Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  40. vesmírný týden 2018

40. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 3. října 2018 ve 20:00 SELČ. Podklad: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 1. 10. do 7. 10. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Venuše je nejlépe viditelná ve dne, Jupiter mizí v záři Slunce večer velmi nízko na jihozápadě. Mars a Saturn jsou nízko v okolí jižního obzoru. Uran a Neptun jsou vidět téměř celou noc. Na ranní obloze je vidět hlavně kometa 21P. K pozorování vybízí také trpasličí galaxie NGC 6822 ve Střelci. Zemřel Pavel Toufar. Čína pokračuje ve vysoké kadenci startů svých raket. Chystá se přistání lodi Sojuz a start rakety Falcon 9. Japonci stále úspěšně pokračují v misi u planetky Ryugu. Před 60 roky vznikla NASA a před 10 lety jsme poprvé poznali skoro celý povrch Merkuru.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v úterý 2. října v 11:45 SELČ.

Planety:
Venuše (−4,7 mag) dosahuje maximálního jasu, ale je nejlépe viditelná už odpoledne na denní obloze, kdy je výše nad obzorem. Její srpeček je nyní nepřehlédnutelný už triedrem. Jupiter (−1,8 mag) je večer za soumraku jen pár stupňů nad jihozápadem, bude už téměř nepozorovatelný. Saturn (0,5 mag) a Mars (−1,2 mag) se od soumraku zdržují nízko nad jihem až jihozápadem. Neptun (7,8 mag) je nejvýše kolem 23. hodiny a najdeme jej ve Vodnáři necelé tři stupně východně od hvězdy lambda (3,7 mag). Uran (5,7 mag) vrcholí kolem 2. hodiny ranní a je na tmavé obloze viditelný i pouhým okem.

Aktivita Slunce je stále velmi nízká a jeho povrch beze skvrn. Server Spaceweather.com přinesl informace, že toto velmi nízké minimum už má vliv i na ochlazování horních vrstev atmosféry (100 – 300 km). To má pochopitelně vliv na zmenšení hustoty atmosféry v těchto výškách a tím i na tření družic o atmosféru. To je sice pozitivní, protože to případně šetří palivo na zvyšování jejich dráhy, včetně ISS, ale zase na druhé straně tak zůstává déle ve vesmíru třeba vesmírné smetí, které by jinak dříve vstoupilo do atmosféry a shořelo.

O tom, že Slunce je beze skvrn se můžeme vždy přesvědčit i na aktuálních snímcích družicové observatoře SDO.

Kometa 21P na ranní obloze
V současnosti zatím stále nejjasnější kometou oblohy zůstává 21P/Giacobini-Zinner. Ta se nyní dá pozorovat na ranní obloze v Jednorožci. Jasnost zůstává mezi 7 a 8 magnitudami. Zpočátku trochu ruší Měsíc, ale koncem týdne to bude velmi dobré a navíc se přiblíží k otevřené hvězdokupě M 50. Naprosto unikátně zaznamenal její setkání s mlhovinami mezi Orionem a Blíženci Michael Jäger.

V podobné oblasti oblohy, kde se nedávno nacházela kometa 21P, tedy v horní části Oriona, v jeho kyji, se nyní nachází také slabší kometa 38P/Stephan-Oterma. Kometa má už jen něco nad 10 mag a stojí tedy za shlédnutí.

V souhvězdí Pece, jen 10° nad jihem, lze kolem druhé hodiny ráno spatřit také kometu 46P/Wirtanen. S její současnou jasností kolem 12 mag je to obtížný objekt. Navíc kometa bude nyní pořád v této pro nás nevhodné části oblohy a změní se to rychle až na začátku prosince, kdy by mohla zjasnit natolik, že bude snad vidět i pouhým okem.

Blízká trpasličí „Barnardova“ galaxie, NGC 6822
V těchto dnech se po setmění dostává do nejvyšší polohy nad jihem souhvězdí Kozoroha. Nedaleko jeho hvězd alfa a beta se směrem k západu nachází zajímavá galaxie. Objevil ji v roce 1884 E. Barnard, a i když připomíná Malý Magellanův oblak, je přeci jen už o dost dál, takže není tak snadno viditelná. Na galaxii se můžete podívat i v jednom z dílů pořadu Noční obloha z 21. 9. 2018.

Kosmonautika

26. září přišla smutná zpráva o úmrtí spisovatele a nadšeného propagátora kosmonautiky Pavla Toufara.

Japonci nadále pokračují v úspěšných operacích u asteroidu Ryugu. Oba minirovery MINERVA II 1 se mají čile k světu a už jsme díky nim dostali i nové pohledy na povrch planetky.

4. října má dojít k přistání kosmické lodi Sojuz MS-08 s částí posádky ISS. [Omlouváme se za mylně uvedený údaj, že jde o ten poškozený Sojuz, ve skutečnosti je poškozený až ten další MS-09]. Na palubě přistávacího modulu budou Oleg Artemyev (Rusko), Andrew Feustel a Richard Arnold (oba USA). S nimi se má vrátit také malý Krteček.

V Číně už uskutečnili letos 26 startů raket. Aktuálně poslední proběhl v sobotu pomocí rakety Kuaizhou-1A [kuaičou 1A]. Bez dalších podrobností bylo oznámeno, že nákladem byla malá družice CentiSpace-1-S1, určená snad pro sledování Země. Další raketu plánuje Čína vypustit v pátek 5. října. Raketa CZ-3B by měla vynést dvě navigační družice sítě Beidou. Tempo vypouštění družic v Číně je obdivuhodné, i když některé náklady asi mohou budit až obavy, co jimi Čína sleduje.

Ke startu se chystá také raketa Falcon 9. Měla by vynést družici SAOCOM-1A argentinské vesmírné agentury, určený k průzkumu Země. První stupeň by měl přistát, jako obvykle. Start je v plánu v neděli 7. října nad ránem našeho času.

Zajímavý rozhovor o přípravách mise ExoMars 2020 s Michalem Václavíkem přinesl portál Kosmonautix.cz. Vyplývá z něj, že přípravy samotného vozítka pokračují dobře, ale jisté obtíže nastaly u přistávacího modulu na straně Ruska. Start v létě 2020 zatím ohrožen není, ale začíná to být napjaté.

NASA oznámila, že došlo k realizaci elektrického propojení mezi letovým exemplářem optické sestavy s přístroji a mezi letovým exemplářem servisního modulu chystaného dalekohledu Jamese Webba. V příštím roce má proběhnout plná zkouška včetně obsluhy příslušným softwarem. To by měl být další milník směřující k doufejme zdárnému vypuštění dalekohledu někdy po roce 2020.

Výročí

1. října 1958 (60 let) začala v USA fungovat agentura NASA. Agentura vznikla podpisem zákona 29. července 1958 a od října formálně začala organizovat americký vesmírný program. Ten nabral na obrátkách poté, co prezident Kennedy vyhlásil v roce 1961, že USA by se měly do konce desetiletí pokusit o dobytí Měsíce. Od té doby se NASA zařadila na špičku vesmírného výzkumu a na té se drží víceméně dodnes.

6. října 1893 (125 let) se narodil indický astrofyzik Meghand Saha. Roku 1920 sestavil rovnici, kterou dnes známe jako Sahovu rovnici. Tato rovnice popisuje stupeň ionizace v hvězdných atmosférách. Jeho práce v tomto oboru velmi vyjasnila vztahy mezi spektrem hvězdy a její teplotou, tlakem a složením její atmosféry. Dále umožnila zavést metodu určování teploty hvězdy, včetně množství přítomných prvků.

6. října 2008 (10 let) proletěla sonda MESSENGER podruhé kolem planety Merkur. Mimo jiné pořídila také snímky, na nichž byla konečně zachycena i část povrchu, dosud nesnímaná předchozí sondou Mariner 10. Od tohoto průletu již bylo známo 90 % povrchu planety. Kromě impaktních kráterů se na snímcích jevily i struktury typické pro eruptivní vulkanické jevy. Při průletu bylo poprvé studováno slabé magnetické pole a jeho interakce se slunečním větrem také ze západní strany planety. Doposud všechny průlety Marineru i MESSENGERu proběhly z východní strany. Ve slabé atmosféře planety se poprvé podařilo zároveň detekovat sodík i vápník. To se sice povedlo už předtím ze Země, ale oba prvky nikdy nebyly detekovány současně.

Výhled na příští týden 

  • kometa 21P na ranní obloze
  • planetární mlhovina NGC 6905
  • Start Sojuzu MS-10 s částí posádky ISS
  • Výročí: Ejnar Herzsprung
  • Výročí: Veněra 15 a 16 navedena na orbitu Venuše
  • Výročí: Wilhelm Olbers
  • Výročí: Pioneer 1
  • Výročí: Apollo 7

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sonda MESSENGER, NASA, Meghand Saha, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »