (zakládal Skaut v Opavě), účastnil se odboje a své si prožil i v koncentračním táboře.

8. září 1966 (55 let) se začal v televizi vysílat seriál Star Trek, který se stal později pojmem mezi sci-fi příběhy. Loď Enterprise dala později jméno i atmosférickému modelu raketoplánu. Komunikátory použité v seriálu v roce 1966 se nápadně podobaly mobilním telefonům a Motorola podle něj jeden mobil vyrobila. Oblíbený seriál se samozřejmě potýká i s mnoha parodiemi.

8. září 2016 (5 let) odstartovala na svou misi k planetce Bennu sonda OSIRIS-REx. Sonda provedla odběr vzorků hornin z planetky a 12. 5. 2021 se vydala zpět k Zemi. Přistání je naplánováno na 24. 9. 2023.

10. září 2011 (10 let) odstartovala k Měsíci dvojice sond GRAIL. Sondy vytvořily velmi podrobnou mapu gravitačního pole Měsíce a byly navedeny k dopadu na povrch 17. prosince 2012.

12. září 1966 (55 let) odstartovala raketa Titan 2-GLV s lodí Gemini 11. Charles Conrad a Richard Gordon se úspěšně spojili s cílovým tělesem Agena 11. Poté pomocí motoru Ageny dosáhli apogea své dráhy až 1370 km od Země, což byl v té době výškový rekord (přízemí 288 km). Opětovných rozpojení a spojení se jim povedlo více. Později dokázali změnit dráhu na přibližně kruhovou asi 300 km nad Zemí a provedli výstupy do volného kosmu. Přistání proběhlo 15. září v Atlantiku.

Výhled na příští týden 

  • výročí: UARS
  • výročí: František Nušl

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gemini 11, Grail, OSIRIS-REx, Star Trek, Yrjö Väisälä, James Melville Gilliss, Jan Píšala, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »