Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2022

38. vesmírný týden 2022

Mapa oblohy 21. září 2022 ve 21:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 9. do 25. 9. 2022. Měsíc bude v ubývat k novu a jeho srpek ozdobí ranní oblohu, kde Venuše mizí v záři Slunce. Večer můžeme obdivovat nad jihem Saturn a jihovýchodem Jupiter. Později krásně vysoko vystupuje Mars. Vidět jsou i slabší Uran a Neptun. Aktivita Slunce je nízká. Začíná astronomický podzim. New Shepard provedl úspěšně nouzový odlet kabiny za letu. Falcon 9 brzdí počasí. NASA se pokusí o test tankování vodíku rakety SLS za velmi nízkých teplot po opravě. Před 90 lety se narodil známý tvůrce map Měsíce Antonín Rükl.

Obloha

Měsíc bude v novu v neděli 25. září ve 23:55 SELČ. Jeho stále se ztenčující srpek ozdobí ranní oblohu. Naposledy jej bez problémů spatříme v sobotu 24. 9. zhruba od pěti ráno. V neděli 25. 9. bude asi dva stupně od Venuše, ale samotný extrémně tenký srpek Měsíce zřejmě nepůjde spatřit, ale kdoví. Kdyby bylo výjimečně průzračno, podívejte se.

Planety
Saturn (0,4 mag) vrcholí nad jihem po 22. hodině letního času. V tu dobu je ještě výše nad jihovýchodem výrazně zářící Jupiter (−2,9 mag). Kousek od něj na pomezí Ryb a Vodnáře je pouze dalekohledem viditelná planeta Neptun (7,8 mag). Mars (−0,4 mag) je nepřehlédnutelným průvodcem o něco slabšího Aldebaranu v souhvězdí Býka. Oba objekty jsou nápadně načervenalé a při pohledu pouhým okem hvězda poblikává, zatímco kotouček Marsu nikoli. V souhvězdí Berana je také vidět planeta Uran (5,7 mag). V jeho okolí nejsou žádné jasnější hvězdy, takže na tmavé lokalitě zde uvidíte slabou hvězdičku, a tou je právě Uran. Venuše (−3,9 mag) je prakticky nepozorovatelná, i když triedrem bychom ji snad ještě měli najít, zvláště pokud se pokusíme v neděli o vyhledání extrémně slabého srpku Měsíce v její blízkosti.
Jupiterovy měsíce (časy v SELČ):
neděle 18. 9.: 22:44 konec přechodu stínu Io, 22:56 konec přechodu Io
středa 21. 9.: 2:10 zač. přechodu stínu Ganymedu, 2:58 zač. přechodu Ganymedu
sobota 24. 9.: 22:12 zač. přechodu stínu Europy, 22:20 zač. přechodu Europy
neděle 25. 9.: 0:50 konec přechodu stínu Europy, 0:54 konec přechodu Europy, 1:14 zač. zatmění Io
Velká červená skvrna (GRS) prochází středem kotoučku Jupiteru
18. 9. ve 20:15, 20. 9. ve 2:00, 21. 9. ve 21:50 a 22. 9. ve 23:30 (vše v SELČ).

Aktivita Slunce je nízká. Poslední zajímavou erupci vyvolal nyní již zapadlý aktivní region a další se k tomu zatím nechystají. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Slunce překročí 23. 9. ve 3:03 SELČ nebeský rovník. Nastává podzimní rovnodennost a začíná astronomický podzim. Ačkoli je Slunce až do konce října v souhvězdí Panny, vstupuje prý do znamení Vah. Panna je velké souhvězdí, rozkládající se 44° podél ekliptiky, zatímco Váhy jen 23°, což se dost liší od astrologicky přesně stanovených 30°. Hlavní příčinou, proč se znamení rozešla se skutečností, je však precese zemské osy, která vše tak jako tak posouvá o jedno souhvězdí za každých 2150 roků.

Kosmonautika

V pondělí 12. září jsme v přímém přenosu Blue Origin mohli sledovat, jak perfektně zafungoval záchranný systém kabiny New Shepard, která se za letu oddělila od stejnojmenné nosné rakety, jejíž motor selhal a raketa byla ztracena (normálně by přistála v místě startu). Kabina – tentokrát výjimečně bez lidí na palubě – s experimenty a speciálními pohlednicemi normálně dosedla na padácích. Blue Origin dosud přišla o nosič jen v roce 2015 při prvním testovacím letu a poté v roce 2016 úspěšně předvedla záchranný systém, který byl použit při tomto selhání rakety. Během této mise NS-23 šlo o deváté použití stejného nosiče. SpaceX pro srovnání již dokázala odstartovat na orbitální misi a přistát s jedním stupněm 13krát a dalším dokonce čtrnáctkrát.

Sekvence snímků z videa startu mise NS-23 ukazuje selhání motoru rakety a nouzový odlet kabiny kosmické lodi New Shepard Autor: Blue Origin
Sekvence snímků z videa startu mise NS-23 ukazuje selhání motoru rakety a nouzový odlet kabiny kosmické lodi New Shepard
Autor: Blue Origin

Poměrně netradičně už čtyřikrát byl odložen start rakety Falcon 9 s další porcí 54 družic Starlink. Na vině bylo pokaždé nepříznivé počasí. Pátý pokus o start přišel na řadu v noci na neděli 18. 9. a počasí dávalo jen 20% šanci.

Společnost Rocket Lab si ve čtvrtek 15. 9. připsala 30. misi rakety Electron. Při startu japonské radarové družice StriX 1 (soukromé společnosti Synspective) šlo zároveň o vynesení již 150. družice pomocí této rakety. Synspective sdělila, že její radarové družice umožní téměř v reálném čase sledování míst přírodních katastrof, lidských aktivit nebo monitoring pohybu lodí. Další tři družice konstelace StriX mají startovat do konce roku 2023. Zbytek celkem 30 družic má být vynesen do roku 2026.

NASA plánuje na 21. září kryogenickou zkoušku tankování vodíku do centrálního stupně rakety SLS, která za superchladných podmínek (mínus 253 °C) ověří, jak se zdařila oprava úniku vodíku na přívodu do rakety. Vodík jako nejmenší molekula snadno uniká místy, kudy by větší molekuly neprošly. Doufejme, že se problém podařilo najít a opravit a vše bude směřovat k případnému pokusu o start 27. 9.

Výročí

19. září 1957 (65 let) se narodil japonský amatérský astronom Yoshio Kushida. Objevil mnoho planetek a také je objevitelem nebo spoluobjevitelem dvou komet – 144P/Kushida a 147P/Kushida-Muramatsu.

22. září 1932 (90 let) se narodil významný český astronom, nositel Nušlovy ceny z roku 2012, tvůrce známých map Měsíce a dalších populárních knížek, Antonín Rükl. Od roku 1960 pracoval v pražském planetáriu a do roku 1999 zde byl i ředitelem. Zemřel roku 2016 v Praze.

25. září 1992 (30 let) odstartovala sonda Mars Observer. Bohužel během přeletové fáze k Marsu, tři dny před plánovaným usazením na jeho oběžné dráze, byla se sondou komunikace přerušena. Další snaha obnovit spojení byla marná. Mnohé přístroje byly později vyrobeny znovu pro misi Mars Global Surveyor, která pracovala u Marsu úspěšně od roku 1997 do 2006.

Výhled na příští týden 

  • DART zasáhne Didymos
  • výročí: Dawn
  • výročí: Alouette 1 (první kanadská družice)
  • výročí: Saljut 6

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Yoshio Kushida, Mars Observer, Antonín Rükl, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »