Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2024

38. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 18. září 2024 ve 21:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 9. do 22. 9. 2024. Měsíc je vidět celou noc a bude v úplňku. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno končí viditelnost planety Merkur. Aktivita Slunce je vysoká, došlo k velmi silným erupcím a není vyloučena jasnější polární záře. Čeká nás zajímavý zákryt hvězdy planetkou na dráze Jupiteru. Proběhla mise Polaris Dawn, soukromá mise na polární dráhu kolem Země, a navíc s výstupem do volného kosmu a nejvýše v historii. K ISS dorazila kosmická loď Sojuz MS-26 s tříčlennou dlouhodobou posádkou. Před 65 lety byla vypuštěna vědecká družice Vanguard 3.

Obloha

Měsíc bude v úplňku ve středu 18. 9. v 4:35 SELČ a je tedy pozorovatelný celou noc. Zdánlivě kolem Saturnu se pohybuje v pondělí a úterý večer. Pokud bude 20. 9. večer hezky, může vás zaujmout, že zpoza neosvětlené strany Měsíce vyleze hvězdička 19 Ari (5,7 mag). Hvězda ze souhvězdí Berana vystoupí krátce před 21:30 SELČ. V noci ze soboty na neděli 21./22. 9. už bude Měsíc poblíž Plejád. Ještě předtím zakryje zetu Arietis (4,7 mag), která vstupuje za Měsíc 21. 9. po 22:15 a vystupuje kolem 23:10.

Planety
Merkur (–1 mag) se vrací úhlově ke Slunci a jeho viditelnost nízko na ranní obloze končí. Venuše (–3,8 mag) je při západu Slunce jen velmi nízko nad západním obzorem. Saturn (0,6 mag) ve Vodnáři je vidět celou noc, Jupiter (–2,4 mag) a Mars (0,6 mag) uvidíme již kolem půlnoci, ideálně vysoko jsou až ráno, když souhvězdí Býka a Blíženců vystupuje velmi vysoko nad obzor.

Aktivita Slunce je velmi vysoká. U středu kotouče je velmi aktivní oblast AR3825, kde jsme v uplynulém týdnu viděli už dvě erupce třídy X, ta druhá o intenzitě X4,5 byla doprovázena rychlým výronem hmoty z koróny, jehož část může zasáhnout i zemskou magnetosféru a způsobit i silnější polární záři. Sledujte dění třeba v aplikaci Spaceweatherlive. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Slabšia polárna žiara 12. 9. 2024 ve 21:34 SELČ (Belá nad Cirochou, Slovensko) Autor: Ján Gajdoš
Slabšia polárna žiara 12. 9. 2024 ve 21:34 SELČ (Belá nad Cirochou, Slovensko)
Autor: Ján Gajdoš

Kometa 13P/Olbers je už slabší a nízko na večerní obloze. Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) je úhlově blízko Slunci, ale daří se ji zachytit v soumraku na jižní obloze. Díky tomu víme, že už dosahuje 5 až 5,5 mag. Podle tohoto vývoje lze odhadovat, že se vynoří v polovině října na večerní obloze jako objekt 3. až 4. velikosti, ale třeba bude jasnější.

Ve druhé polovině roku 2024 budeme mít možnost pozorovat šest zákrytů hvězd planetkou (17365) Thymbraeus. Jejich sledování má vysokou prioritu. Důvodem je, že planetka patří mezi tzv. Trojány nacházející se v Jupiterově Lagrangeově bodě L5 a jde o velice zajímavý objekt. Podle dosavadních zjištění by se mělo jednat o těleso s hustotou nižší, než je hustota vody. Ze získaných světelných křivek vychází i jeho mimořádně bizarní protáhlý tvar. Dokonce se zdá, že by se mohl právě blížit bodu oddělení složek, tedy rozpadu na dva kusy. Z hlediska počasí a času události je zajímavější zákryt 20. 9. kolem 23:07 SELČ, kdy planetka zakryje hvězdu 13,3 mag na dobu 2,9 sekundy.

Kosmonautika a sondy

Mise Polaris Dawn proběhla úspěšně. Start proběhl ve středu 10. 9. pomocí rakety Falcon 9. Čistě soukromá posádka se vydala na zvláštní oběžnou dráhu kolem pólů a v nejvyšším bodě dráhy se nacházela až 1400,7 km nad povrchem Země. Tím byla překonána i dosud rekordní výška mise Gemini XI (1966, 1373 km) a lidé tak vysoko nebyli od příletu od Měsíce v případě Apolla 17. Došlo i na dehermetizaci kabiny a výstup do volného kosmu. Dva členové posádky se vytáhli zpoza průlezu a drželi se zábradlí v kosmickém prostoru. Cílem bylo testovat skafandry a jejich pohyblivost. Poprvé v historii byla vystavena vakuu čtyřčlenná posádka najednou a Sarah Gillis (trenérka astronautů ve SpaceX) byla ve věku 30 let nejen nejmaldší ženou tak daleko od Země a ve vakuu, ale i jednou ze dvou, kteří při tomto letu vystoupili do kosmického prostoru. Druhým byl vedoucí a mecenáš mise Jared Isaacman. Zbylé členy posádky tvořili Scott Poleet a Anna Menon. Přistání proběhlo do Mexického zálivu v neděli 15. 9. dopoledne našeho času.

Polaris Dawn: snímek z kamery a poklopu Crew Dragonu z výstupu Jareda Isaacmena do volného kosmu Autor: SpaceX
Polaris Dawn: snímek z kamery a poklopu Crew Dragonu z výstupu Jareda Isaacmena do volného kosmu
Autor: SpaceX

11. 9. odstartovala z Bajkonuru v Kazachstánu raketa Sojuz-2.1a s kosmickou lodí Sojuz MS-26. Loď se po třech hodinách letu připojila k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Posádku stanice na dalších půl roku tvoří Alexej Ovčinin (3. kosmický let) a Ivan Vagner (2. kosmický let, oba Roskosmos) a s nimi Donald Pettit (NASA), který je ve věku 69 let nejstarším astronautem ve stálé posádce ISS. Byl členem půlroční Expedice 6 (2002/2003) a dvoutýdenní STS-126 raketoplánu Endeavour v roce 2007. Potřetí byl na ISS v rámci půlroční mise v Sojuzu TMA-03M (2011/2012).

Výročí

16. září 1494 (530 let) se narodil italský matematik a astronom Francesco Maurolico. Jeho jméno, v latinské podobě Maurolycus, nese jeden významný kráter na Měsíci. Zastával geocentrickou představu uspořádání vesmíru a navrhl metodiku měření Země podle délky poledníku.

Saturnův měsíc Mimas s 130 km širokým kráterem Herschel Autor: Kredit: NASA / JPL / Space Science Institute
Saturnův měsíc Mimas s 130 km širokým kráterem Herschel
Autor: Kredit: NASA / JPL / Space Science Institute
17. září 1789 (235 let) objevil William Herschel Saturnův měsíc Mimas. Větším amatérským dalekohledem jej můžeme spatřit i my, stačí jen mít dobré podmínky, neboť měsíc se nachází poblíž jasného prstence. Mimas má na povrchu jeden velký kráter, který vznikl dávnou srážkou, která jej téměř mohla rozbít. Kráter se jmenuje příznačně Herschel.

18. září 1959 (65 let) odstartovala americká sonda Vanguard 3. Byla to jen malá koule z hořčíkové slitiny určená ke studiu zemského magnetického pole, mikrometeoroidů a slunečního rentgenového záření a jeho vlivu na atmosféru.

19. září 1794 (230 let) se narodil rakouský optik Simon Plössl, jehož jméno je spojeno s konstrukcí oblíbených levných okulárů. Vylepšil také achromatický objektiv mikroskopu.

22. září 2014 (10 let) byla na oběžnou dráhu Marsu navedena sonda MAVEN. Ta nyní zkoumá vrchní vrstvy atmosféry Marsu.

Umělecké ztvárnění sondy MAVEN obíhající kolem planety Mars Autor: NASA/GSFC
Umělecké ztvárnění sondy MAVEN obíhající kolem planety Mars
Autor: NASA/GSFC

Výhled na příští týden 

  • zákryt jasné hvězdy planetkou (88554) 2001 QW199
  • Výročí: Mangalján na oběžnou dráhu Marsu
  • Výročí: Ole Christensen Rømer
  • Výročí: zajímavé pády meteoritů do domů
  • Výročí: Daniel Kirkwood
  • Výročí: Magion 2

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Francesco Maurolico, Mimas, MAVEN, Vanguard 3, Simon Plössl, Vesmírný týden


40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »