Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2017

38. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 20. září 2017 ve 20:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 18. 9. do 24. 9. 2017. Měsíc bude v novu. Jupiter se ztrácí v záři Slunce. Saturn je večer nad jihozápadem. Pozorovat můžeme i Neptun a Uran. Ráno je vidět Venuše, Merkur a Mars. Přidá se k nim také srpek Měsíce. Aktivita Slunce se snížila. Začíná astronomický podzim. Cassini shořela v atmosféře Saturnu. ISS má opět šestičlennou posádku. Po hurikánu Irma se obnoví i lety amerických raket. Kolem Země proletí sonda OSIRIS-REx.

Obloha

Měsíc bude v novu ve středu 20. září v 7:30 SELČ. Slábnoucí srpek ráno postupně potká Regulus s Venuší a Merkur s Marsem. Hned v pondělí ráno bude Regulus ze Lva jen čtvrt stupně od konce měsíčního srpku. Necelé tři stupně nad nimi bude jasná Venuše. V úterý ráno bude Měsíc tři stupně pod Merkurem, zatímco dva stupně nad poměrně jasným Merkurem (–1 mag) bude slabý Mars (1,8 mag). Srpek Měsíce bude již hodně slabý, do novu bude zbývat necelých 26 hodin.

Planety: Jupiter (–1,7 mag) už je příliš blízko Slunci. Možná jej najdeme dalekohledem ve čtvrtek 21. nebo v pátek 22. 9., kdy bude nedaleko srpek Měsíce.
Vzdálené planety, Neptun a Uran, najdeme po setmění na východě až jihovýchodě.
Nad ránem je dobře vidět planeta Venuše (–4 mag) a také Merkur (–1 mag). Naopak Mars (1,8 mag) je mezi nimi a je hodně slabý.

Aktivita Slunce se snížila. Na přivrácené polokouli máme jen jednu skvrnu. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Začíná astronomický podzim, a ačkoli ten meteorologický zdá se již začal, stále věříme v alespoň krátký návrat babího léta. Okamžik podzimní rovnodennosti letos připadá na pátek 22. září ve 22:02 SELČ.

Pozorování č. 67: Konjunkce Venuše s Regulem (20. 9. 2017)

Konjunkce Venuše a hvězdy Regulus ze Lva 20. 9. 2017
Konjunkce Venuše a hvězdy Regulus ze Lva 20. 9. 2017
Do vzájemného přiblížení se dostanou kolem 20. září také planeta Venuše a nejjasnější hvězda souhvězdí Lva – Regulus. Jejich vzájemná zdánlivá vzdálenost bude při nejtěsnějším kontaktu půl stupně a tělesa jí dosáhnou v časných ranních hodinách (kolem 4. hod SELČ). Tedy právě v čase krátce před jejich východem nad východo-severovýchodem. Alespoň 6,5° nad obzor se pak dostanou kolem páté našeho času a již za postupujícího svítání se vyhoupnou o další hodinu později 16° nad téměř přesný východ. Nepřehlédnutelná Venuše bude zářit s jasností –3,9 mag a bude mít kotouček o průměru 12".

Jasnost Regula je 1,4 mag. Venuše je od Země vzdálena v čase konjunkce 216 milionů km (1,4 au) a slunečnímu světlu odraženému od jejího povrchu potrvá cesta k Zemi 11,6 minuty. Na rozdíl od toho Regulus uvidíme tak, jak zářil před 79 roky (jeho vzdálenost je přibližně 79 světelných let).

Pozorování č. 68: Terestrické planety v přímce (23. 9. 2017)

Situace, kdy se do jedné oblasti oblohy společně promítá naráz více planet, sice není úplnou výjimkou, ale na druhé straně vždy se jedná o zajímavost, která k sobě přitáhne určitou pozornost nejen zájemců o astronomii, ale občas i širší veřejnosti. Právě takové zajímavé seskupení nás čeká na přelomu druhé a třetí zářijové dekády. Do téměř geometricky přesné přímky se na ranním úsvitovém nebi seřadí všechny terestrické planety naší Sluneční soustavy. Jejich přímku pak ještě prodlouží nejjasnější hvězda souhvězdí Lva – Regulus.

Planety na ranní obloze 23. září 2017 Autor: Stellarium
Planety na ranní obloze 23. září 2017
Autor: Stellarium

Vyhledat celou linii bude nejvhodnější kolem 6. hodiny ráno 23. září. Tento čas je jakýmsi kompromisem, mezi výškou hledaných objektů nad obzorem a postupujícím svítáním daným „hloubkou“ Slunce pod horizontem. Takže Slunce se bude v šest ráno nacházet ještě 9,5° pod obzorem, tedy přibližně uprostřed nautického svítání a obloha bude natolik tmavá, aby nám dovolila sledovat stále ještě i méně jasné objekty.

Poloha planet ve sluneční soustavě 23. 9. 2017 Autor: TheSkyLive.com
Poloha planet ve sluneční soustavě 23. 9. 2017
Autor: TheSkyLive.com
Přesto to nebude snadné. Merkur bude problematický skutečností, že sotva vystoupil nad obzor a bude ve výšce pouhých 2,75° nad ideálním horizontem. Zachránit to může přeci jen docela zajímavá jasnost –1,0 mag.
U Marsu, který vystoupal již 8° nad ideální horizont, je problém zase v druhém parametru – jasnosti, která je pouhých +2,0 mag. Zcela nepřehlédnutelnou pak bude samozřejmě Venuše, zářící ve výšce 14,5° s jasností –3,9 mag. Ještě výše nad ní pak jistě zahlédneme i hvězdu Regules (17,75°; +1,4 mag).
O tom, že výše popsané seřazení je pouhou projekcí v prostoru, nás pak přesvědčí připojený obrázek ukazující postavení všech malých planet v čase úkazu.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • Sonda Cassini zanikla podle plánu v atmosféře Saturnu v pátek 15. září.
  • Hurikán Irma, který tvrdě zasáhl ostrovy v Karibiku a Floridu, je již minulostí. Kosmické středisko na Mysu Canaveral bude moci brzy obnovit svoji činnost. Ještě předtím očekáváme start rakety Atlas V z Kalifornského kosmodromu Vandenberg, a to 21. září.
  • Na kosmodromu Pleseck v Rusku se připravuje start rakety Sojuz 2-1B s navigační družicí Glonass. Start je v plánu 22. září ve 2:02 SELČ.
  • 22. září se kolem Země protáhne sonda OSIRIS-REx. Gravitační manévr využije na své cestě k asteroidu Bennu. K němu má přiletět v říjnu 2018. Poté má planetku zkoumat, pokusit se odebrat vzorky a s těmi se vrátit k Zemi (po r. 2021).

Výročí

  • 22. září 1932 (85 let) se v Čáslavi narodil významný český astronom Ing. Antonín Rükl. Tento vynikající popularizátor astronomie je znám především jako autor astronomických map, atlasů a publikací. Rüklův Atlas Měsíce je všeobecně uznávanou publikací doma i v zahraničí. V roce 2012 obdržel Nušlovu cenu České astronomické společnosti.

Výhled na příští týden

  • Lunar X
  • 100 pozorování: Max. rozevření Saturnových prstenců
  • 100 pozorování: M31, M32 a M110 v nejlepších podmínkách
  • Výročí: Mars Observer
  • Výročí: Dawn
  • Výročí: Alouette 1
  • Výročí: Saljut 6

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Antonín Rükl


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »